Patrioti pro Evropu: Největší politická chyba Andreje Babiše

Hnutí ANO poměrně pohodlně vyhrálo evropské volby a může se těšit na úspěch i v těch krajských. Poslední průzkum volebních preferencí Andreji Babišovi přisuzuje 33 procent hlasů a současná vláda neprivilegovaným vrstvám české společnosti nepřináší moc důvodů, proč by ji měly volit. Andreji Babišovi by momentálně stačilo prostě jenom čekat a jít si pro vítězství v příštích sněmovních volbách. Vláda Petra Fialy je extrémně nepopulární a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěla v posledním roce své vlády komukoliv jakkoliv zavděčovat. V podstatě jí zůstávají jen dvě poslední silná témata – prozápadní orientace a podpora napadené Ukrajiny.

Přestože je krajní pravice v Evropě na vzestupu, láska k otevřenému fašismu a podpora stran otevřeně spolupracujících s Putinovým Ruskem zatím nejsou v České republice úplně v kurzu.

Aby jim tuto složitou situaci Andrej Babiš trochu ulehčil, oznámil vznik nové frakce Patrioti pro Evropu, kterou představil společně s Viktorem Orbánem a Herbertem Kicklem z rakouské strany FPÖ. Andrej Babiš si tak rok před volbami dal dobrovolně na obličej terč, kvůli němuž ho odteď bude většina politiků vládních stran i českých novinářů naprosto oprávněně označovat za proruského a krajně-pravicového politika. A nic na tom nezmění tragikomické výstupy europoslanců ANO, kteří se snaží situaci přerámovat a dokázat, že strany jako španělský VOX, portugalská Chega, francouzské Národní sdružení nebo nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse jsou úplně běžné partaje, kterým stejně jako hnutí ANO vadí Green Deal a spalovací motory. Klára Dostálová, která bude tomuto spolku fašistů místopředsedat, se dokonce v podcastu Ptám se já nechala slyšet, že tato frakce bude mít klasické „středo-pravicové“ zaměření.

Často se v tomto kontextu mluví o iliberálním projektu Viktora Orbána, ale méně už o třetí zakládající straně Patriotů pro Evropu, rakouské FPÖ Herberta Kickla. Tato strana vznikla v roce 1956 a od samého začátku byla vnímána jako politická platforma bývalých rakouských nacistů. Svou celoevropskou slávu pak zažila pod vedením Jörga Haidera, kdy Evropská unie kvůli Haiderově politice dokonce na Rakousko uvalila diplomatické sankce. Jörg Haider veřejně chválil „zaměstnaneckou politiku Adolfa Hitlera“ a zemřel při autonehodě v roce 2008, kdy zfetovaný a opilý narazil do betonového sloupu. I tak může vypadat „středo-pravicová“ politika, když stráví člověk několik let v blízkosti Andreje Babiše.

O vzniku francouzské Národní fronty (dnes Národní sdružení) z podhoubí antisemitismu a popírání holokaustu asi není potřeba mluvit. Stejně tak by se dalo zmínit španělské krajně-pravicové uskupení VOX a portugalská CHEGA, které spojuje obdiv ke krajně-pravicovým diktaturám generálů Franka a Salazara, ale také podpora vyjadřovaná brazilskému exprezidentovi Jairu Bolsonarovi nebo argentinskému Javieru Mileiovi. V této sestavě patriotů a nacionalistů chce nyní Andrej Babiš hájit české národní zájmy, přestože FPÖ například stále usiluje i o zrušení Benešových dekretů.

Europoslancům ultrapravice nevoní

Bude opravdu velmi zajímavé a vtipné pozorovat, jak bude chtít Babiš tato témata komunikovat se svými voliči. Přestože je krajní pravice v Evropě na vzestupu, láska k otevřenému fašismu a podpora stran otevřeně spolupracujících s Putinovým Ruskem zatím nejsou v České republice úplně v kurzu. O tom se ostatně přesvědčil v minulosti i samotný Babiš, když ve své prezidentské kampani vsadil na „mír“ a poměrně ostudně prohrál s Petrem Pavlem. Andreji Babišovi ale evidentně jednou prohrát nestačilo a nyní si to chce zopakovat pod hlavičkou krajně-pravicové ideologie.

Pokud v Česku něco opravdu není u voličů v kurzu, tak jsou to odkazy (byť jen nepřímé) na nacistické Německo, otevřená podpora současného Ruska, případně pozitivní vztah k minulému režimu. Díky nové evropské frakci Patrioti pro Evropu je teď možné tohle všechno přišpendlit k osobě Andreje Babiše a po celý rok tyto skutečnosti neustále opakovat až do parlamentních voleb. Je sice hezké, že chce Andrej Babiš vyluxovat elektorát Okamurovy SPD, ale síla ANO spočívala v tom, že udržovala pod svými křídly velmi pestrou skladbu voličů, a to včetně bývalých nespokojených voličů sociální demokracie. Právě o ně by mohl Babiš nyní přijít. Ostatně svoje rozpaky veřejně ventiloval i čerstvě zvolený europoslanec za ANO Jaroslav Bžoch, který prohlásil, že mu nová frakce „úplně nevoní“ a že tuto novou skutečnost zatím stále „vstřebává“.

Bžochovi se upřímně není co divit. Připravoval se na spolupráci s francouzskými liberály a na místo toho se bude na jednáních setkávat s francouzskou krajní pravicí. Podobně zajímavé to bude i pro dalšího europoslance Ondřeje Kovaříka, který sice patří mezi pragmatické a velmi tvárné politiky, sympatie ke krajní pravici ovšem v minulosti nikdy neprojevoval. Andrej Babiš rozhodně své europoslance nešetří a nebylo by překvapivé, kdyby se mu opět rozutíkali do jiných politických frakcí.

Dobře srozumitelný terč

Každopádně nový, krajně-pravicový kurz není problémem jen pro europoslance ANO. Možný příští český premiér Babiš se ve frakci Patrioti pro Evropu ocitá s celou řadou politických subjektů, které evropskému establishmentu lezou krkem. Nejkřiklavějším příkladem je samozřejmě Viktor Orbán, s nímž EU bojuje dlouhodobě. Aktuálně například řeší jeho skandální výjezd za ruským prezidentem několik dní předtím, než Kreml rozhodl o naprosto nechutném bombardování dětské nemocnice v Kyjevě.

Toto spojenectví tak potenciálně ohrožuje i naši pozici uvnitř Evropské unie. Ve hře je budoucí odsunutí české diplomacie na absolutní okraj evropské politiky, ale i ohrožení financování Česka z evropských fondů. Vládní konkurence by byla úplně neschopná, pokud by těmito věcmi Andreji Babišovi neustále nemlátila o hlavu. Andrej Babiš nejspíš spoléhá na to, že dokáže evropskou a domácí politiku držet od sebe a že jeho spojenectví s evropskými ultrapravičáky nebude mít na jeho voličskou podporu žádný vliv. V tomto ohledu se nicméně přepočítal. Česko stále není Slovensko, kde si tuto politiku může dovolit Robert Fico.

Založení frakce Patriotů pro Evropu může být největší politickou chybou Andreje Babiše, která ho reálně může připravit o vítězství v příštích parlamentních volbách. Babiš samozřejmě dobře cítí změnu kurzu evropské politiky směrem ke krajní pravici a evidentně kalkuluje i s vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Jak ale ukázaly i výsledky francouzských voleb, většinová evropská populace se stále dokáže proti krajní pravici efektivně zmobilizovat. Úspěchy ultrapravice přicházejí především tam, kde se dokázala přiblížit politickému mainstreamu jako v případě postfašistických Bratrů Itálie Giorgie Meloni. Andrej Babiš se momentálně vydal zcela opačným směrem a odsouvá svůj projekt na vedlejší evropskou kolej. Mohl rok čekat a kritizovat tragické výsledky české ekonomiky a nepopulární kroky jako důchodovou reformu. Místo toho si na obličej namaloval dobře srozumitelný terč. Je tak velmi pravděpodobné, že si tím zkomplikoval svůj návrat k moci.