Relativní úspěch Die Linke ve víkendových volbách v Německu se nedal přehlédnout ani z České republiky. Radikální levicová strana dokázala během několika posledních týdnů zmobilizovat voličky, významně rozšířit své řady a stát se nejvýraznější politickou silou proti trumpismu, AfD i proti rozmělňování poválečného antifašistického konsensu.
Jedním ze zásadních symbolických momentů předvolební kampaně se stal plamenný projev poslankyně Die Linke Heidi Reichinnek v Bundestagu odsuzující společné hlasování CDU/CSU s AfD, který se stal virální senzací. Naopak neuspěla konzervativně levicová Sahra Wagenknecht se svou Aliancí, která v roce 2023 Die Linke opustila pro její přílišný wokismus.
Převádět německou realitu na tu českou je vždycky ošemetné. Jako Češi můžeme cítit větší podobnost spíše s těmi spolkovými zeměmi, které jako NDR patřily k někdejšímu socialistickému bloku, a kde nedělní volby skončily jednoznačným a drtivým vítězstvím AfD. Podstatný rozdíl oproti Česku je i v tom, že přes všechny špatné zprávy z poslední doby Německo zůstává zásadně bohatší (a taky větší).
Důraz SOCDEM na domácí témata, jako je bydlení, může být marketingově logický a vycházející z výzkumů mezi českým voličstvem, ale je to rozhodně pravý opak antifašistické mobilizace Die Linke.
Důraz na antifašismus a odpor k autoritářství, které v kampani předvedla Die Linke a které ji vynesly ze tří procent preferencí až ke konečným skoro devíti, jsou přesto inspirativní. Nekompromisní postoje můžou pořád zaujmout a změnit do té doby nepříznivě se vyvíjející preference. Není pochyb, že dochází k politickým otřesům a měnit by se tedy měl i jazyk a programy politiků, političek a jejich stran. V Česku jakoby se autoritářským tendencím, nově přicházejícím také z USA, zatím bála jednoznačně postavit sociálně demokratická levice, liberální střed i konzervativní pravice. Andrej Babiš pak vítá každou myšlenku vůdce z Bílého domu. Trumpovy USA jen v posledních dnech nehorázně vydíraly Ukrajinu kvůli ložiskům vzácných minerálů a společně s Ruskem se snažily ponížit Evropu a Ukrajinu na půdě OSN.
Toxický centrismus
Když zvolení čeští politici Saša Vondra (ODS) a Filip Turek (Motoristé a Přísaha) přihlíželi na konzervativní konferenci CPAC v Marylandu hajlování jednoho z hlavních ideologů MAGA Steva Bannona, příliš velkou kauzu z toho nikdo nedělal. Hajlování bylo sice tématem v nedělních Otázkách Václava Moravce, kde Miloš Vystrčil (ODS) nacistický pozdrav odsoudil, nicméně ani on nedokázal pojmenovat hrozby, jež Donald Trump a jeho okolí představují. „Možná Trump nemá správné informace a pokud je má, tak potom svými výroky dezinformuje. (…) Neříkám, že ho (dezinformační prostor) vytváří úmyslně, ale vzniká tady,“ zní analýza situace Miloše Vystrčila. „Pokud bych tam já zažil hajlování, tak jsem přesvědčený, že bych na takové konferenci nevydržel,“ pokračoval předseda Senátu. Nástup Donalda Trumpa nicméně prý stejně jako premiér Petr Fiala vnímá jako příležitost uvědomit si, co dělala Evropa dosud špatně.
„Novou mezinárodní realitu je třeba respektovat. Neznamená to, že Spojené státy přestávají být našimi spojenci. Je ale nutné si zvyknout na to, že nyní jde o spojence, který nám otevřeně dává najevo, že přišel čas, aby se evropské státy byly schopny o své problémy postarat samy,“ pronesl v mimořádném projevu Petr Fiala. Apeloval pak na silnou a suverénní Evropu a upozornil na Rusko jako velké nebezpečí.
„Není třeba dnes propadat nějaké malomyslnosti. Je třeba dívat se na věci realisticky, chovat se odpovědně a udělat včas dobrá rozhodnutí,“ pronesl premiér, který zároveň vnímá jako největší problém současné Evropské unie „přílišné regulace všeho možného“ a Green Deal. Ani zmínka o dvacetiprocentní AfD v sousedním Německu, americkém hajlování či rodícím se spojenectví mezi Trumpem a Putinem. Ani zmínka o autoritářské MAGA-MEGA ideologii.
V podobném duchu jako Petr Fiala mluví i ministr vnitra Vít Rakušan, který se STANem v posledních měsících investoval do marketingu a pravidelně komentuje politické dění ve svém pořadu Debrief. Ne, že by se Rakušan vyhýbal kritice Donalda Trumpa a trumpismu. Přesdílel video varující před fašismem a vymezil se vůči hajlování Muska i jednoho místního politika. Opakovaně se také vymezil vůči rozmělňování toho, kdo je v ukrajinské válce útočník a kdo oběť, nebo třeba proti Trumpem navrhovaným clům. Ale ani Rakušanovi se příliš nechce mluvit o bezprecedentním ohrožení liberální (tedy jeho) demokracie, o fašizaci USA a nástupu krajní pravice spojené s velkými penězi a oligarchiemi.
Antifašistické vody
Antifašismus zvedli ze zavedených stran na české politické scéně zatím pouze Piráti. Zdeněk Hřib ve videu sekal hajlující ruku Filipu Turkovi, následně se s ním setkal i v debatě. „Měl byste se k tomu postavit jako chlap a říct: ‚já jsem nácek‘. Normálně udělat ten coming out. (…) Šíříte tady ten slovník a tváříte se, že to jsou nějaké vtipy. Ale mně to nepřijde vtipné. Protože to začíná tady tím a pak najednou plynujete šest milionů lidí,“ řekl předseda Pirátů europoslanci zvolenému za Motoristy a Přísahu.
Piráti využili podobnou rétoriku také v náborové kampani lákající do Mladého Pirátstva. „Musíme zabránit fašizaci Evropy,“ zní text doprovázející informace o nárůstu německé AfD. Právě počet nových přihlášek do strany byl jedním z pozitivních výsledků antifašistické mobilizace Die Linke.
Zároveň Piráti, kteří chtějí svůj politický úspěch stavět na technokracii a radikálním centrismu, varují také před „bolševiky”. Ve sponzorované reklamě, která před pár dny kolovala na Instagramu, zobrazují Hřiba v superhrdinském kostýmu, jak bojuje proti „rudému Hulkovi“, který nese logo Stačilo. Stačilo je bezpochyby odpudivá formace podporující oligarchii i Donalda Trumpa. Pirátská strana nicméně neupozorňuje na ultrapravicové postoje Kateřiny Konečné a zbytku Stačilo, ale varuje před „návratem bolševiků“. Využití takového jazyka pak zcela překrucuje, proč je Stačilo reálně nebezpečné – například protože chce odevzdat sociální politiku oligarchii nebo protože odmítá řešit klimatickou změnu.
Jako by v Česku ani nešlo se jednoduše vymezit vůči ultrapravici. Nejde to ani v situaci, kdy se Trump zaštiťuje ultrapravicovou ideologií a je ochotný překračovat zákony i ústavu. Do Evropy pak Elon Musk a J. D. Vance jezdí podporovat ultrapravicové strany a místní trumpisti MEGA jako Filip Turek se chlubí, jak budou – po poradě s Elonem Muskem – bojovat proti českým neziskovkám. Centrističtí politici, když už odsoudí hajlování, pak musí rychle varovat i před „bolševismem“ nebo „komunismem“.
Past realismu
Zatímco Die Linke v kampani apelovala na boj proti ultrapravicové AfD, čeští levicoví politici jsou podobně neochotní zaujmout postoj, jako ti pravicoví. Ukázal to nedávno Lubomír Zaorálek (SOCDEM) v Událostech, komentářích, když se nebyl schopný vymezit proti Robertu Ficovi. Toho naopak chválil, že umí vyjednávat s Donaldem Trumpem a že to dnes je potřeba. Svoje výroky pak zaštiťoval opakovaným odvoláváním se na realitu. „Jaké táhnutí na východ? V tuto chvíli je Fico v USA, jedná tam s Elonem Muskem (…) o clech a tarifech, aby byly investice na Slovensku (…) Dá se říct, že Fico triumfuje. (…) Ta realita je taková, že se česká politika ocitá v izolaci. Zatímco ten Fico, ze kterého jsme my dělali černého koně… Jemu se daří vést komunikaci v Evropě úspěšněji než my!“
Slovo realita Lubomír Zaorálek při obhajobě autoritářského slovenského premiéra použije hned několikrát. Jako by zapomněl, že je pořád aktivní politik. A že politici existují také od toho, aby věci měnili a nabízeli nové cesty, přístupy a možnosti a aby k dění zaujímali postoje. Nic z toho ale Zaorálek bohužel nenabídne, a tak to vypadá, že receptem sociální demokracie na cokoliv je prosté přijetí faktů. Matador realismu Zaorálek svoje názory prokládá historkami o tom, co mu kdo kde v minulosti osobně řekl. Třeba Viktor Orbán mu prý kdysi řekl, že by byl blázen, kdyby vystoupil z Evropské unie. „Vůbec není pravda, že se Fico nebo Orbán obracejí na východ. S Orbánem jsem mimochodem o tom mluvil a říkal, že by byl blázen, kdyby někdy opustil EU nebo NATO,“ zavzpomínal si někdejší ministr. Dnes sice Orbán mimo jiné veřejně říká, že se Evropská unie rozpadne sama a není potřeba ji ničit, ale Zaorálek dává při analýze přednost svojí historce.
Podobně se vyjadřuje i Jana Maláčová, která celkem neurčitě mluví o potřebě silné Evropy a silného Česka, ale nespecifikuje, co by to mělo být. V politické komunikaci dává přednost domácímu kontextu a nadávání na Fialu, případně si kopne i do slabé Evropy (která narozdíl od Trumpa nebyla schopná dojednat mír v Ukrajině).
Důraz SOCDEM na domácí témata, jako je bydlení, může být marketingově logický a vycházející z výzkumů mezi českým voličstvem, ale je to rozhodně pravý opak antifašistické mobilizace Die Linke. Spíše to připomíná smířený propad končícího německého sociálního demokrata Scholze. Umírněný postoj ale není vzhledem k mezinárodní i domácí situaci adekvátní. Nedá se ignorovat, jak ochotně si Babiš nasazuje trumpovskou červenou čepici a jak vychvaluje americké miliardáře a technologické oligarchy ničící demokracii. Stačilo už si svoji stranu vybralo a měla by i SOCDEM.
Na barikády!
„A tohle říkám lidem tam venku. Nevzdávejte se, braňte se a odporujte fašismu v této zemi. Na barikády!“ křičela poslankyně Die Linke Heidi Reichinnek ve svém projevu na konzervativní poslance, kteří spolupracovali s AfD na prosazení zákona zpřísňujícího azylovou a migrační politiku. Přestože se ke krajní pravici v Česku kromě SPD a Motoristů od eurovoleb hlásí i hnutí ANO a všechny tyto formace jsou povzbuzené úspěchy a bezohledností Trumpovy administrativy, české politické strany se různým způsobem ostré rétorice ale dále vyhýbají.
Pro Petra Fialu nebo Víta Rakušana těžko bude vzorem levicová radikálka Heidi Reichinnek volající Němce a Němky na barikády proti pravici a fašismu. Vzor by ale mohl Petr Fiala hledat u vítěze německých voleb Friedricha Merze z CDU/CSU, tedy strany konzervativní, a ne tak vzdálené české ODS. Ten si nedělá iluze o povaze vztahu Donalda Trumpa k Evropě, NATO a jeho spojeneckých závazcích a ve svých vyjádřeních toto říká. (Že Merz pozval do Německa izraelského premiéra Benjamina Netanjahua souzeného za válečné zločiny mezinárodním soudním tribunálem Fialovi vadit nejspíš taky nebude). Petr Fiala se stále ukolébává představou jakési tvrdé americké lásky, která po nás jen chce, abychom dospěli, povyrostli a ozbrojili se americkými zbraněmi. Že spojenectví Evropy a USA pod Trumpem končí, a že premiérem zbožňované „členství v NATO“ nemusí nic znamenat nebo že USA jsou samy zemí ohrožující demokracii v Evropě, je daleko za představivostí českého premiéra i většiny českých politiků a političek.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
