Za semaforem doleva. Ukazuje Die Linke cestu k demokratické alternativě?

Německé volby jsou známé svou vysokou předvídatelností a ani letos tomu nemělo být jinak. Již teď lze s jistotou říci, že po nedělních předčasných volbách se Bundestag výrazně posune doprava. Stane se tak nejen kvůli očekávanému historickému úspěchu krajně pravicové Alternativy pro Německo, která je na druhém místě za konzervativní CDU/CSU, ale také proto, že strany na levicově-progresivním spektru zpanikařily ve stínu rostoucích preferencí AfD a do značné míry převzaly její populistickou, antimigrační rétoriku.

Postavit hlavní kampaň na takto emočně nabitém tématu se zdá být chytrou volbou – právě radikálnější řešení bytové krize uvádí většina nových členů jako důvod, proč se přidali k Die Linke.

Debata se změnila natolik, že už se neřeší otázka, zda je masivní deportace migrantů humánní nebo zda by jen neprohloubila už tak stagnující německé hospodářství, které se dlouhodobě potýká s nedostatkem pracovní síly. Diskuze se nyní vede už jen o tom, jak masivní deportace bude a kdo ji dokáže efektivněji a levněji zorganizovat.

Už to vypadalo, že se letošní německé volby obejdou bez výraznějšího levicového hlasu, ale před několika týdny se v médiích objevil příběh, který se následně stal fenoménem posledních dní – návrat Die Linke nad pětiprocentní hranici. Z pohledu strany, která kdysi dosahovala až dvojciferných výsledků, se to může zdát jako velké zklamání, nicméně v jejím současném rozpoložení je to malý zázrak a zároveň potenciální komplikace v povolebním vyjednávání pravice.

O zázraku se mluví proto, že po letech permanentních vnitrostranických bojů a krizí stranu v roce 2023 opustila Sahra Wagenknecht – nejen suverénně nejznámější tvář Die Linke, ale také její hlavní ideologický pilíř. Wagenknecht navíc založila novou levicovou stranu, kterou pojmenovala po sobě (Bündnis Sahra Wagenknecht, tedy Aliance Sahry Wagenknecht) a která se stala přímým politickým konkurentem Die Linke v době, kdy její preference klesly ke třem procentům. Po fiasku v loňských evropských volbách si tak strana musela přiznat, že se nachází v největší existenciální krizi od svého založení v roce 2007.

Nicméně se zdá, že právě odchod Wagenknecht a části členské základny sympatizující spíše s národně socialistickou vizí BSW nakopl stranu k obrodnému procesu. Do předsednictva se dostaly relativně neznámé tváře, které se díky promyšlené strategii na sociálních sítích a masivní door-to-door kampani rychle dostaly do širšího veřejného povědomí.

Aktuálně nejvýraznější postavou strany je poslankyně Heidi Reichinnek, „Spitzenkandidátka“ do parlamentu a zároveň TikTok influencerka s více než půl milionem sledujících. Díky comebacku Die Linke se levicovým tématům opět dostává více prostoru v médiích a současně zaznívají levicové odpovědi na mnoho strukturálních problémů, se kterými se Německo potýká. To ukazuje, že lze politiku dělat i bez panického úprku směrem k pravicovému populismu. I proto čím dál víc voličů v Die Linke vidí skutečnou opozici vůči AfD a zároveň levicovou alternativu k vládnoucí koalici Sociální demokracie, Zelených a liberální FDP, které se podle barev zúčastněných stran přezdívá semaforová.

Bundestag v plamenech

Pokud bychom měli označit moment, kdy si většinová společnost všimla, že se s Die Linke děje něco neobvyklého, mnozí by za něj nejspíš považovali plamenný a virální projev Heidi Reichinnek v reakci na přijetí Merzova tzv. „Pětibodového plánu pro migraci“.

Opoziční křesťanští demokraté jej předložili po sérii útoků nožem, kdy ve dvou případech byl pachatelem žadatel o azyl. Plán radikálním způsobem zpřísňuje německou migrační a azylovou politiku a zahrnuje mimo jiné návrat hraničních kontrol se všemi sousedními státy, nejen s východními sousedy, což by de facto mohlo znamenat rozklad Schengenského prostoru.

Projev se stal virálním, protože Pětibodový plán s těsnou většinou prošel – a to za podpory AfD. Že budou její poslanci hlasovat pro, asi nikoho nepřekvapilo. Merz nicméně už samotným předložením plánu porušil svůj slib, že s AfD nebude nikdy spolupracovat – ani nepřímo. Především tak ale padla tzv. „protipožární zeď“. Tento německý politický buzzword označuje nepsanou dohodu mezi stranami, že nebudou předkládat návrhy, které by vyžadovaly podporu AfD.

Zeď padla – a po TikToku koluje video, na kterém stojí Reichinnek za řečnickým pultem a zvýšeným hlasem a prudkými gesty se obrací na CDU-CSU a především na Merze. Projev zakončuje slovy: „A tohle říkám lidem tam venku. Nevzdávejte se, braňte se a odporujte fašismu v této zemi. Na barikády!“

V komentářích pod videem se kromě sdíleného hněvu objevují i příspěvky od uživatelů, kteří přiznávají, že právě kvůli podobným momentům se nedávno stali členy Die Linke.

Stoupající počet členů představuje jeden z klíčových faktorů aktuálního úspěchu strany. Jen od začátku roku jí přibylo přibližně 23000 nových členů a členek, jejichž průměrný věk je 28 let, přičemž většinu tvoří ženy. Strana prošla celkovým faceliftem, za kterým stojí předsednický tandem Jan van Aken a Ines Schwerdtner, kteří byli do vedení zvoleni loni v létě.

Že s touto dvojicí v čele přijde tolik potřebná změna, se stalo samozřejmostí. Strana si uvědomovala závažnost situace a byla ochotná k výraznějším reformám, což se promítlo i do jejího programu. Ten se hlásí k ideálu demokratického socialismu a staví ho na několika klíčových tématech odrážejících aktuální německou realitu: radikální změně daňového systému, tedy zdanění bohatých, krizi životních nákladů a s ní související bytové krizi.

Ta je v mnoha ohledech srovnatelná s tou českou – s jedním zásadním rozdílem: v Německu existují obří realitní koncerny jako Deutsche Wohnen & Co, které vlastní desítky tisíc bytů po celé zemi. Tito realitní giganti jsou často terčem kritiky za to, že ze základní potřeby, jakou je bydlení – které Die Linke vnímá jako základní právo – dělají luxusní zboží. Že je bytový trh nefunkční, vám potvrdí většina Němců. Právě odpor proti těmto koncernům stál za jedním z největších občanských vzedmutí posledních dekád.

Die Linke chce zavést celofederální zastropování nájmů na šest let, což je přímá reakce na rozhodnutí ústavního soudu, který v roce 2021 zrušil obdobné opatření v Berlíně s odůvodněním, že bytová politika je v kompetenci federální a nikoli regionální vlády. Verdikt odstartoval další zdražování a zároveň znamenal, že lidem začaly chodit nedoplatky za nájmy za období, kdy zastropování platilo.

Postavit hlavní kampaň na takto emočně nabitém tématu se zdá být chytrou volbou – právě radikálnější řešení bytové krize uvádí většina nových členů jako důvod, proč se přidali k Die Linke. Nejvíce totiž dopadá na mladou generaci.

Operace Silberlocke a Fahrplan 2025

Dalším pomyslným dílkem je multigeneračnost strany, která díky novému členstvu na jednu stranu sice výrazně omládla, ale na druhou stranu hrají klíčovou roli její seniorní představitelé. Přímý lístek do Bundestagu mají totiž straně zajistit tři veteráni německé politiky – Dietmar Batsch (66), Gregor Gysi (76) a Bodo Ramelow (68). Sami sebe označují za „Senior Express“ a v rámci „Operace Silberlocke“ (Operace Stříbrná kadeř) by měli získat tři přímé mandáty za vítězství ve svých obvodech. Díky kombinovanému německému volebnímu systému tím může strana obejít pětiprocentní volební klauzuli a dostat i tak odpovídající počet mandátů za celostátně sčítané hlasy. Die Linke tímto tahem jasně deklarovala, že i přes nepříznivou situaci zůstává odhodlaná obhajovat svá křesla v Bundestagu.

Přítomnost těchto tří veteránů zároveň dodává celonárodní kampani pocit stability. Bodo Ramelow je s měsíční přestávkou ministerským předsedou Durynska od roku 2014 a kontinuitu ztělesňuje Gysi svou osobou. Jen těžko byste našli někoho z německých aktivních politiků, kdo myšlence demokratického socialismu zasvětil celý svůj život a navíc je jedním ze zakládajících členů Die Linke. Operace Silberlocke také ukazuje dobrou mezigenerační spolupráci na celkové podobě strany. Gysi a Ramelow potvrzují, že oni sami nehodlají udávat směr svých kampaní, a druhý jmenovaný dodává, že za sebou mají celý tým mladých lidí, kteří se starají o sociální sítě, především TikTok. On sám tomu prý moc nerozumí, ale jak správně pochopil, přes tyto sociální sítě šíří AfD do společnosti „ten svůj jed“.

Druhý způsob, jak se dostat do parlamentu, představuje standardní překročení pěti procent. To si pod svá křídla vzala spíše mladší část straníků a stejně jako Operace Silberlocke ji jako plán k volbám schválilo právě nové vedení. „Fahrplan 2025“ vychází z předchozího nečekaného úspěchu Die Linke v Lipsku, kde překvapivě získal přímý mandát do zemského parlamentu Nahm Duy Nguyen. Jeho taktika byla na papíře jednoduchá, ale náročná na provedení. Nguyen se pustil do intenzivní door-to-door kampaně, při které tvrdí, že zazvonil až na 40000 zvonků. Celonárodní vedení strany tento koncept převzalo a do ulic – i díky rychle rostoucí členské základně – vyrazily stovky straníků, které lze v davu lehce rozpoznat podle červeného trička s nápisem „Niemals allein, immer gemeinsam“ – „Nikdy sami, vždy spolu“.

Symbolický příběh letošních voleb by se pro Die Linke mohl odehrávat v berlínské čtvrti Neukölln, kde za ni kandiduje Ferat Koçat. Ten kolem sebe dokázal vytvořit elektrizující energii grassroot hnutí. Ve své kampani chce dát hlas místní komunitě – tvořené přistěhovalci ze zemí Levanty. Slyšet tuto komunitu je obzvlášť důležité v dnešní době, kdy se německý stát různými způsoby snaží umlčet hlasy podporující Palestinu, zastrašovat intenzivním policejním násilím na propalestinských demonstracích nebo přímo potlačovat právo na protest. Například podle nové berlínské vyhlášky se na těchto protestech smí používat pouze němčina nebo angličtina, protože používání například arabštiny podle autorit ohrožuje veřejnou bezpečnost.

Nicméně ani samotná Die Linke nemá na izraelsko-palestinský konflikt zcela jasný názor. To může v budoucnu sloužit jako třaskavina s potenciálem rozštípnout stranu vedví. Pro obrodu německé levice by to znamenalo možná větší ránu než neúspěch v nedělních volbách.

Autor je publicista.