Dne 20. května přijal švédský parlament kontroverzní zákon, který rozšiřuje trestní odpovědnost za nákup sexuálních služeb i na vzdálený, digitální obsah. Kriminalizace se vztahuje na sledování online personalizovaného intimního obsahu. Týká se sledování webcammingu a modelingu na online platformách jako OnlyFans. Sledování a tvorba nepersonalizované pornografie zůstává nadále legální. Jde o další krok v rámci tzv. švédského modelu, který již 25 let kriminalizuje klienty sexuálních pracovnic s deklarovaným cílem „ochrany žen“. Tento model, ačkoliv je kritizován Světovou zdravotnickou organizací i organizacemi jako Amnesty International nebo Human Rights Watch, zůstává nedílnou součástí švédské feministické zahraniční politiky.
Nejde jen o sex work. Jde o to, kdo určuje, co je morálně přijatelné, a jak hluboko může stát zasahovat do našich životů – a obrazovek.
Společné prohlášení 1600 organizací adresované švédskému parlamentu vyzvalo poslance, aby hlasovali proti návrhu zákona. Podle prohlášení povede tento zákon pod záminkou ochrany zranitelných osob k zesílení státního dohledu a rozsáhlejší, nekontrolovatelné policejní činnosti na digitálních platformách. Zároveň zákon posílí právní rámec, který systematicky potlačuje souhlas, tělesnou autonomii, svobodu projevu a hlas samotných tvůrkyň intimního obsahu online a sexuálních pracovnic.
„Kriminalizace nákupu digitálních sexuálních služeb nevyřeší problém vykořisťování. Pouze ještě více zatlačí osoby poskytující tyto služby do šedé zóny. Dojde k rozšíření dohledu, prohloubení stigmatizace a zavedení sledovacích opatřeních pod záminkou ochrany,“ píše se ve společném vyjádření organizací reprezentující sexuální pracovnice European Sex Workers Rights Alliance (ESWA) a Red Umbrella Sweden.
„Jak se mohou lidé bez vzdělání vyjadřovat tak vytříbeně?“
Přijetí zákona předcházela debata ve švédském parlamentu, která ukázala hluboce zakořeněné předsudky vůči sexuálním pracovnicím vzniklé v důsledku let umlčování a znevažování smysluplných konzultací s touto skupinou. Poslankyně Gudrun Nordborg z Levicové strany se svěřila, že ji zasypala vlna emailů od žen, které se označovaly za sexuální pracovnice.
„Přišlo mi to fascinující: ‚Nemám jinou možnost‘/‚rozvrácené zázemí‘/‚co mám teď dělat?‘ Jak mohou lidé bez vzdělání vyjadřovat své myšlenky tak kultivovaně? Je jasné, že tyto e-maily píší pasáci. Pokud ‚šťastná prostitutka‘ existuje, není to ona, kdo je problémem, ale všechny ostatní,” uvedla Gudrun Nordborg z Levicové strany.
Tato poznámka je velmi příznačná: místo aby se naslouchalo skutečným hlasům těch, kterých se zákon týká, jsou jejich zkušenosti diskreditovány jako manipulace, jejich inteligence zpochybňována a jejich motivace zesměšňovány. Takový přístup nejen že zneviditelňuje realitu, ale i ospravedlňuje politiku, která tuto realitu aktivně zhoršuje.
Morální panika jako exportní artikl
Zákon je součástí širší společenské debaty o roli nahoty a intimity v digitálním prostoru. Na jedné straně existují iniciativy jako Manifest pro sexuálně pozitivní sociální média (Sex Positive Social Media Manifesto) nebo Koalice pro digitální intimitu (Digital Intimacy Coalition), které kladou důraz na odpovědnost platforem, kultivaci souhlasu nebo budování bezpečnějšího online prostředí. Na druhé straně jsou kampaně jako je TraffickingHub, vedená radikální evangelickou organizací Exodus Cry, které jsou namířené proti pornografii a usilují o její kriminalizaci.
Švédsko vychází z premisy, že jakákoliv úplata za sexuální akt (nově i v digitální formě) anuluje souhlas, a je třeba tak na akt nahlížet jako na nekonsensuální a klienta nahlížet jako pachatele trestného činu. Pokud je sexualita zpeněžena, jednají lidé dle této premisy pod ekonomickým tlakem, a tedy nedobrovolně. Tento přístup je velmi blízký jedné z nejvlivnějších evropských ženských organizací Evropské ženské lobby (European Womens‘ Lobby).
K jinému závěru dospěla lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Koncem roku 2024 publikovala tato organizace studii zabývající se pracovními podmínkami webcam modelek v Kolumbii. Závěry studie kontrastují s politikou, kterou zavádí Švédsko. Namísto volání po kriminalizaci konzumentů intimního a erotického obsahu studie klade důraz na dodržování lidských práv a odpovědnost platforem za dodavatelské řetězce.
„Sexuální pracovnice si podle mezinárodního lidskoprávního rámce zaslouží stejnou pracovní ochranu jako všichni ostatní pracovníci, přičemž miliardový webcam průmysl se do značné míry vyhýbá odpovědnosti za vykořisťování ve svých dodavatelských řetězcích,“ uvedla Erin Kilbride, výzkumná pracovnice organizace Human Rights Watch a autorka zprávy a dodala: „Webcam platformy mají povinnost identifikovat, zmírňovat a předcházet porušování lidských práv ze strany natáčecích studií, kde modelky pracují.“
Z médií známe několik případů, které ukazují, že online vykořisťování v erotickém průmyslu není okrajovým jevem. Jeden z nejviditelnějších představuje obžaloba influencera Andrewa Tatea a jeho bratra v Rumunsku, kteří byli obviněni z obchodování s lidmi prostřednictvím tzv. „cam“ práce a manipulace žen k produkci obsahu na platformě OnlyFans (Reuters, 2023).Tento a obdobné případy ukazují, že právní rámec proti obchodování s lidmi může být aplikovatelný i na formy online vykořisťování. Objevují se však i další kauzy z evropského kontextu – například upozornění na praktiky některých modelingových agentur, které ženy do erotické tvorby tlačí pod nátlakem a za vykořisťujících podmínek (Journalismfund.eu, 2024). Samostatnou a stále výraznější kapitolou je pak tzv. „image-based abuse“ – šíření intimních materiálů bez souhlasu, které výrazně zasahuje do soukromí a bezpečí tvůrkyň erotického obsahu (OpenDemocracy, 2023).
Evropské Nařízení o digitálních službách problematiku řeší z hlediska odpovědnosti platforem v eliminaci rizik včetně kriminality, dopadů na lidská práva (včetně svobody projevu) a ochrany spotřebitelů. Poskytovatelé digitálních služeb a online platformy mají povinnost zajistit, aby se jejich prostřednictvím nešířil nekonsensuální intimní obsah a materiál zobrazující sexuální zneužívání dětí.
Švédská legislativa míří na vaši end-to-end šifrovanou komunikaci
V České republice máme jinou historickou zkušenost – stát obvykle nezasahuje do našich ložnic ani do obsahu, který sledujeme online, pakliže jde o konsensuální akt a netýká se materiálů, které zobrazují sexuální zneužívání dětí. Export švédského modelu, který se pod vlivem různých medializovaných kauz může zdát jako rychlým a jednoduchým řešením, však znamená zavádění kontroly, cenzury a státního dohledu.
Německý server Netzpolitik varuje, že švédský přístup bude mít dopad i mimo jeho hranice – a může ovlivnit evropské normy v oblasti sexuální práce, soukromí a digitální svobody. „Tento zákon bude mít důsledky daleko za hranicemi Švédska. Posiluje přijatelnou normu státního dohledu nad intimními životy lidí. Pokud to necháme bez povšimnutí, podobná opatření se mohou stát modelem i jinde v Evropě,“ uvedl pro Netzpolitik Yigit Aydinalp, expert na digitální práva v ESWA.
Švédský zákon je součástí širší legislativní změny v zemi. Společně se zákonem kriminalizujícím personalizovaný intimní obsah projednává Švédsko také návrh zákona o uchovávání a přístupu k elektronickým informacím. Tento zákon by nutil společnosti uchovávat data a poskytovat orgánům činným v trestním řízení přístup ke komunikaci svých uživatelů – včetně komunikace šifrované end-to-end.
Na to v dubnu tohoto roku reagovaly organizace občanské společnosti a odborníci na kybernetickou bezpečnost včetně Global Encryption Coalition. Podle nich by přijetí zákona výrazně ohrozilo bezpečnost a soukromí švédských občanů, podniků i veřejných institucí. Odborníci na kybernetickou bezpečnost se shodují, že splnění tohoto požadavku na end-to-end šifrované komunikační služby nebude možné, aniž by byli poskytovatelé nuceni vytvořit zadní vrátka pro šifrování – něco jako hlavní klíč, který odemkne všechny dveře v budově.
V kombinaci s novou legislativou, která kriminalizuje sdílení intimního obsahu za úplatu či jinou výhodu, vytvářejí tyto dva právní předpisy nebezpečný precedens. Otevírají prostor pro svévolné dešifrování osobní komunikace – například i v případě, že si dva dospělí partneři vymění několik soukromých fotografií.
Naše těla, naše data, naše rozhodnutí
Švédský model se prezentuje jako feministický a progresivní. Nedělá rozdíl mezi konsensuální (digitální) sexuální prací bez vykořisťujících praktik a vykořisťujícími a nekonsensuálními praktikami. Zaměřuje se na kriminalizaci „poptávky“ – tedy konzumenty digitálního obsahu či klienty sexuálních pracovnic. V důsledku široké definice kriminální odpovědnosti míří i na strany, které jakýmkoliv způsobem profitují z prostitutce. Může tak dojít i ke kriminalizaci online platforem samotných, ale nejen těch.
Ve skutečnosti však dopadne na osoby, které chce zákon primárně chránit. Jak uvedla pro BBC Kira Stelar, členka správní rady Red Umbrella Sweden a ESWA, legislativa povede nejen ke ztrátě příjmu pro mnohé modelky a pracovnice, ale také k riziku ztráty bydlení či kriminalizaci blízkých a rodinných příslušníků. Kriminalizace tzv. třetích stran se totiž vztahuje i na nájemce či partnery, kteří profitují z prostituce čistě jen tím, že pronajímají, respektive žijí s osobou pracující v sex byznysu.
Debata o sexuální práci je vždy i debatou o moci, morálce, svobodě a tělesné autonomii. Digitální sexuální práce, jako je webcamming nebo tvorba a distribuce erotického obsahu, je pro mnohé legitimním zdrojem příjmů a formou sebevyjádření. Taková práce může mnohým nabídnout větší kontrolu nad hranicemi, plánováním a viditelností obsahu. Stejně jako v jiných prekarizovaných odvětvích se však ani zde nelze vyhnout případům nátlaku či vykořisťování. Těmto jevům se v takovém prostředí může dařit i proto, že digitální sex work často spadá mimo formální pracovní rámec, a pracovníci tak zůstávají bez skutečné právní ochrany. Kriminalizace celého průmyslu ale nepřináší řešení. Naopak hrozí deplatformizací online sexuální práce, vytlačením tvůrkyň a tvůrců do neviditelných a méně bezpečných prostor internetu a dalším zhoršením podmínek, ve kterých svou práci vykonávají. Sexuální práce online spadá do kategorie tzv. pracovníků platforem. V loňském roce přijala EU směrnici o pracovnících na platformách. Mezinárodní odborová konfederace (ITUC) usiluje o přijetí závazné úmluvy Mezinárodní organizace práce, která by pracovníkům na platformách zaručila stejná práva jako všem ostatním pracovníkům.
Kriminalizace sexuálních služeb poskytovaných na dálku odstraní důležitou možnost pro ty, kteří chtějí pracovat nezávisle a bezpečně. Zatímco švédský model kriminalizace sexuální práce získává v evropské debatě na popularitě a je často prezentován jako pokrokový a feministický přístup, přehlíží se jeho skutečné důsledky. Tím, že legitimizuje státní kontrolu nad intimním životem občanů ve jménu „ochrany“, vytváří nebezpečný precedens, který může inspirovat podobně represivní legislativu i jinde v Evropě – včetně České republiky.
Nejde jen o sex work. Jde o to, kdo určuje, co je morálně přijatelné, a jak hluboko může stát zasahovat do našich životů – a obrazovek.
Autorka je spolupracovnice European Sex Workers’ Rights Alliance.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás