„Jednalo by se o referendum 60 tisíc Eskymáků s největší spotřebou alkoholu na světě, velmi chudých lidí, kteří by v Grónsku měli problém přežít,“ poznamenal europoslanec Alexandr Vondra, zvolený za koalici SPOLU, na adresu případného referenda o grónské nezávislosti v rozhovoru pro Právo. Již tradičně se přitom pasoval do role shovívavého vykladače imperiálních zájmů USA, aniž by bylo jasné, jak jsou tyto zájmy prospěšné i pro Česko.
Buranský a neempatický způsob, jakým se Vondra vysmál právu na sebeurčení původním obyvatelům Grónska, není bohužel v českém veřejném prostoru v roce 2025 nic zvláštního. Stačí zběžně proscrollovat X nebo jinou sociální síť a vidíme, jak lehkomyslně zbavují někteří Češi ostatní národy a nepohodlné skupiny osob svobody, respektu, práv a v nejhorším případě i lidství.
V kombinaci s očekávaným nahrazením pracujících umělou inteligencí činí ideologie Silicon Valley obyčejného člověka zbytečným a potažmo zranitelným. Nebude potřeba ani jako demokratický subjekt, ani jako pracovník.
Češi a zejména jejich elity by přitom ve světle nového světového řádu měli být obezřetnější v tom, jak snadno jiným práva a lidství upírají. Aktuální neoimperiální a technoautoritářský obrat USA totiž zvyšuje riziko, že někdo za nehodné sebeurčení nebo dokonce života označí i Čechy, nebo aspoň nepohodlné skupiny obyvatel v našem národě. V historii imperialismu by to nebylo nic nového.
Nový imperialistický normál
Znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem dalo fatální ránu již dlouho erodujícímu liberálně-demokratickému pořádku a světovému řádu založenému na pravidlech, která měla ochraňovat slabší národy před libovůlí velmocí. Co se po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 jevilo jako šílenství ruského diktátora Putina, se po návratu Trumpa do Bílého domu stalo normou.
Zdá se dokonce, že si Američané ještě přisazují ve snaze o zničení Ukrajiny: Americká administrativa od napadené země vyžadovala předání nerostných surovin v hodnotě neuvěřitelných 500 miliard dolarů, což pobouření Ukrajinci právem přirovnávali k porcování afrických kolonií v 19. století. Rámcová dohoda o takzvaném Investičním fondu obnovy, kterou spolu obě země nakonec podepisují, je v rozsahu amerických požadavků skromnější.
Stále je však evidentní, že se americká zahraniční politika posunula od jistě problematického „šíření demokracie“ k otevřené snaze ovládnout co nejvíce území a zdrojů bez ohledu na mezinárodní právo. Důležitým příkladem toho jsou i výhružky o zabrání Grónska, Kanady a Panamského průplavu.
Podle portugalského filozofa Bruna Macaese hodlá americká administrativa imperiálně vládnout celé Evropě. USA od Evropy požadují, aby si zajišťovala vlastní obranu před Ruskem a platila rekonstrukci Ukrajiny, zároveň ji však nechtějí přizvat k mírovým rozhovorům s Putinem. Očekává také evropskou závislost na amerických zbraních a technologiích, kterým má Evropa umožnit neregulované působení nad svými občany. Podpora krajně pravicových stran ze strany Trumpovy administrativy pak má zajistit, aby Evropa zůstala dlouhodobě oslabená a rozhádaná, v čemž si americká administrativa nijak nezadá s Rusy.
Přední čeští politici se bohužel sami podílejí na dekonstrukci a relativizaci mezinárodního práva, když zpochybňují fungování OSN a mezinárodních soudů, které kritizují počínání Izraele v Gaze. Nebo když jako Alexandr Vondra imperiální chování omlouvají.
I Slovani byli podlidmi
Kam vede imperialismus a dehumanizace velkých částí lidstva přitom z historie dobře známe a mělo by nás to velmi znepokojovat. V koloniálních časech byly argumenty podobné těm, které použil Vondra na adresu Gróňanů, běžné. Divoši nejsou schopni se o sebe postarat sami, a tak je musíme zcivilizovat a musíme jim vládnout. V praxi tato rétorika ospravedlňovala krádež kulturního a přírodního bohatství kolonizovaných národů, destrukci jejich vlastních systémů organizace, vykořisťování práce příslušníků „podřadných“ ras a národů a vyvražďování celých etnik.
Německo, jež zůstalo v koloniálním závodě pozadu za konkurenčními evropskými mocnostmi, si svůj životní prostor a zdroje snažilo zajistit přímo v Evropě. A tak rozpoutalo první a pak druhou světovou válku. Podřadnými rasami pro nacistické Německo nebyli Afričané, ale Židé a pak také Slované. Ti měli, podobně jako kolonizované národy, Němcům uvolnit životní prostor a pracovat pro ně. I pro ně nacisté plánovali genocidu a etnické čistky. Že Němci vnímali Slovany jako podřadné, ilustruje i jejich výrazně krutější chování k ruským nežli k západoevropským válečným zajatcům.
Za rozpoutání druhé světové války a holocaust si Německo právem vysloužilo odsouzení, kterému však za podobné chování směrem ke kolonizovaným národům ostatní evropské národy čelit nemusely. Rasismus vůči Východoevropanům, stejně jako ostatní rasismy, každopádně druhou světovou válku i všechny ty německé omluvy přežil, byť jistě v utlumenější podobě.
Jak popisuje antropolog Ivan Kalmar, v Evropě přetrvává nepsaná hierarchie Západu nad slovanským Východem. V tomto chápání světa musí Východ stále usilovat o respekt a dokazovat svoji dostatečnou civilizovanost. Západoevropané toho o evropském Východu málo vědí a málo se zajímají. Příliš často si jej představují jako revír uklízeček, prostitutek, mafiánů a slaboduchých nacionalistů. Nebo opilců, jak si ironicky Saša Vondra představuje Gróňany.
Češi vzývající imperialismus a kolonialismus, zesměšňující Gróňany a vyzývající k rozbombardování Gazy, by si proto měli připomenout, že i oni mohou být v očích jiných podřadným národem bez nároku na svoji zemi, sebeurčení nebo život, natož na respekt a vyslechnutí bez stereotypů. A nemusí se vlastně ani koukat do minulosti – stačí dávat pozor, jak dnes imperiální USA a Rusko jednají s nám národnostně příbuznou Ukrajinou.
Lidský život versus technofeudalismus
V mnoha ohledech to vypadá, že žijeme v imperialismu 19. století, avšak s jednou velmi nebezpečnou inovací. Autoritářství a imperialismus dnes prosazují pohádkově bohatí technologičtí magnáti, kteří drží v ruce klíčovou infrastrukturu – od satelitů po sociální sítě používané miliardami pozemšťanů. I oni mají své plány pro budoucnost lidstva, kde se na názory valné většiny obyvatel hledět nemá a kde bude lidský život naprosto postradatelný.
Filozofie temného osvícenství, čím dál vlivnější v Sillicon Valley i nejvyšších patrech americké vlády, odvrhuje demokracii jako neefektivní a hlásá vládu osvíceného CEO neboli monarchy. Etika long-termismu morálně ospravedlňuje případné oběti nezkroceného pokroku a růstu – třeba ty, jež zahubí postupující klimatická krize nebo neoimperiální boj o zdroje potřebné na rozvoj umělé inteligence. Dle longtermistů má rychlý vývoj technologií a kolonizace vesmíru umožnit šťastný život stovek miliard lidí i uměle vědomých bytostí, které se ještě nenarodily či nebyly vytvořeny. Utrpení nízkých miliard lidí dnes není dle long-termismu nic než zaškobrtnutí na cestě k budoucí lidské velikosti.
Související článek:
V kombinaci s očekávaným nahrazením pracujících umělou inteligencí činí ideologie Silicon Valley obyčejného člověka zbytečným a potažmo zranitelným. Nebude potřeba ani jako demokratický subjekt, ani jako pracovník. Zbude ještě nějaká ekonomická nebo morální motivace chránit lidský život?
Příkladem budiž chování nejbohatšího muže světa a pravé ruky amerického prezidenta Elona Muska. Když vyhazuje tisíce federálních úředníků nebo zastavuje americkou humanitární pomoc, na které závisí životy tisíců lidí, využívá svou sociální síť X jakožto amplion, kde své chování ospravedlňuje. A v duchu nejlepších tradic X zde rozdmýchává kulturní války, dehumanizuje, zesměšňuje, překrucuje. Všechny ty lidské tragédie jsou pro něj zřejmě ospravedlnitelné dlouhodobým plánem, že jednou zkolonizuje Mars.
Trapní podržtaškové šikanátorů
Čeští politici s Vondrou v čele možná doufají, že pokud se přivinou dostatečně silně k USA, Rusku nebo Číně, když budou dostatečně pochlebovat miliardářům, budou se k nám impéria a technofeudalisté chovat hezky. Nedávné příklady ale mluví o opaku. Vláda Petra Fialy neměla problém důsledně kopírovat postoje USA směrem k Izraeli, kdy v rezolucích o Gaze házela pod tramvaj svoji údajně lidskoprávní politiku. Zvláštní ohledy americké administrativy to však Čechům nepřineslo, a to ani za vlády Joa Bidena. Také Trumpovo chování k Dánsku nebo Ukrajině ukazuje, že Američany nějaké spojenectví nezajímá.
Podlézání silným na úkor vlastních hodnot a zájmů je pro Česko strategie nejenom velmi vrtkavá, ale také trapná. Slabí nohsledi šikanátorů jsou v popkultuře notoricky nenávidění snad ještě více, než samotní vůdci šikanujících partiček. Česko není velmocí a ani domovskou zemí Sillicon Valley, a proto těžko může vzestup imperialismu a technologického autoritářství komukoli v naší zemi prospět, snad kromě hrstky nejbohatších. Proto bychom nejen v Česku měli tyto trendy tvrdě odmítnout ve prospěch univerzalistických hodnot, jež si váží každého lidského života.
Že toho většina českých politiků nebude schopna, protože nedokáže nebo se neodváží aktuální hrozby ani pojmenovat, zůstává smutnou pravdou. Dehumanizace ostatních národů i skupin obyvatel, se nám však jednou zaručeně vymstí. Stačí, aby si Donald Trump jako zdroj surovin nevyhlédl Grónsko plné „opilých Eskymáků“, ale středo-východní Evropu obydlenou alkoholu holdujícími Čechy.
Autorka je spolupracovnice redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás