„Žádná ekonomická ani klimatická krize.“ Takové heslo stálo v roce 2021 na volebních billboardech strany Zelených ve volbách do německého spolkového sněmu. Po třech letech se ale zdá, že se Německo nachází v obou krizích. Klimatická politika v tamní předvolební kampani téměř nehraje roli a s oživením německého hospodářství v recesi si nikdo neví rady. Útoky v bavorském Aschaffenburgu a Mnichově navíc pozornost odvedly opět jinam – směrem, který vyhovuje krajně pravicové AfD. Jedno je ale jisté: ani přístup k migraci a klimatické změně se z křeče nevymaní, pokud se konečně ode dna neodrazí německé hospodářství.
Německo přešlapuje na místě a hledá směr, kterým se po volbách vydá. S jistotou však zatím ví pouze to, že takto dál pokračovat nemůže.
Obchodní model země, jejíž ekonomika je založená na exportu, se ukazuje jako nadále nefunkční. Několik proměnných totiž z rovnice vyřadily geopolitické otřesy. Německo už se nemůže spoléhat na levnou energii z Ruska a profitovat z ní ve své průmyslové výrobě. K tomu se zúžily exportní trhy, chybí poptávka z Číny a ve světě nejen kvůli nástupu Donalda Trumpa nastupuje tvrdší celní politika. Mezinárodní systém, ve kterém země fungovala, se rozpadl. Německý HDP se už druhým rokem po sobě snížil a počet nezaměstnaných by se v únoru mohl vyšplhat ke 3,5 procentům a tedy celkem ke třem milionům. Politici nyní přiznávají, že na několik let zaspali a je třeba řešit strukturální problémy.
To vyžaduje zásadní investice. Celkem 600 miliard eur – tolik by se podle odhadů jednoho z předních ekonomických institutů DIW Berlin muselo investovat v příštích 10 letech, aby se potřebné výdaje pokryly. Otázkou ale zůstává, kde takové peníze vzít? Politické strany, které mají reálnou šanci se na vládě podílet, nabízí dvě řešení.
Sociální demokraté a Zelení, tedy zbylé strany rozpadlé koalice, navrhují získat potřebné finance uvolněním dluhové brzdy. „Budoucnost nemůžeme podmiňovat přísným pravidlem, které pochází z nultých let. Z éry rostoucí globalizace, kdy jsme se nemuseli bát a kdy v Evropě nebyla válka,“ shrnul myšlenku dosluhující ministr hospodářství Robert Habeck ze strany Zelených. Opatření, přijaté do německé ústavy v roce 2009, předpokládá, že spolková vláda se může zadlužit pouze do výše 0,35 procent HDP. Aby k úpravě dluhové brzdy mohlo dojít, musela by se po volbách ve spolkovém sněmu najít dvoutřetinová většina.
Zelení by prostředky uvolněné touto cestou využili v boji proti chátrající infrastruktuře. Plánují „německý fond“ v hodnotě miliard eur. Z něj by se stavěly železniční tratě, renovovaly školky a školy a financovaly budoucí výzkumné projekty. Bez odblokování dluhové brzdy by se neobešly ani Habeckovy plány zvýšit výdaje na obranu na ambiciózní 3,5 procent HDP z dosavadních 2 procent, která navíc Německo investovalo až teprve ve stínu války na Ukrajině.
Pro pozastavení dluhové brzdy se opakovaně vyjádřil i kancléř Olaf Scholz z SPD, naposledy na mnichovské bezpečnostní konferenci. Podle něj by to umožnilo výraznou finanční pomoc Ukrajině i zvýšení domácích obranných výdajů. „Kdo tvrdí, že se dá tu či jinde ušetřit malým škrtem v současném rozpočtu, neříká lidem pravdu,“ poznamenal Scholz směrem k lídrovi opozice Friedrichu Merzovi, aniž by ho jmenoval.
CDU/CSU se totiž vydává opačným směrem. Tvrdí, že pokud se sníží daně firmám, nastartuje to ekonomiku v soukromém sektoru. Ten pak potřebné investice na vyřešení strukturálních problémů zaplatí sám, aniž by bylo nutné odblokovat dluhovou brzdu. Dle institutu DIW Berlin se však vzhledem k současným výzvám skýtá jen malý prostor pro větší daňové úlevy. Potenciál pro změny v daňové zátěži naopak existuje v nízkém zdanění příjmů z nemovitosti a majetku, především s ohledem na přetrvávající nerovnosti mezi východním a západním Německem. Daňový systém ve své současné podobě přispívá k tomu, že bohatství zůstává tam, kde vždy bylo. Už před třemi lety bylo v západních spolkových zemích odkázáno nebo darováno přibližně devětkrát více zdanitelného majetku na obyvatele než na východě země.
Konzervativci chtějí vedle úlevy podnikům upravit rozpočet a snížit dle nich nepřiměřené výdaje – především na sociální podporu (tzv. Bürgergeld) a klimatické projekty. Omezením nelegální migrace si slibují také snížení nákladů na integraci migrantů. CDU/CSU ve svém programu také zmiňuje investice do obrany. Právě za nedostatečně výdaje na obranu kritizoval Merz Scholze jako „mírového kancléře”. Nyní však sám není schopen vysvětlit, jakým způsobem bude náklady na obranu financovat. Program CDU/CSU by totiž v rozpočtu udělal dluh ve výši 97 miliard eur.
Konzervativci argumentují tím, že tuto částku vykompenzuje nastartovaný hospodářský růst. Podle výpočtu ekonomického institutu Ifo by ale i tak navrhované reformy zanechaly rozpočet zadlužený – a to 87 miliardami eur. Rýsuje se tak paradoxní situace: SPD a Zelení chtějí Německo nastartovat uvolněním dluhové brzdy, což CDU/CSU (a mimojiné také liberální FDP a krajně pravicová AfD) odmítá, ale jimi navrhovaná řešení v konečném důsledku Německo i tak zadluží.
Koalici však nepůjde složit bez dohody mezi dvěma protichůdnými tábory. Kromě migrační a azylové politiky tak v následujících týdnech povolebního vyjednávání bude klíčové, jakých kompromisů budou v otázce veřejných financí strany schopné. Nejpravděpodobnější budoucí kancléř, tedy Friedrich Merz, reformu dluhové brzdy už kategoricky neodmítá, jasné odpovědi se ale stále vyhýbá. „Samozřejmě, že ji lze reformovat. Otázka zní: proč a za jakým účelem?“ uvedl pro deník Süddeutsche Zeitung. Odpověď na Merzovu otázku se brzy ukáže. Předvolební debata odrážela hlavně hlubší krizi německého obchodního modelu, se kterou se země potýká. Německo tak přešlapuje na místě a hledá směr, kterým se po volbách vydá. S jistotou však zatím ví pouze to, že takto dál pokračovat nemůže.
Autorka je analytička v Asociaci pro mezinárodní otázky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás