Odstřihnout se na čas od technologií a vyrazit třeba na měsíc někam mimo civilizaci je lákavá představa. Pokud však máte ať už dobrovolně nebo vynuceně datovou schránku, můžete na takový bezbožný nápad rovnou zapomenout. Počátkem července totiž začala platit novela občanského soudního řádu, která by měla každého rozumného držitele datové schránky odradit od jakékoliv představy, že by snad nějakou delší dobu nemusel na internet.
Celý systém nahrává ale i možnosti podvodů a vydání platebních rozkazů na neexistující pohledávky.
Poděkovat za ni můžeme poslancům vládní koalice (Jakob, Cogan, Michálek, Benda, Kohajda, Haas), kteří přišli s pozměňovacím návrhem novely občanského soudního řádu (asi klidně můžeme říci s přílepkem) v souvislosti s přijímáním zákona o hromadných žalobách. Tento návrh přináší zásadní změny do pravidel používání tzv. platebních rozkazů. V praxi bude vést k lepší vymahatelnosti práva – ale stejně tak k lepší vymahatelnosti bezpráví.
Pod pokličku „plaťáku“
Platební rozkaz, tzv. „plaťák“, je způsob, kterým má soud v poměrně jasných případech rozhodnout o podané žalobě, tedy návrhu na vydání platebního rozkazu. Rozhoduje se bez jednání i možnosti žalovaného se k věci vyjádřit. V praxi často soud přizná i nároky, které byly zčásti nebo úplně zaplaceny, protože jednoduše nemá informaci, že se tak stalo.
Celý systém nahrává ale i možnosti podvodů a vydání platebních rozkazů na neexistující pohledávky. Ostatně zmínit můžeme třeba slavnou kauzu Čepro, kdy Radovan Krejčíř zařídil na základě zfalšovaných důkazů platební rozkaz na miliardu korun a postaral se o to, aby na něj na příslušném úřadě nikdo včas nereagoval.
Žalovanému je platební rozkaz doručen. Když s ním žalovaný nesouhlasí, může proti vydanému platebnímu rozkazu podat odpor, který vede k automatickému zrušení vydaného platebního rozkazu a k nařízení jednání, kde už je prostor k uplatnění námitek. Vcelku rozumný systém vyvažující požadavek na rychlost a efektivitu soudního řízení s požadavkem na zjištění skutečného stavu věci, a tedy zajištění spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, že důsledky nepodání odporu jsou pro žalovaného zcela zásadní, protože přijde o jakoukoli možnost se věcně bránit a při nezaplacení požadované částky je otevřena cesta k exekuci, platí, nebo lépe řečeno až do konce června platilo pravidlo, že se platební rozkaz musel dostat skutečně do rukou žalovaného.
Pro většinu písemností v občanském soudním řízení platí možnost tzv. fikce doručení. To znamená, že bez ohledu na to, zda se adresát s obsahem písemnosti seznámil, vychází se po určité době z toho, že se tak stalo. Jde o logické opatření, které zajišťuje, aby vůbec mohlo řízení proběhnout a nebylo možné ho donekonečna blokovat nepřijímáním pošty.
Výjimku z tohoto pravidla představoval právě platební rozkaz. Pokud se ho skutečně nepodařilo doručit, tak nenastupovala fikce. Platební rozkaz byl zrušen a proběhlo běžné řízení, v něm je sice možné uplatnit fikci doručení, nicméně doručuje se více písemností, vše trvá déle a riziko, že žalovanému unikne průběh soudního řízení, je tak mnohem menší.
Zvýšené nároky na držitele datovek
A co tedy mění zmíněná novela? Pro držitele datových schránek zavádí nově fikci doručení u platebních rozkazů. Platební rozkaz doručený do vaší datové schránky bude za deset dní považován za doručený, ať už se do ní podíváte nebo ne. V tu chvíli vám začne běžet patnáctidenní lhůta k podání odporu. Pokud to nestihnete, nabude platební rozkaz právní moci a veškeré sebepádnější námitky proti uplatněnému nároku si můžete schovat leda tak do šuplíku. Když nezaplatíte to, co vám platební rozkaz ukládá, můžete se těšit na exekutora.
To ovšem není všechno. Platební rozkaz má dvě formy, běžný a tzv. elektronický platební rozkaz. Právě ten je využíván v drtivé většině případů. K jeho podání se používá poměrně jednoduchý elektronický formulář a jeho podání zvládne i zdatnější člověk bez právního vzdělání. Vydání platebního rozkazu je mnohem rychlejší a do značné míry zautomatizované. Vzhledem k dopadům, které může mít třeba zmeškání lhůty k podání odporu, platil až do novely u elektronických platebních rozkazů limit, kdy žalobce mohl požadovat maximálně jeden milion korun. Tento limit byl nově zrušen.
Novela je příkladem zvýšených nároků, které stát na držitele datovek klade v porovnání s lidmi, kteří datovky nemají. Už z minulosti lze takový rozdílný přístup najít i v občanském soudním řádu třeba u tzv. kvalifikovaných výzev. Fikce u elektronického platebního rozkazu je ale přeci jen svými možnými důsledky poněkud jiné kafe. Možná je na čase, aby se takový rozdílný přístup k různým účastníkům řízení podle toho, jestli zrovna mají, nebo nemají datovku, stal předmětem přezkumu u Ústavního soudu.
Další dobrý důvod, proč nemít datovku
A co z toho tedy vlastně plyne pro běžného občana? Lidé mají další dobrý důvod, proč si nezřizovat datovou schránku, pokud o ní uvažovali. Ti, kteří ji mají zřízenou povinně nebo si ji zřídili dobrovolně, by pak měli věnovat zvýšenou pozornost její kontrole a zajistit, aby byli schopni na případné platební rozkazy reagovat a nekoukali jednou do tváře exekutora, který třeba přišel vymáhat elektronickým platebním rozkazem přiznanou miliardu, jako se to stalo překvapenému managementu Čepra.
Bohužel se ale obávám, že tyto rady jsou poněkud hraběcí. Letos v březnu bylo stále téměř půl milionu lidí, kteří si datovku dosud neotevřeli. Po kampani a intenzivní snaze Digitální a informační agentury (DIA) o neotevřených datovkách veřejnost informovat toto číslo dle posledních informací zhruba o sto tisíc kleslo.
Nic to však nemění na faktu, že uvolnění pravidel vydáváních platebních rozkazů představuje radikální řez, kvůli kterému si 1. červenec 2024 můžeme označit jako den, kdy jsme stáli dost možná na prahu další vlny zbytečných či neoprávněných exekucí – založených na platebních rozkazech, kterým se nikdo nebránil.
Autor je advokát a výkonný ředitel organizace Iuridicum Remedium.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás