Po loňských parlamentních volbách se více než tři měsíce zdálo, že zavedeným demokratických stranám se podaří dodržet předvolební sliby a nepustí v Rakousku k vládě krajní pravici. O sestavení vlády bez vítěze voleb se poprvé v historii snažily tři strany: zkušení lidovci a sociální demokraté a jako nováček reformní liberálové NEOS. Koaliční jednání se sice protahovala, ale to není v Rakousku nic výjimečného. V posledních desetiletích trvalo vytvoření vlády vždy dva až čtyři měsíce, a to i v o mnoho jednodušších konstelacích než nyní. I přes názorové odlišnosti se očekávalo, že cíl nedopustit vládu Svobodné strany Rakouska (FPÖ) pod vedením Herberta Kickla bude silnější než programové rozpory a že se vyjednávající strany nakonec přece jen dohodnou na kompromisu.
Obtíže při sestavování vlády bez účasti krajní pravice jsou varovným signálem i pro další evropské země, zejména pro nadcházející volební klání v Německu.
Počátek roku ale přinesl dramatický obrat. Nejprve z koaličních jednání odstoupili liberálové NEOS, podle nichž nebyli jejich partneři ochotni přistoupit na nezbytné reformy, které by umožnily Rakousku řešit kritický stav veřejných financí. Malá politická strana se raději ochudila o dlouho očekávanou vládní účast, než aby sloužila jako nejslabší partner bez možnosti prosadit důležitá opatření. Varováním jí byl rozpad trojkoalice v Německu (a možná i osud českých Pirátů). Koaliční jednání se sociálními demokraty o den později ukončili i lidovci a jejich předseda a dosluhující kancléř Karl Nehammer zároveň oznámil rezignaci.
Tím se otevřela cesta pro Herberta Kickla. Nehammer byl jedním z jeho nejhlasitějších kritiků a kategoricky vládní spolupráci odmítal, ve straně ale narážel na vlivné křídlo (zastupující zejména podnikatelské zájmy), které se ke spolupráci se Svobodnými stavělo otevřeněji. Možnost spolupráce se Svobodnými nyní připustil i generální tajemník lidovců Christian Stocker, který byl po Nehammerově odchodu pověřen vedením strany. Tuto změnu postoje lidovců následně reflektoval i prezident Alexander Van der Bellen, který Kickla pověřil sestavením vlády (bezprostředně po volbách tak neučinil s argumentem, že s Kicklem žádná další zvolená strana nechce spolupracovat).
Nová jednání
Dá se očekávat, že koaliční jednání Svobodných a lidovců budou v mnoha ohledech jednodušší než v případě dříve plánované trojkoalice. Tyto dvě strany k sobě mají programově blízko, rozumějí si zejména v otázce regulace migrace a obecně v konzervativním přístupu k řízení země. Odmítají například zvyšování daní a požadují revizi ekologických opatření v rámci Green Dealu. Společně také vládnou již v pěti spolkových zemích. V mezičase od parlamentních voleb získali Svobodní pozici ve vládě ve Vorarlbersku a ve Štýrsku obsadili dokonce hejtmanské křeslo (poprvé od éry Jörga Haidera, který získal tuto pozici v Korutanech na přelomu tisíciletí).
Hlavní výzvou koaličních jednání tak bude vedle sanace rozpočtu otázka zahraniční a evropské politiky. Zatímco lidovci jsou tradiční proevropskou stranou, která Rakousko před třiceti lety dovedla do Evropské unie, Svobodní zastávají kritický postoj. Nepožadují sice přímo vystoupení z EU, ale spolu s partnery v nově vzniklé frakci Patrioti pro Evropu cílí na výraznou změnu evropské politiky, omezení její politické role a ideálně návrat k čistě hospodářskému svazku. Diametrálně odlišný je také pohled Svobodných a lidovců na podporu Ukrajiny a protiruské sankce.
Lidovecké obavy z voleb
Pro budoucí vztahy a poměr sil v koalici je také důležitou otázkou, do jaké míry se Svobodným podaří do programového prohlášení nové vlády zahrnout své předvolební sliby (které zejména v oblasti migrace často narážejí právě na evropské závazky nebo práva menšin) a do jaké míry dokáží lidovci jejich požadavky regulovat, aby nadcházející vláda dostála ústavním zásadám Rakouska jako demokratického státu.
Lidovci se tak dostávají do obtížné pozice, kdy pravděpodobně poprvé v historii umožní vládu pod taktovkou krajně pravicových Svobodných, ve které budou hrát roli slabšího koaličního partnera. Případné selhání koaličních jednání a předčasné volby jim však možná nahánějí ještě větší obavy. Podle průzkumů poklesly preference lidovců na 20 procent a Svobodní jsou naopak na historických maximech: jejich podpora se nyní pohybuje kolem 35 procent. Z voleb by tak zřejmě vyšli ještě ve výrazně silnější vyjednávací pozici, než v které se nacházejí teď.
Ať již v následujících týdnech, anebo po případných předčasných volbách se tak kancléřské křeslo pro Herberta Kickla jeví jako nejpravděpodobnější vyústění současné politické situace v Rakousku. Obtíže při sestavování vlády bez účasti krajní pravice jsou navíc varovným signálem i pro další evropské země, zejména pro nadcházející volební klání v Německu. Vysoká, přibližně dvacetiprocentní podpora Alternativy pro Německo může zamíchat kartami tak, že se ani příští německá vláda neobejde bez účasti tří stran, jakkoli problematickou zkušenost s touto konstelací v minulých letech Německo učinilo.
Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás