Všichni dobří zbabělci

Jsou Češi opravdu ideologicky hnědí? Nebo jen neinformovaní? Anebo zbabělí?

Martin Hekrdla

Ve středu na Václavském náměstí v Praze to vypadalo, že se v Česku pohnuly dějiny. To když se na xenofobní demonstraci proti imigrantům, kterou uspořádali Tomio Okamura a Adam B. Bartoš, shlukl soptící dav s nefalšovanými šibenicemi, na nichž nechyběly oprátky se zadrhávacími uzly. Proč by se zfašizovaná lůza – tak se těm lidem nadává – nesešla, byla-li řádně svolána a když už jednou máme tu svobodu? Proč by v době, kdy osmnáct evropských demokracií klidně dalo té devatenácté, totiž demokracii řecké, osmačtyřicetihodinové ultimátum k přijetí dlužního otroctví, nemohlo srocení Čechů v centru Prahy dát ultimátum vlastní vládě na celý týden? Po jeho uplynutí – hřímal Adam B. Bartoš z pódia – vezmeme zákon do svých rukou, poněvadž „čmoudy tady nechceme“. Bude tohle vyzývavé vytí s katovskými rekvizitami od středy 1. července 2015 charakterizovat náš veřejný prostor?

Bod zlomu

Vše tomu nasvědčuje. Neboť laťku těchto časů nastavila i policie. Ani ji nenapadlo zareagovat na zjevné porušení zákona hlasateli násilí, kteří hecovali z pódia dav, jenž musel být vyzván ke slušnosti dokonce i Tomiem Okamurou. Vrhla se až na malou poklidnou antixenofobní a na ulici takřka nepřekážející protidemonstraci v sedě, kterou jeden z jejích účastníků Michal Uhl na Facebooku příhodně nazval „demonstrací sluníčkářů“ (neboli „pseudohumanistů“ a „xenofilů“, stejných to „týpků“, jež za první republiky nazývali naši náckové „lžihumanisty“ a „židomily“). Policie zareagovala až na tuto prosluněnou protidemonstraci, a sice – jak jí kázalo pódium (zákony to být nemohly) – násilím. Násilím nepřiměřeným a zbytečným, leč evidentně provedeným s gustem, až na doraz, málem bych řekl: orgasmicky. Vliv předchozích plamenných řečí, zesílených reproduktory, na tento horlivý výkon služby bych nepodceňoval. Okamura je přece strhující řečník (ano, mnohým se tak jeví). Možná tedy nešlo u těch policejních hromotluků o komponentu fyziologickou, ale názorovou. Kdo by nedal po papuli „pseudohumanistům“, kteří vlastizrádně pouštějí do této země islámské nebezpečí?

Nejčernější scénář je ten, že se opravdu Česko valem fašizuje a že jádrem tohoto „nového fašismu“ je antiislamismus.

Člověk nikdy hned nechápe bod zlomu, počátek nové epochy. Než takříkajíc pochopíte dobu, než přesně poznáte, kolik uhodilo a co je třeba činiti k uchování zdravé kůže a důstojné kariéry, musíte zpravidla dostat pecku mezi oči několikrát. A tak když mnozí digitální surfaři četli na webech o tom pražském srocení také informaci, že „někteří aktivisté byli zadrženi“, přišlo jim normální, že náckové holt patří za katr. A utrpěli opravdový šok, když jim zevrubnějším čtením docvaklo, že zadrženi nebyli náckové, ale antináckové, měkkoty a blekoty, zkrátka intošové s prsty odřenými od laptopů a nehtíky okousanými od samého přemýšlení nad nesmrtelností chrousta. To oni byli zpacifikováni státní policií, aby měl hnědý marš volno k nejkratší cestě před vládu. Ještě ne do vlády, ale politickou stranu už prý za tím účelem klohní.

Návrat do Evropy

Nejčernější scénář je ten, že se opravdu Česko valem fašizuje a že jádrem tohoto „nového fašismu“ – na rozdíl od fašismu „historického“, jak toto hnutí dělí dle časové osy a řady odlišných znaků americký profesor Robert O. Paxton – je antiislamismus. Zde se panu profesorovi chybička vloudila: antiislámské třeštění totiž prognózoval jen neofašismu západoevropskému, zatímco podložím nové fašizace středovýchodní Evropy měl se stát „anticiganismus“. Ale kdo si dnes vzpomene na Šluknovský výběžek a podvodníka Kohouta? Teď máme Konvičku, Bartoše a Okamuru. A za každým rohem islamisty, někdy se dokonce rafinovaně maskující jako umělecký folklorní soubor z černé Afriky. A máme hlavu státu, která míní, že dvě miliardy muslimů vytvářejí „anticivilizaci“, kterou je nutné na hlavu porazit a – eliminovat. Jestli takový paušál, spatřující zlo v celé jedné kategorii světové populace a fakticky vylučující miliardy pozemšťanů z lidského rodu, není ten Paxtonův „nový fašismus“, pak už jím nemůže být vůbec nic. Možná tedy nejde o chybku zmíněného akademika a autora skvělé knihy Anatomie fašismu, nýbrž jde o to, že český „návrat do Evropy“ už proběhl (alespoň tedy v naší úspěšné antiislamizaci).

A co takhle pytlík?

Jedno je jisté: hnědí našinci jsou – odvážím-li se parafrázovat Marxův výrok o proletariátu – „fašisty o sobě“, nikoli „pro sebe“, tedy fašisty bezděčnými obsahem i formou svých požadavků a projevů, nikoli fašisty uvědomělými, natož ideologizovanými nacistickou či neofašistickou klasikou. „Jsme české mámy, ne náckové!“ hlásal – nepochybuji o tom – upřímný transparent na jedné islamofobní demonstraci. Všichni ti dobří rodáci si doopravdy myslí, že hájí své oprávněné zájmy, a dožadují se demokratické diskuse o svých obavách. Jsou do hloubi duše uraženi výzvami, aby táhli, kam patří: do hnědého septiku. Je také jisté, že jsou mimořádně neinformovaní. Západní reportéři dokázali už zprostředkovat svým čtenářům stovky jednotlivých uprchlických osudů zcela konkrétně. A funguje to! Co promlouvá lidskou řečí, co dýchá člověčinou a co si lze „ohmatat“, už není tak hrozivé.

Neinformovanost beru. Jsme v Česku, nikdo nic neví a každý kecá. Ale proč ta hysterie, která jako by i vzdělané lidi hnala za čáru slabomyslnosti? Jen mimořádně úzkostlivé těkání a naprosto iracionální strach může vyvolat tak zjevnou pomatenost. Jsme asi už opravdu v mnohém Evropany, ale míra zbabělosti je v této zemi bohužel kontinentálně nadstandardní.

Jsem si skoro jistý, že kdyby někdo hned na začátku oné šibeniční demonstrace na Václavském náměstí v Praze ne snad, proboha, vystřelil do vzduchu, ale jen bouchl papírový pytlík od svačiny, všichni ti hrdí potírači islámu, jimž kupodivu současně strachem drkotají zuby, by se rozprchli jako svišťové. A po dalším blbém českém „ismu“ bylo by veta.

Autor je politický komentátor.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak