Kuchařky autoritářství. Manifesty ukazují USA po vítězství Donalda Trumpa

Republikánské manifesty Project 2025 a Agenda 47 jsou posedlé vizí silného vůdce a naznačují, jaké změny chystá americká pravice po vítězství v listopadových volbách.

Karel Veselý
Foto Donkey Hotey, Flickr, CC BY-SA 2.0

„Křesťané, běžte volit. Jen protentokrát. Pak už nebudete muset. Za další čtyři roky? Víte co? Nebude to potřeba. Bude to v pohodě. Už nebudete muset jít nikdy volit, mí krásní křesťané.“ Nejcitovanější pasáž z projevu Donalda Trumpa na nedělním setkání křesťanů The Believers’ Summit ve West Palm Beach na Floridě vypadá jako typický trumpovský „žblebt“, který nedává moc smysl a má hlavně za úkol rozpumpovat jeho fanoušky.

Ze slov začne mrazit ve chvíli, kdy si uvědomíte, že prezidentský kandidát jen shrnuje hlavní teze manifestů Project 2025 a Agenda 47, které určují směřování jeho předvolební kampaně. V dokumentech jsou sepsané plány trumpistů na převzetí moci po vyhraných listopadových volbách. Útok hrstky pomatenců na Kapitol, kterého jsme byli svědky v lednu 2021, se proti nim jeví jako nevinná party. Manifesty totiž neslibují nic menšího než demontáž americké demokracie. A až ji Trumpova ekipa dokončí, už skutečně nebude potřeba chodit k volbám, protože v USA zavládne nefalšovaný autoritářský režim.

Není to jen blouznění vyšinutého politika opitého vlastní důležitostí – za Trumpovými autoritářskými sklony stojí dlouhodobá politická agenda republikánů a konzervativců.

Manifesty Project 2025 a Agenda 47 nám nabízejí možnost nahlédnout do hlav Trumpových přívrženců očekávajících jeho druhé zvolení a naznačují, jak chtějí s vítězstvím republikánského kandidáta naložit. Zvolení Trumpa vidí jako příležitost, jak zbavit USA liberalismu jednou provždy. K prvnímu jmenovanému manifestu se Trump otevřeně nehlásí. O Projektu 2025 prohlásil, že obsahuje některé myšlenky, které jsou „směšné a nesmyslné“. Agenda 47 po velkolepém startu v prosinci 2022 zmizela postupně z Trumpových politických projevů a moc se neobjevuje ani na jeho oficiálních informačních kanálech. Občas se ale prezidentský kandidát prořekne, jako se to stalo v neděli na Floridě, a naznačí, že velkolepé plány rozhodně nejsou u ledu.

Za vším hledejme Trumpovu nedůvěru k demokratickým institucím a nepochybně také traumatické čtyři roky strávené v Oválné pracovně, kdy mu jeho báječné plány na změnu Ameriky kazila ústava, obě komory parlamentu i soudy. Nic takového se už nesmí opakovat, bijí trumpisté na poplach. Volební vítězství už znovu nemá být promarněnou šancí, ale naopak vykročením k novému politickému systému, který už prezidentovi nebude svazovat ruce.

Převzetí moci

O devítisetstránkové knize Project 2025 Trump prohlásil, že „vůbec netuší, kde se vzala“. Ve skutečnosti za ní stojí mimo jiné i šest z jeho bývalých tajemníků, čtyři Trumpovi nominanti na posty velvyslanců a část knihy prokazatelně napsal první zástupce náčelníka generálního štábu, kterého bývalý prezident sám jmenoval. Organizace The Heritage Foundation, která kuchařku převzetí moci vydala, je tak úzce spjatá s vedením Republikánské strany, že se zdá skoro nemožné, že by Trump o jejích aktivitách nevěděl. A myšlenky obsažené v textu zjevně odkazují na základní teze trumpismu, jako jsou americký izolacionismus, odmítání klimatické změny nebo drastické omezení státních úředníků. Hlavním bodem je ale posílení pravomocí prezidenta.

The Heritage Foundation je americký konzervativní think tank se sídlem ve Washingtonu. Existuje od roku 1973, výraznější silou se však stal až s nástupem Ronalda Reagana a konzervativního křídla v rámci Republikánské strany. Sdílí s ním doktrínu neregulovaného volného trhu, který stojí nad demokracií, a prosazování vágně definovaných křesťanských hodnot, které prý Spojené státy zrazují svojí sekularizací. Dnes už Heritage Foundation patří k nejvlivnějším zákulisním hráčům americké pravicové politiky. Od roku 1981 vydává ročenku Mandate for Leadership, v níž republikánským politikům radí ideologicky správné kroky, které by měli prosazovat. Speciální pozornost věnuje hlavně prezidentským volbám. Pro ty letošní vyšla updatovaná verze. Více než devítisetstránková kniha Project 2025 míří hlavně na Trumpovy spolupracovníky a radí jim, jak tentokrát volebního vítězství pořádně využít.

Project 2025 útočí na to, co pravicoví komentátoři nazývají „deep state“. Tedy na státní úřednický aparát, který je podle nich prolezlý liberály prosazujícími svoji politickou agendu, aniž by byli někým zvoleni. Paul Dans (další bývalý Trumpův úředník) dokonce mluví o „třídě vysokých politických kněží“. Nenávist k institucím státu dobře odráží Trumpovu paranoiu, že se proti němu úředníci během jeho prezidentství spikli a chtěli ho za každou cenu odstavit. Vrcholem jejich tichého převratu byla samozřejmě porážka ve volbách v listopadu 2020, kterou Trump nikdy nepřijal a volby prohlašuje za zfalšované. Řada obvinění, kterým bývalý prezident v současnosti čelí, je podle této teorie jen odvetou za jeho politické aktivity, kterými narušil status quo nakloněný demokratům.

Podle Projektu 2025 bude nejlepším řešením převzít stranickou kontrolu nad ministerstvem spravedlnosti, Federálním úřadem pro vyšetřování (FBI), ministerstvem obchodu, Federální komisí pro komunikace a Federální obchodní komisí. Zcela zrušit by se mělo ministerstvo pro vnitřní bezpečnost. Vlivný think tank jednoduše navrhuje bezprecedentní navýšení prezidentských pravomocí. Jen tak totiž může Bílý dům zatočit s údajně rozbujelou a zideologizovanou státní správou.

Prozření republikánů

Není překvapení, že manifest předepisuje také výrazné omezení výdajů v oblasti životního prostředí a opatření proti změně klimatu a plánuje úplný návrat k fosilním palivům. Navrhuje snížení federálního vlivu na americký vzdělávací systém a posílení policejních složek k vynucování imigračních zákonů. Zmiňuje také masové deportace a stavbu zdi na hranici s Mexikem. Mezi vyloženě bizarní návrhy patří pracovní umístěnky pro nezaměstnané nebo sankce pro bezdětné občany. Všechno to jsou nicméně nápady, s nimiž republikáni otevřeně koketují.

Posilování prezidentských pravomocí až na hranici autoritářství je ale z hlediska budoucnosti americké demokracie největší problém. Čtyři „pilíře“ povolebních změn, na nichž stojí Project 2025, obsahují také plán na sestavení databáze loajálních republikánů, kteří by mohli sloužit v příští administrativě. Mělo by jich být kolem tří tisíc a o jejich rychlé zaučení by se měla postarat promptně založená Akademie prezidentské administrace. V knize je k přečtení také detailní soupis kroků, které musí nová vláda udělat za první půlrok v úřadě.

Zatímco Trump ohledně Projektu 2025 mlží, jeho čerstvě jmenovaný kandidát na viceprezidenta J. D. Vance se k němu hrdě hlásí. Tento týden prosákly informace, že Vance napsal obdivnou předmluvu k nové knize Kevina Robertse, prezidenta Heritage Foundation. V textu, který v předstihu získal portál New Republic, Vance tvrdí, že konzervativci mají v rukou plány, které jsou odvážnější než kdy předtím, a chválí Robertse za to, že odmítá dělat „věci, které předtím nechaly národ v ruinách“. Jinými slovy, Heritage Foundation pomáhá republikánům pochopit, že tentokrát je potřeba se na Trumpovo prezidentství pořádně připravit.

Roberts ostatně nedávno prohlásil, že jsme se ocitli „uprostřed procesu druhé americké revoluce, která nebude krvavá, pokud tomu tak levice nebude chtít“. S představiteli Heritage Foundation se 9. července setkal na své cestě do USA i český prezident Petr Pavel. Někteří domácí komentátoři to vysvětlují prezidentovou snahou navázat vztahy s organizací, která má úzké vztahy k potenciálnímu budoucímu prezidentovi USA, případně sondovat, jaké jsou jejich plány na budoucnost NATO.

Silný vůdce

Zatímco Project 2025 intervenuje do Trumpovy kampaně z vnějšku, Agenda 47 je skutečným manifestem Trumpovy kandidatury a visí na jeho oficiální webové stránce. V nejsevřenější podobě obsahuje dvacet tezí – plánů na konkrétní politické kroky, kterými budoucí prezident hodlá změnit Ameriku. Ty jsou pak detailněji rozepsané v šestnáctistránkovém dokumentu.

Nechybějí klasiky jako „uzavření hranic a zastavení invaze migrantů“ (první teze) nebo „zastavení outsourcingu“. Některé body reagují na aktuální události – v osmnácté tezi manifest horuje pro „deportaci podporovatelů Hamásu a návrat bezpečí a patriotismu na naše univerzitní kampusy“. Předchozí teze zase slibuje „zákaz mužů v ženských sportech“. V preambuli manifest vzývá „zdravý rozum“, mluví pateticky o „americkém duchu“, který je nutné znovu oživit, a poslední teze pak slibuje „sjednotit naši zemi a přivést ji k novým, rekordním úspěchům“. Agenda 47 vypadá na papíře jako sbírka typicky nafouknutých Trumpových slibů voličům. Nepůsobí příliš realisticky a možná tak ani působit nemá. Některé nejdivočejší nápady by zastavil ústavní soud, jiné by nejspíš neprošly oběma komorami parlamentu.

Vlastně to ale znamená, že nápady k realizaci potřebují jediné – větší prezidentské pravomoci, s nimiž Trump všechny zmíněné legislativní překážky obejde. O posílení exekutivy mluví Agenda 47 velmi opatrně, ale číst to můžeme mezi řádky. Sny o silném prezidentovi nejsou v americké politice nic radikálně nového. Navazují na myšlenky, které už v sedmdesátých letech prosazoval Richard Nixon nebo o dekádu později Ronald Reagan. První tehdy mluvil o vizi „imperiálního prezidenta“, který bude moci řešit nejpalčivější společenské problémy přímo a sám. Zřejmá je také inspirace u východoevropských lídrů, jako jsou Erdoğan a Orbán, kterým se daří posilovat vliv i v rámci zdánlivě legitimního demokratického procesu. Rozšiřují tak svoji moc i ve sférách, které by měly být v demokracii nezávislé. Rovnováha mezi exekutivou, legislativou a soudní mocí je pilířem demokracie – autoritářský režim se pozná tak, když ta první má navrch nad ostatními, a právě to je jádrem zmíněných manifestů.

Donald Trump se v předvolebním boji snaží představit voličům jako silný vůdce, který vlastníma rukama zatočí se všemi, již obyčejným Američanům nepřejí prosperitu a nádhernou budoucnost. Za jeho delirickými sny o „velké Americe“ se ale skrývá především touha po velkém Trumpovi, který si může dělat, co se mu zlíbí, a nezodpovídat se vůbec nikomu. Není to jen blouznění vyšinutého politika opitého vlastní důležitostí – za Trumpovými autoritářskými sklony stojí dlouhodobá politická agenda republikánů a konzervativců, kteří vidí šanci prostřednictvím charismatického vůdce otočit kormidlem jednou provždy doprava.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Karel Veselý je kulturní publicista a spisovatel. V Alarmu působí od září 2023, píše o hudbě, seriálech, filmu a dalších tématech spojených s popkulturou. Spolu s Michaelou Peštovou a Norou Třískovou vytváří podcast Soundsystem. [email protected]