Další Trumpova prohra. Vláda paraguayského prezidenta je kvůli bankovnímu skandálu u konce

Po prohře v midterms sčítá Donald Trump ztráty také v Latinské Americe. Po Brazílii amerického prezidenta nepotěšil ani politický vývoj v Paraguayi a další státy mohou brzy následovat.

Tomáš Trněný
Foto Governo do Estado de São Paulo, Wikimedia Commons, CC BY 2.0

„Neukradli nám peníze, ukradli nám naši budoucnost,“ stálo na jednom z mnoha transparentů na demonstraci proti aktuální situaci v Paraguayi. Krach digitální banky Ueno, u níž měla úspory téměř polovina všech obyvatel (asi tři miliony lidí) tohoto jihoamerického státu, způsobil v zemi nejen šok, ale také politické zemětřesení.

Peñův konec ve funkci není ranou jen pro jeho vlastní stranu, ale i pro americkou zahraniční politiku.

Na začátku listopadu nad bankou převzala kontrolu paraguayská centrální banka, která zjistila, že Ueno nemá dost vlastních peněz na to, aby dokázala pokrýt případné ztráty. Centrální banka tak nastavila zvláštní krizový režim, který ale vyústil ve výpadek služeb Ueno. Lidé najednou byli bez možnosti vybrat si své úspory a desítkám tisíc seniorů nebyly vyplaceny penze.

Pojištěny navíc byly jen vklady nad 10 milionů guaraní (tedy více než 35 tisíc korun), což se netýká značné části zasažených Paraguayců. Krach banky, která se za krátkou dobu vyšvihla mezi nejviditelnější značky v zemi, zasáhl podle BBC dokonce i Jihoamerickou fotbalovou konfederaci, místní aplikaci pro taxislužby využívanou až třemi tisíci řidičů nebo energetickou společnost Itaipu, která provozuje třetí nejvýkonnější vodní elektrárnu na světě.

Odmítnutá rezignace

Paraguayský prezident Santiago Peña, který se ujal úřadu v roce 2023, podal 5. listopadu Kongresu rezignaci kvůli svým vazbám na zmíněnou banku. Obě komory parlamentu ale rezignaci odmítly a jednomyslně hlavu státu krátce nato odvolaly. Výsledek se sice může zdát stejný, je tu ale zásadní rozdíl: Peña impeachmentem ztratil svou právní imunitu.

Podle agentury AP je ale samotná krize vyústěním vnitrostranického boje. Proti prezidentovi se totiž obrátila jeho konzervativní strana Partido Colorado, vedená bývalým prezidentem Horaciem Cartesem, který byl Peñovým dlouholetým mentorem.

Právě mocný tabákový magnát Cartes stál za vzestupem bývalého ekonoma Mezinárodního měnového fondu. Peña se přes funkci ministra financí dostal díky Cartesově podpoře v kampani až do prezidentské rezidence. Analytici ale tvrdí, že jakmile se Peña dostal do prezidentského úřadu, snažil se uniknout Cartesovu vlivu a začal si potichu budovat vlastní mocenskou základnu. Jejím pilířem měla být právě banka Ueno, kterou podle kritiků posiloval na úkor centrální banky.

S pádem banky Ueno je dnes už bývalý prezident spojen hned na několika frontách. Peña je akcionářem společnosti, která ještě loni banku vlastnila, navíc jako prezident jmenoval bývalého výkonného ředitele Uena Carlose Carvalla do čela paraguayské centrální banky. V právě probíhajícím vyšetřování pak exprezident čelí obvinění ze střetu zájmů, zneužití penzijních fondů a krytí krachu banky, za což mu hrozí až 20 let vězení. Vyšetřovatelé navíc prověřují podezřelé úvěry firmám napojeným na vlastníky banky.

Poté, co se Peña 6. listopadu nedostavil na slyšení v Senátu, byl umístěn do domácího vězení. O den později došlo k převozu exprezidenta do vyšetřovací vazby v rámci jednoho z vojenských zařízení, a to s odvoláním na jeho bezpečí. Den předtím totiž demonstranti obklopili jeho dům a několika lidem se podařilo prorazit policejní kordon a hodit na prezidentskou rezidenci a okolo stojící vozidla vejce.

Dolní komora mezitím neschválila návrh na odvolání Peñova viceprezidenta Pedra Alliany, který nakonec odvolanou hlavu státu v čele země nahradil (a setrvá ve funkci zřejmě až do 15. srpna 2028). Sám Alliana je ale vyšetřován ve stejné kauze jako Peña. Vládní strana Partido Colorado, která zemi vládne takřka nepřetržitě od konce čtyřicátých let minulého století, ale čelí jedněm z nejrozsáhlejších demonstrací v paraguayské historii.

Trumpův Peña

Peñovo odvolání tak znamená konec konzervativního politika, který propagoval obraz své země jako stabilní a bezpečné investiční destinace a zároveň posiloval bilaterální vztahy se Spojenými státy. Jako jeden z největších spojenců Donalda Trumpa v regionu byl Peña zakládajícím členem Trumpovy Rady míru. Paraguay se také připojila k iniciativě Štít Ameriky, která se zaměřuje na boj proti drogovým kartelům, jež se derou k moci ve stále větším počtu zemí.

Peña před lety označil návrat Trumpa a jeho zahraniční politiky za „splněný sen“, protože očekával, že jeho země bude hrát v diplomacii nové americké administrativy větší roli. Větší Trumpova angažovanost měla podle paraguayského exprezidenta prospět celému regionu.

„Když vyšla nová strategie národní bezpečnosti a začalo se mluvit o oživení Monroeovy doktríny, šlo dle mého o dobrý nápad,“ řekl Peña ve Washingtonu v rozhovoru pro Bloomberg po setkání s americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem.

Přestože šlo o zástupce země z regionu, který se historicky obával (a znovu právem obává) americké intervence, ocenil Trumpovo rozhodnutí zahájit letos vojenskou operaci, která vyústila v zajetí venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Podle paraguayského exprezidenta bylo Madurovo odstavení od moci „druhou nejlepší možností“ po zfalšovaných volbách ve Venezuele.

Konec „Monroeovy doktríny“?

Peñův konec ve funkci nicméně není ranou jen pro jeho vlastní stranu, ale i pro americkou zahraniční politiku. V krátké době totiž Bílý dům ztrácí vliv už v druhém státě regionu, přičemž prohra Trumpem (nepřímo) podporovaného Flávia Bolsonara v Brazílii (navzdory nečekanému vítězství v prvním kole a pomoci ze strany společnosti Meta) možná znejistila další latinskoamerické hlavy států spoléhající na Trumpovu podporu.

Nahrává tomu i situace v samotné Trumpově administrativě, jak upozorňuje agentura Bloomberg. Už nějakou dobu, i vzhledem k výsledku amerických midterms, se totiž spekuluje o konci Marca Rubia ve funkci ministra zahraničí. Rubio vzhledem ke svému kubánskému původu nikdy neskrýval zájem o latinskoamerický region i ochotu podporovat zde americké intervence, to by se ale s případnou výměnou šéfů diplomacie mohlo změnit.

Na pozici ministra obrany, který schvaloval smrtící údery v latinskoamerických vodách proti plavidlům údajných „narkoteroristů“, sice díky neúspěšnému pokusu o impeachment nadále zůstává Pete Hegseth, na jeho hlavu ale míří kritika ze strany demokratů i republikánů.

Trumpem silně podporovaný argentinský prezident Javier Milei zase čelí poklesu popularity, a to navzdory zkrocení inflace. Za jeho ignoraci výsledků brazilských voleb, ve kterých nejen že podpořil nakonec poraženého Bolsonara, ale následně mu i umožnil přes Argentinu uprchnout do USA, ho dokonce pokáral i papež Lev XIV. během své návštěvy Argentiny. Libertariánský prezident tak zatím může mít radost jen z roztříštěné levicové opozice.

Nesplněné sliby

S potížemi se potýkají také další Trumpovi spojenci v regionu. Chilský konzervativní prezident José Antonio Kast sliboval voličům hospodářský růst, místo toho jim ale musí vysvětlovat vysokou nezaměstnanost, snížení trestů pro sexuální násilníky a také to, proč země zamířila do recese. Podle jednoho z průzkumů je se směřováním země pod Kastovým vedením nespokojeno 68 procent oslovených respondentů.

Dobré časy nezažívá ani jeden z nejhlasitějších podporovatelů trumpovské politiky v regionu. Kolumbie pod vedením krajně pravicového miliardáře Abelarda de la Esprielly, který po zvolení mluvil o „vykuchání“ opoziční levice, čelí ekonomickým problémům a v listopadu požádala Mezinárodní měnový fond o půjčku ve výši 15 miliard dolarů. Slibované zatočení se zločinem se navíc stále nekoná, od nástupu nového prezidenta do úřadu míra kriminality dokonce vzrostla.

Jak porážka republikánů zahýbe s americkou zahraniční politikou v Latinské Americe, je ale stále těžké předvídat. Analytici nicméně předpovídají, že revize ze strany Kongresu se dočká jak ropná dohoda s Venezuelou či uvalená cla na tamní státy, tak rozpočty projektů jako zmíněný Štít Ameriky nebo vojenská pomoc latinskoamerickým státům.

Autor je spolupracovník redakce.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále