„Týral jsem, protože to bylo nutné.“ Zemřel zakladatel francouzské krajní pravice

V úterý 7. ledna si Francie připomínala desetileté výročí teroristických útoků, z nichž nejdrastičtější byl ten na satirický týdeník Charlie Hebdo. Ve stejný den lehce po poledni pak přišla další zpráva, a to o úmrtí zakladatele krajně pravicové Národní fronty Jean-Marie Le Pena. O tomto matadorovi francouzské politické scény se dlouhodobě vědělo, že je nemocný, a v posledních letech byl veřejně vidět opravdu sporadicky.

Naposledy se o něm významněji mluvilo v září loňského roku, kdy se nechal fotit a natáčet společně s některými členy lyonské neonacistické kapely Match Retour, kteří ho navštívili v jeho sídle na předměstí Paříže. Jeho dcera Marine Le Pen, která byla toho času na začátku vlastního soudního procesu týkajícího se fiktivních asistentů evropských poslanců, se ostře pustila do novinářů z deníku Mediapart, kteří s materiály zachycujícími zpívajícího Le Pena přišli. Její otec už údajně nebyl schopný úsudku. Z videa je však zřejmé, že se se svými kumpány velmi dobře baví.

Nácek, nebo služebník Francie?

Ať chceme, nebo ne, Le Penova smrt v úctyhodném věku 96 let se stala předmětem konverzací, které mezi sebou běžní Francouzi v ten den vedli. Mediální prostor se plnil komentáři a vyjádřeními účasti rodině a blízkým. Televizní a rozhlasové stanice narychlo měnily program a večerní pořady věnovaly Le Penovi. Někteří politici v něm viděli významnou osobnost francouzské politické scény, která se nesmazatelně zapsala do moderních dějin země. Jiní zase rasistu a nacionalistu, jehož veřejné působení stálo na nenávisti a vyvolávání strachu.

Le Penova smrt ukázala, jak úspěšný byl projekt „oddémonizování“ krajní pravice.

„Přívrženec vichistického režimu a týrání v Alžírsku. Národní frontu zakládal s pomocí SS, plynové komory pokládal za detail druhé světové války. Jean-Marie Le Pen zemřel, ale zůstávají jeho následovníci, kteří ho nazývají služebníkem Francie. Jeho odkaz je rasistický a musíme s ním i nadále bojovat,“ okomentoval politikovo úmrtí levicový poslanec François Ruffin. A v úterý večer se v Paříži a dalších větších městech konala oslavná shromáždění, bouchalo se šampaňské a Le Penův odchod se otevřeně slavil. „Smrt každého rasisty se musí řádně zapít,“ prohlásil jeden z pařížských účastníků.

Jean-Marie Le Pen byl politikem, kterému se podařilo rozšířit své myšlenky, aniž by kdy zastával jakoukoli významnou politickou funkci (pokud nepočítáme poslanecký mandát v Evropském parlamentu na sklonku jeho aktivního života). Byl rodákem z malého městečka Trinité sur Mer v jižní Bretani, kde má tento rozvětvený klan své rodinné sídlo. Narodil se do rodiny rybáře a švadleny, jeho otec zemřel poměrně záhy a Le Penovi bylo následně jakožto částečnému sirotkovi umožněno studovat na katolických školách. Po maturitě byl přijat na práva do Paříže, kde se okamžitě politicky angažoval. Vždy skvěle vládl slovem, což mu údajně vydrželo až do úplného konce, kdy pár dní před smrtí recitoval svému příteli Brunovi Gollnischovi verše Victora Huga.

V padesátých letech se stal nejmladším poslancem Národního shromáždění a následně odjel do Alžírska, kde se podílel na otřesném týrání Alžířanů, což se díky práci historiků podařilo doložit. „Ano, týral jsem, protože to bylo nutné,“ komentoval toto své angažmá o pár let později. V sedmdesátých letech potom založil Národní frontu, která byla ve svých začátcích zcela marginální a velmi ostrakizovanou stranou. Le Pen ale nikdy nešetřil kontroverzními výroky a nenávistnými výpady a kvůli tomu se desítky let držel na výsluní. Jeho jméno se nejvíce zapsalo do povědomí široké veřejnosti v roce 2002, kdy se dostal zcela nečekaně do druhého kola prezidentských voleb. Sice ho s obrovským náskokem porazil Jacques Chirac, ale byl to moment, kterým odstartovala normalizace této krajně pravicové síly. Le Pen také paralelně budoval rodinné impérium. Své tři dcery velmi konkrétně formoval a každá z nich měla v celé pyramidě moci svou jasnou roli.

Rodinný klan krajních pravičáků

Nejmladší Marine pokračovala v otcových šlépějích tak dlouho, dokud se jí to hodilo. Stranu po něm převzala a do velké míry proměnila. Nejdříve se pokusila alespoň částečně vymazat jméno „Le Pen“. Později si ale uvědomila, že je nutné se otce zbavit nadobro. Za své šokující výroky byl vyloučen ze strany a Národní fronta se přejmenovala na Národní sdružení. Patriarcha to sice nesl těžce, ale na svou dceru nikdy nezanevřel. Volil ji v každých volbách a na rodinné bázi si byli i nadále velmi blízcí. Alespoň tak o tom Le Pen mluvil v posledním větším rozhovoru, který s ním vedla novinářka z televize BFMTV v roce 2018.

Také obě starší dcery se politicky angažovaly. Nejstarší Marie Caroline je aktuálně členkou regionální rady prstence okolo hlavního města Île de France a její manžel je aktivním členem Národního sdružení. Není náhodou, že jejich dcera byla donedávna partnerkou Jordana Bardelly, tedy předsedy Národního sdružení. Yann, prostřední ze sester Le Penových, nyní politicky aktivní není. Zato o její dceři Marion Maréchal se mluvilo dokonce jako o věrnější kopii otce zakladatele.

Vedle toho, že byl Le Pen otevřeným rasistou a xenofobem, což sám potvrzuje v pamětech, které vydal v letech 2018 a 2019, kde popisuje své dětství, druhou světovou válku, vojáky tmavé barvy pleti nebo svůj strach z neznámého, byl také nacionalistou a kolonialistou. V neposlední řadě byl také zarytým antikomunistou a nesnášel jakoukoli levici. V době studené války vystupoval velmi hlasitě proti Sovětskému svazu, který pro něj představoval úhlavního protivníka. Anekdotickým příkladem může být jeho držení minuty ticha za všechny padlé v komunistických gulazích během televizního rozhovoru v roce 1984. Levice byla jeho absolutním nepřítelem a dával jí za vinu všechno, co se ve Francii a Evropě v posledních desetiletích nezdařilo. I z tohoto důvodu byla v den jeho úmrtí většina vyjádření levicových politiků a političek nemilosrdná.

Jeho odchod francouzskou politickou scénu nijak neovlivní ani nepřepíše. Dá se předpokládat, že Marine Le Pen to přinese větší svobodu. Le Penova smrt přitom ukázala, jak úspěšný byl projekt „oddémonizování“ krajní pravice. Všichni byli sice ještě týž den ráno „Charlie“, ale celé odpoledne už se nemluvilo o ničem jiném než o Le Penovi. „I když byla jeho vyjádření často provokativní a polemická, byl významnou osobnosti francouzské politiky,“ vyjádřil se úřadující premiér země François Bayrou.

Autorka je spolupracovnice redakce.