Joe Rogan levice? Hasan Piker se nebojí posilovny ani socialismu

Minimálně od zvolení Donalda Trumpa prezidentem se nejenom ve Spojených státech neustále analyzuje vliv podcastů a livestreamů na to, jak funguje americká politika. Zásadní otázkou pro liberální a levicová média je to, jestli najde „Joea Rogana levice“. Ukazuje se totiž, že delší podcastové formáty a také dlouhé livestreamy na platformách Youtube nebo Spotify přinášejí do politického života zcela novou dimenzi. Sledujeme odklon amerických čtenářů od tradičních médií s jejich kritickými rozhovory směrem k podcastové scéně, na níž platí úplně jiná pravidla. Klíčové je především navození přátelské atmosféry (američtí novináři mluví o takzvaném „art of the hang“), která umožňuje pohodový a relativně otevřený „pokec“ mezi moderátorem a jeho hostem. A tím hostem může klidně být třeba i Donald Trump. Takové rozhovory se většinou vyhýbají kontroverzím, nepadají v nich nepříjemné dotazy a zpovídaného v konečném důsledku především polidšťují.

Minimálně ve Spojených státech je představa sebezlepšování a „makání“ na sobě spojená s hyperindividualismem a pravicovým světonázorem. Právě proti tomu Hasan Piker mimo jiné bojuje. Sebezlepšování podle něj souvisí s usilováním o lepší svět a s pomáháním druhým.

Ve Spojených státech vznikla během poslední dekády celá krajně pravicová mediální infrastruktura, která už s mediálním mainstreamem a zavedenými redakcemi prakticky nepřichází do styku. Vytváří si svůj paralelní informační vesmír, což přispívá k další polarizaci americké společnosti. Důvěru v tradiční média mělo ve Spojených státech ještě v roce 1975 přibližně 70 procent respondentů. Dnes je to pouhých 31 procent a od poloviny sedmdesátých let tato důvěra konstantně padá. I z tohoto důvodu je zásadní hledat nové komunikační kanály, na nichž dochází k diskuzím o politických tématech. Právě v tomto kontextu je potřeba chápat hledání „demokratických“ nebo přímo „levicových“ hlasů mezi podcastovými influencery.

Joe Rogan levice

V souvislosti s hledáním „Joea Rogana levice“ se momentálně nejčastěji mluví o podcasterovi a streamerovi Hasanu Pikerovi. Američtí posluchači se s ním mohli poprvé setkat už někdy kolem roku 2013, kdy se začal objevovat v pořadu Young Turks, který tehdy moderoval jeho strýc Cenk Uygur společně s moderátorkou Anou Kasparian. Už v roce 2018 se ovšem Piker osamostatnil a začal stále větší porce svého obsahu šířit skrze gamerskou platformu Twitch. Dnes je z něj nejposlouchanější levicový podcaster ve Spojených státech, kterého na platformě Twitch sleduje přes 2,8 milionu lidí a přes 1,6 milionu sledujících má také na Youtube. Jen pro srovnání, zmiňovaného Joea Rogana na Youtube sleduje skoro 20 milionů odběratelů.

Hasan Piker livestreamuje každý den v týdnu včetně víkendu, a to vždy od jedenácti hodin dopoledne a končí kolem šesté, sedmé večer. Dívá se do několika monitorů, chatuje si se svými fanoušky a glosuje všechny možné informace, které se k němu dostanou – ať už od jeho fanoušků nebo z mediální sféry. Průměrně ho během takového běžného živáku poslouchá asi 35 tisíc lidí a je rozhodně nejposlouchanějším politickým komentátorem na Twitchi vůbec. Mezi podcastery a influencery současné Ameriky mu ovšem patří unikátní místo. Má rád posilovnu i socialismus a snaží se mladé americké muže nadchnout pro levicové myšlenky.

Proč by nás to mělo zajímat? V posledních amerických volbách jsme zaznamenali relativně masivní odklon nejmladších voličů od Demokratické strany a naopak příklon speciálně mladších mužů ke krajní pravici. Demokratičtí politici nyní zuřivě debatují, jak toto nastavení změnit a jak oslovit mladší posluchače a posluchačky. Sledujeme tak celou řadu pokusů nějakým způsobem zaplout do amerického podcastového ekosystému. Kalifornský guvernér Gavin Newsom například rozjel svůj podcast This is Gavin Newsom, do nějž si pozval třeba i bývalého hlavního poradce Donalda Trumpa a krajně pravicového aktivistu Steva Bannona. Newsom chce ukázat velkorysost, diskutuje se svými politickými protivníky a aktuálně torpéduje kulturně progresivní témata ve stylu „byla chyba, že jsme jako Demokrati moc podporovali trans lidi“. Přestože se Newsom snaží alespoň něco udělat, není jisté, jestli odpovědí na krizi amerických Demokratů je úplně totožný politický program, jaký nabízela Kamala Harris, k němuž se přidají útoky na trans a queer lidi. Přestože za poslední měsíc mluví o podcastu Gavina Newsoma skoro každá liberální americká redakce a má poměrně velký mediální zásah, počet odběratelů pořadu příliš neroste (přibližně 60 tisíc na Youtube) a většina dílů má na Youtube kolem 100 tisíc zhlédnutí.

Cesta Hasana Pikera je v tomto ohledu mnohem zajímavější. Sám o sobě říká, že byl fanouškem Joea Rogana a jiný populární pravicový podcaster, Theo Von, si Pikera nedávno dokonce pozval do svého pořadu. I to naznačuje, že se všichni jistým způsobem obrací k podobnému publiku, a není divu, že novinář Andrew Marantz svůj nedávný dlouhý článek o tomto fenoménu pro časopis New Yorker nazval The Battle for the Bros. Touto cílovou skupinou jsou především mladí heterosexuální muži, kterým imponuje étos sebezlepšování, sledují popkulturu, bojové sporty a rádi v posilovně pracují na svém těle. Přestože ženských divaček budou mít všichni tři zmínění jistě také hodně, jejich pořady jsou postaveny na silném mužském charismatu, přestože ho každý z nich vyzařuje trochu jiným způsobem.

Maskulinita má mnoho podob

Je ovšem zajímavé, že samotný Piker označení „Joe Rogan levice“ odmítá a neztotožňuje se s ním. Společně s tím odmítá také celou debatu uvnitř Demokratické strany ohledně hledání nových populárních osobností na podcastové scéně. Nelíbí se mu totiž představa, že stačí jen změnit komunikaci, najít schopného moderátora, natočit pár podcastů a Demokratická strana bude rázem zase na výsluní a zpátky v politické hře. Problém Demokratů podle něj nespočívá v komunikaci a slabé přítomnosti demokratických politiků v populárních podcastech. Demokratická strana musí proměnit především svou nepopulární politiku a s tím jí žádný nový podcast nepomůže. Ostatně něco podobného bychom mohli aplikovat i na český politický prostor, v němž argument „špatnou komunikací“ využívá současná vláda už několik let v kuse. I tady je potřeba problém hledat jinde.

Svojí láskou k posilovně a se svými namakanými lýtky se Piker přirozeně obrací k mladému mužskému publiku, které se s jeho vášní pro muskulaturu ztotožňuje. Je tady ale celá řada věcí, které Pikera od běžných macho influencerů výrazně odlišují. Narozdíl od Newsoma třeba obhajuje práva trans lidí a tvrdí, že následování „zdravého rozumu“ v oblastech práv trans a queer lidí většinou znamená jen to, že o problematice prostě moc nevíte. Svou show pravidelně zahajuje pozdravem pro všechny „holky, kluky a enbies“, tedy nebinární lidi. Netají se parties se svými queer přáteli, lakuje si nehty a v těchto oblastech do škatulky alfa samce rozhodně nezapadá.

A to je právě jedním z jeho tvůrčích cílů: ukázat, že maskulinita má mnoho podob. V nedávném dílu podcastu Today, Explained se moderátorů například ptá, proč se ve Spojených státech považuje za vzor mužství to, když jste hnusní na ženy, trans a queer lidi. Jako příklad v nadsázce zmiňuje populárního Bena Schapira, což je pro Pikera „s*áč měřící 160 centimetrů“, který posilovnu možná ani neviděl. I tato poznámka naznačuje, s jakým přístup Hasan Piker do americké veřejné debaty přichází. Je to velmi pohledný, svalnatý mladý muž se silnou maskulinní energii, jehož arogantní a přezíravý styl komunikace může kultivovanější publikum odrazovat. Jeho přístup ovšem funguje a přináší velmi progresivní témata i do míst, kam by jinak přístup neměla. Jaká politická témata jsou pro něj tedy důležitá?

Demokrati sjednocení za levicí

V už zmiňovaném rozhovoru pro podcast Today, Explained prohlašuje, že nesnáší americký imperialismus a jeho války. V posledních letech se stal jedním z nejhlasitějších odpůrců současného izraelského režimu v čele s Benjaminem Netanjahuem a informování o aktuálním dění v Gaze patří mezi klíčové součásti jeho vysílání. Je podle něj nemorální žít ve světě obrovského nadbytku, v jakém momentálně žijeme, a zároveň nechávat ročně miliony lidí umírat hladem. Tito lidé si umřít nezasloužili a jejich osud neměl nic společného s jejich schopnostmi či dovednostmi a celá situace by se dala zlepšit změnou dodavatelských řetězců a pomocí redistribuce světového bohatství. Poměrně velké kontroverze vyvolal jeho krátký rozhovor s hútijským povstalcem v lednu roku 2024, kdy jemenští Hútíové v solidaritě s Palestinou napadali v Rudém moři lodě mířící do Izraele. Když naopak Rusko zahájilo svou invazi na Ukrajinu, uspořádal mezi svými posluchači sbírku na podporu Ukrajiny, v níž se vybralo 200 tisíc dolarů (necelých pět milionů korun).

Politická debata ve Spojených státech je podle Pikera extrémně polarizovaná. Lidé ho prý označují za maoistu, když navrhuje něco jinde tak banálního jako zavedení veřejného zdravotního systému nebo když upozorňuje na krizi bydlení. Hasan Piker chce pro Spojené státy něco na způsob sociálně-demokratického systému skandinávského typu, jak o něm často hovoří třeba Bernie Sanders. Přestože sympatizuje s levicovou částí Demokratů v čele s Alexandrií Ocasio-Cortez nebo s „nezávislým“ Berniem Sandersem, za Demokrata se nepovažuje. Vedení této strany pak vyloženě nemá rád, a to včetně Chucka Schumera, Kamaly Harris nebo Joea Bidena. I takového Bernieho Sanderse nebo Tima Walze kritizuje za to, že jsou moc hodní na vedení Demokratické strany a že by měli na americký establishment reagovat mnohem agresivněji. Demokratickou stranu je podle něj potřeba sjednotit za levicovým programem podobně, jako se Republikáni v posledních letech sjednotili za Donaldem Trumpem.

Makání na sobě a pro lepší svět

Většina mladých Američanů podle Pikera při pohledu do budoucnosti nevidí žádnou naději na změnu a uvažování svých posluchačů označuje za „velmi temné“. Úkolem jeho pořadů je vrátit těmto lidem naději a přesvědčit je, že pokud budou spolupracovat, usilovat o změnu a organizovat se, můžou současné nastavení americké společnosti změnit. Svůj levicový politický program tak v tomto ohledu spojuje s širší myšlenkou sebezlepšování a seberozvoje. Tyto dva pojmy samozřejmě známe z manosféry a z rétoriky krajní pravice a spojujeme si je s hyperindividualismem a hodnotami neoliberalismu. Piker se nicméně snaží toto myšlení přerámovat.

Když lidé Hasana Pikera vidí poprvé, automaticky předpokládají, že se jedná o pravicového alfa samce, jehož mozek zcela vymyla krajně pravicová ideologie. Pravděpodobně to vychází ze skutečnosti, že si krajní pravice ve Spojených státech zcela zabrala většinu tradičně maskulinních prostorů a prohlásila je za své. Hasan Piker ovšem v rozhovorech tvrdí, že většina lidí chodících do posilovny, kteří pracují na rozvoji svého těla, žádné vyhraněné politické názory nemá. Jakmile se nicméně zapojí do komunity kolem posilovny a začnou sledovat oblíbené influencery ostatních, velmi rychle je krajně pravicová sféra vcucne do sebe. Minimálně ve Spojených státech je představa sebezlepšování a „makání“ na sobě spojená s hyperindividualismem a pravicovým světonázorem. Právě proti tomu Hasan Piker mimo jiné bojuje. Sebezlepšování podle něj souvisí s usilováním o lepší svět a s pomáháním druhým. Jedná se o unikátní mediální experiment a bude zajímavé sledovat, kam Hasana Pikera i americkou levicovou politiku budoucnost zavede.