Sociální demokracie musí být stranou pro „libtardy“ i „dezoláty“. Je to nadlidský úkol?

Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová v pondělí oznámila ukončení jednání s koalicí Stačilo! o předvolební spolupráci. Ve svém vyjádření na sociálních sítích to zdůvodnila následovně: „Čas bohužel ukázal, že hnutí Stačilo! nechce zdůrazňovat levicová témata, ale je postaveno ryze na antisystémovém programu. Cílem sociální demokracie není slibování naprosto nerealistického referenda o odchodu z EU. Naším cílem není vyhledávání tzv. zahraničních agentů v české politice. Naším cílem je podstatné zlepšení života lidí v této zemi, kteří trpí drahými nájmy, drahými potravinami nebo drahou energií.“

Osm měsíců před volbami už by se měla rozjíždět promyšlená předvolební kampaň a strana by neměla stále jen přemýšlet, čím chce vlastně být.

Právě to mělo být údajně základním kamenem české verze francouzské Nové lidové fronty – předvolebního programu postaveného na levicových ekonomických receptech, které by měly snížit nerovnosti v české společnosti, zlepšit kvalitu života většině občanů a ochránit nižší a střední vrstvu společnosti před ekonomickými dopady velkých geopolitických změn. Jenomže k takovému programu by byla potřeba vůle obou politických partnerů, což se nestalo. Koalice Stačilo! si evidentně spočítala, že jí antisystémová politika otevře dveře do Sněmovny (a možná i do vlády) a že k tomu SOCDEM nepotřebuje. Zvlášť když si Jana Maláčová kladla podmínky jako třeba možnost mít v parlamentu vlastní poslanecký klub.

Stačilo! proti neziskovkám

Snad aby bylo jasnější, že k dohodě nedojde, uspořádala koalice Stačilo! v lednu tiskovou konferenci, na níž jako jeden z předvolebních lídrů vystoupil i Daniel Sterzik neboli kontroverzní blogger „Vidlák“, oblíbený u české konspirační scény. Místo jasně definovaného programu nabídlo Stačilo! na tiskovce vágní přísliby daňové reformy, tvrdý boj proti migraci i Green Dealu a jako dezert krajně pravicové evergreeny jako zestátnění veřejnoprávní televize nebo boj proti zahraničními agentům a neziskovkám.

Pokud měla jít kulturní témata stranou ve prospěch solidního levicového ekonomického programu, házelo Stačilo! do vyjednávání jeden kulturněválečnický granát za druhým. Těžko si představit, že by si po tomto většina členstva sociální demokracie spolupráci se Stačilo! odhlasovala. V současné geopolitické situaci a s Donaldem Trumpem v Bílém domě hraje i česká levice o hodně. V české politice už nezbývá mnoho politických stran, které by dokázaly alespoň myšlenkově oponovat krajně pravicovému nacionalismu bujícímu všude po světě. Spoluprací se Stačilo!, což je momentálně jeden z mnoha politických fanklubů Donalda Trumpa v ČR, by SOCDEM jako autentický politický projekt evropské levice pravděpodobně skončila.

Pro libtardy i dezoláty

Nemá teď smysl Maláčové vyčítat marný pokus domluvit co nejširší levicovou koalici. Snaha vytvořit širší frontu proti „ožebračování lidí“, jak tento pokus popisuje sama Maláčová, a za tímto účelem přehlédnout rozpory mezi KSČM a SOCDEM, dávala za daných okolností smysl. Nebyla to Maláčová, kdo se dal do party se sponzorem Trikolory, agrobaronem Zdeňkem Jandejskem nebo šiřitelkou pavědeckých bludů Petrou Rédovou Fajmonovou. Domnělá „antisystémovost“ bojovníků proti vládě totiž stojí mnohem víc na boji proti ochraně klimatu a očkování a na odporu proti neziskovkám než třeba na zpochybňování soukromého vlastnictví. To se totiž s miliardáři za zády dělá velmi těžko, jakkoli se stále můžete označovat za „komunisty“.

Postavení sociální demokracie je necelých osm měsíců před volbami do Poslanecké sněmovny nezáviděníhodné. Strana se po osmi letech koaličního vládnutí s Babišovým hnutím ANO v posledních sněmovních volbách v roce 2021 těsně nedostala do Sněmovny a od té doby nedokázala zastavit svůj pád. Největším úspěchem strany tak může být, že aspoň dokázala z pozice předsedy odstranit Michala Šmardu, který měl stranu původně zachránit, ale proslul zejména svou neviditelností. Energická Maláčová získala předsednické křeslo společně s mandátem jednat o vzniku široké levicové koalice po vzoru francouzské Nové lidové fronty. 

Koalice se přitom jeví jako nevyhnutelná. Předvolební průzkumy přisuzují sociální demokracii mezi 1,5 a 4 procenty – tedy mizivou naději proniknout do Sněmovny samostatně. Strana po třech letech mimo parlament hledá sebevědomí i hlas. Polarizační rétorika vládní koalice i opozice tlačí sociální demokracii do poloh, které jsou pro ni nevýhodné. V očích některých voličů je SOCDEM příliš systémová (když neodmítá NATO či členství v Evropské unii) a v podstatě podle nich kolaboruje se systémem, který nezvládá zajistit obecnou prosperitu a dlouhodobě zhoršuje postavení znevýhodněných. Pro jiné je sociální demokracie zase protisystémová, neboť byla ochotná podpořit vládu Andreje Babiše. Sociální demokracie musí být stranou pro „libtardy“, a hájit věci jako lidská práva a práva menšin, ale musí být také stranou pro „dezoláty“ a zastávat se všech, kdo mají problém vyjít z měsíce na měsíc.

Ukončení jednání se Stačilo! nicméně automaticky neznamená, že nyní vznikne progresivně levicová koalice sociální demokracie, Strany zelených a menších levicových stran, jako jsou Levice nebo Budoucnost. Podle vyjádření vedení SOCDEM je v jednání spolupráce s mnoha subjekty a můžeme se jen dohadovat, o kterých je řeč. V úvahu připadá totiž i spolupráce s Přísahou Roberta Šlachty, případně s Českou suverenitou sociální demokracie (ČSSD) Jiřího Paroubka, která nedávno vyfoukla SOCDEM její původní zkratku.

Jana Maláčová má tedy ještě jiný problém. Naznačované možné spolupráce jsou diametrálně odlišné a do velké míry určí, jakou politiku bude SOCDEM v předvolební kampani vlastně reprezentovat. Musí si tedy urychleně vybrat, aby mohla začít pod svým vedením budovat silnou předvolební identitu sociální demokracie. Osm měsíců před volbami už by se měla pomalu rozjíždět promyšlená předvolební kampaň a strana by neměla stále jen přemýšlet, čím chce vlastně být.