Největší a nejvytrvalejší protestní hnutí dnešní Evropy dosáhlo v neděli 25. října svého vrcholu. Studenti se po dvou letech demonstrací a organizování se střetli s režimem prezidenta Aleksandara Vučiće ve volbách. Studentská kandidátka zvítězila a ukončila tak 14letou vládu Srbské pokrokové strany (SNS).
Před studenty přitom stála obrovská výzva. Volební procesy ve Vučićově Srbsku totiž tradičně doprovázejí nesrovnalosti, kupování hlasů, nátlak na zaměstnance státních institucí, aby hlasovali pro vládnoucí stranu, jednostranné mediální pokrytí a další snahy o manipulaci s výsledky.
Předem jasné nebylo ani to, zda Vučić v případě vítězství studentů uzná svou porážku. I proto po celou volební neděli panovala napjatá atmosféra, zejména pak k večeru, kdy se začaly šířit zprávy, že centrum Bělehradu plní policie, vozy pro potlačení nepokojů a provládní výtržníci.
Na rozdíl od prodemokratických protestů v Gruzii či Maďarsku se na studentských protestech v Srbsku neobjevovaly vlajky EU. I proto by studentské vítězství nemělo být nutně interpretováno jako obrat směrem k EU nebo obecněji k Západu.
Rozhodujícím faktorem byla volební účast, která dosáhla 69 procent – oproti 58,7 procenta v roce 2023. Tak vysoká účast připomínala historické volby ze září 2000, kdy byl konečně poražen Slobodan Milošević, ultranacionalistický diktátor zodpovědný za válečné zločiny z devadesátých let. Před volebními místnostmi v Srbsku i po celém světě, kde volila diaspora, se čekalo klidně hodiny. Na mnoha místech lidé čekali už od šesté hodiny ranní, tedy ještě před zahájením voleb.
Studentskému hnutí se také podařilo zmobilizovat volební pozorovatele, kteří pokryli téměř všechny volební místnosti, čímž výrazně ztížili jakékoli pokusy o manipulaci s výsledky. Volební místnosti se uzavřely v osm večer a už v půl desáté se Aleksandar Vučić obrátil k národu. „Je jasné, že jsme tyto volby prohráli. Zvítězila studentská ‚blokádní‘ kandidátka, získají mezi 135 a 140 mandáty, my máme kolem 105,“ oznámil. Stejně jako během celé kampaně v tomto projevu používal hanlivý výraz „blokátoři“. I přesto bylo uznání porážky pouhou hodinu a půl po uzavření volebních místností překvapením.
Studentská kandidátka dosáhla drtivého vítězství s náskokem více než 10 procentních bodů a získala absolutní většinu 52,65 procenta oproti 39,2 procenta pro Vučićovu SNS. Srbské vítězství je inspirací pro hnutí v celé Evropě i ve světě. Tamní studentské hnutí se stalo výjimečnou politickou silou ve třech ohledech. Zaprvé vybudovalo kolektivní moc „bez lídrů“, zadruhé vrátilo důvěru ve vědu, expertízu a instituce a zatřetí obnovilo důvěru v demokracii – zejména díky důrazu na principy přímé demokracie a kolektivního rozhodování.
Na obranu vědy
Studentské hnutí vzniklo na začátku listopadu 2024. Spouštěčem bylo zřícení střechy nově zrekonstruovaného nádraží v Novém Sadu, druhém největším městě země, které si vyžádalo 16 lidských životů. Spousta Srbů ale událost nevnímala jen jako tragickou nehodu. Místo toho ji okamžitě interpretovali jako důsledek nepotismu, korupce a dlouholetého ovládnutí státu Vučićovou stranou.
Po celé zemi se začaly konat smuteční shromáždění a protesty. Studenti z Fakulty dramatických umění v Bělehradě se rozhodli budovu své fakulty fyzicky obsadit. Studentská revolta se šířila jako požár a během několika dní byly všechny univerzity a fakulty v zemi obsazeny studenty. V průběhu měsíců jejich odpor přilákal stovky tisíc příznivců. Ti se shromažďovali na studentských protestech i při pochodech po celé zemi a studentům nabízeli podporu, dary, jídlo nebo ubytování.
Na obsazených fakultách se studenti organizovali do takzvaných plén – forem shromáždění, v jejichž rámci se přijímala rozhodnutí na základě principů přímé demokracie. Na plénech studenti rozhodovali o otázkách souvisejících s organizováním a protesty, přičemž každý student mohl vznést návrh, o kterém se diskutovalo a hlasovalo. Výsledkem bylo, že v rozhodovacím procesu se výrazně omezily hierarchie. Moderátoři plén se střídali a jednotlivé úkoly pak řešily pracovní skupiny – například pracovní skupina pro komunikaci s médii a veřejností, pro sociální sítě, pro bezpečnost na protestech a mnoho dalších.
Zásadní bylo, že se principy přímé demokracie rozšířily i mimo zablokované fakulty. Studenti v březnu 2025 vyzvali širokou veřejnost, aby se rovněž organizovala v občanských shromážděních zvaných „sbory“.
Politické požadavky protestního hnutí se nejprve soustředily na vyšetření zřícení nádraží v Novém Sadu a vyvození odpovědnosti politiků u moci. Postupem času se ale proměnily v program, který nabídl novou vizi pro Srbsko. Prostřednictvím plén, kolektivních diskusí a rozhodování představilo studentské hnutí politický program i seznam kandidátů, kteří měli kandidovat ve volbách. Jejich sestavování trvalo přes rok.
Výsledkem byla politická síla bez vůdců, která odmítala kult osobnosti jako zdroj moci bez ohledu na ideologii. Stejně jako se studentské hnutí soustředilo na kolektiv a odmítalo jednoho vůdce, který by se mohl stát terčem režimu, tak i předvolební kampaň byla vedena s důrazem na kolektivní úsilí spíše než na jakoukoli jednotlivou osobnost na kandidátce. To zafungovalo proti modelu „silného lídra“, na kterém stála Vučićova politická persona, ale hnutí tím také zcela odmítlo premisy zastupitelské demokracie založené na hlasování pro pár charismatických jednotlivců.
„Kandidáti nebyli vybráni stranickými vůdci. Neproběhlo to ani tak, že by někdo sestavil seznam a pak ho jen oznámil ostatním. Místo toho kandidátku vybrali studenti prostřednictvím rozhodovacího procesu, který jsme budovali téměř dva roky prostřednictvím blokád, plenárních zasedání, diskusí a společné práce,“ stálo ve studentském prohlášení z letošního září, když zveřejnili 250 kandidátů.
„Tento proces nebyl ani rychlý, ani jednoduchý. Přímá demokracie jím málokdy bývá. Vyžaduje dialog, neshody, argumentaci, přehodnocování rozhodnutí a zodpovědnost vůči účastníkům tohoto procesu. Právě proto pro nás bylo důležité sestavit volební kandidátku tímto způsobem. Pokud říkáme, že chceme jiný politický systém, nedává smysl, aby naším prvním krokem k tomuto cíli bylo kopírování právě toho modelu, proti kterému bojujeme.“
Studentské hnutí od samého začátku odmítalo spolupracovat s opozičními stranami i s kýmkoli, kdo měl jakékoli předchozí zkušenosti se srbskou politikou. Zdůvodňovali to tím, že je zapotřebí zcela nový začátek. Klíčovým aspektem programu je důvěra v odborníky a trvání na tom, že by právě oni měli řídit instituce.
To jde proti trendu západních společností z posledních let, kdy pozorujeme organizovaný útok na důvěru ve vědu a expertízu – ať už jde o Trumpovy útoky na klimatologii nebo konspirační teorie o covidu. Naproti tomu má více než polovina kandidátů na studentské kandidátce doktorát, mnozí z nich jsou vysokoškolští profesoři, kteří studenty během blokád podporovali. Další jsou lékaři, inženýři, právníci, ale také novináři, herci, umělci, stejně jako zemědělci – všichni jsou odborníky ve svých oborech.
Na kandidátce ale nebyli žádní studenti ani opoziční politici. To spolu s kampaní zaměřenou na boj proti korupci, podporu demokracie a obnovu institucí nakonec vedlo k vítězství.
Srbsko, nebo mafie
Vučić vládnul mimo jiné díky kontrole médií a represím vůči politickým oponentům. Režim využíval metody od policejního násilí až po sledování studentů, novinářů a aktivistů pomocí izraelského špionážního softwaru v jejich telefonech.
I přesto je třeba mít na paměti, že studentské hnutí nesvrhlo izolovaného diktátora, ale politika, který byl strategickým partnerem pro řadu geopolitických aktérů. Vučićův autoritářský režim se ukázal jako užitečný jak pro EU, tak pro Čínu – největší obchodní partnery a zahraniční investory Srbska. Kromě toho Vučić během let u moci posílil vazby na Rusko i Donalda Trumpa a jeho rodinu. V posledních třech letech pak výrazně zvýšil vývoz zbraní do Izraele, který se od roku 2023, kdy Izrael zahájil svou genocidní kampaň v Gaze, zvýšil 42krát.
Pokud jde o EU, jedním z jejích klíčových zájmů v Srbsku je velké ložisko lithia. Jenže plány na těžbu anglicko-australskou firmou Rio Tinto vyvolaly široký odpor kvůli potenciálnímu dopadu na životní prostředí. I přesto v roce 2024 EU podepsala se Srbskem strategické partnerství zaměřené na rozvoj dodavatelského řetězce elektromobilů, pro který je lithium klíčové.
V červnu 2025, tedy už v době vrcholících studentských protestů, se EU rozhodla ignorovat nespočet otevřených dopisů a petic, které varovaly, že podpora lithiového dolu ohrozí veřejné mínění o Unii v Srbsku. Namísto toho EU označila projekt těžby lithia za strategický v rámci zákona o kritických surovinách.
Trvalá podpora Bruselu pro těžbu lithia navzdory místním masovým protestům je jedním z klíčových důvodů, proč vztahy s EU hrály ve volbách překvapivě malou roli. Na rozdíl od prodemokratických protestů v Gruzii či Maďarsku se na studentských protestech v Srbsku neobjevovaly vlajky EU. I proto by studentské vítězství nemělo být nutně interpretováno jako obrat směrem k EU nebo obecněji k Západu.
Studentské hnutí však nevzniklo z ničeho. Vučić čelil výzvám vůči své vládě a nesčetným protestům, od protestů „Proti diktatuře“ z roku 2017, kdy Vučić vyhrál prezidentské volby, až po zmíněné protesty a blokády proti těžbě lithia z let 2021 a 2022. Zásadní je, že jednotlivá hnutí nebyla izolovaná, ale v mnoha ohledech spolupracovala, přičemž hnutí proti těžbě lithia a studenti se sjednotili v otázkách ochrany životního prostředí. Přesto žádné z protestních hnutí nedokázalo zmobilizovat tolik lidí jako studentské hnutí.
Studentský slogan „Srbsko, nebo mafie“ podpořil atmosféru referenda mezi dvěma možnostmi: studentskou kandidátkou na jedné straně a Vučićovým režimem na straně druhé. Tato atmosféra byla ještě více podtržena tím, že většina opozičních stran se rozhodla do voleb nekandidovat, aby neoslabila hlasy pro Studentskou listinu.
Ačkoli je studentské hnutí heterogenní a sdružuje různé ideologie, jeho politický program se jasně soustředil na boj proti korupci, svobodu médií, potravinovou suverenitu, ochranu zdraví a životního prostředí, ale také na podporu práv pracujících. V programu lze najít iniciativy na zlepšení přístupu ke zdravotní péči ve venkovských oblastech nebo novelizaci zákoníku práce s cílem zvýšit stabilitu zaměstnanců. Jak v rozhovoru uvedl jeden z kandidátů Studentské listiny profesor Aleksandar Čupi: „Cílem je odpolitizovat instituce a politizovat společnost. Politika by měla zajímat nás všechny.“
Oslavy a den poté
Když studentské hnutí ve čtvrtek 22. října uspořádalo poslední shromáždění před volbami, na náměstí Slavia v Bělehradě se sešlo přes 150 tisíc lidí. Mluvčí tehdy slíbili, že po letech protestů to bude naposledy, kdy se občané budou muset shromáždit v takovém počtu.
Jenže poté, co Aleksandar Vučić v neděli večer uznal porážku, lidé zaplavili ulice znovu, tentokrát ke spontánním oslavám. Náměstí Slavia se opět zaplnilo desítkami tisíc lidí, už v euforické oslavné náladě. Elektrizující atmosféru podtrhovala troubící auta, pískot i radostný křik lidí z balkonů. Oslavy pak pokračovaly i v pondělí večer.
Ještě předtím, hned ráno po vítězství, se lidé shromáždili v Pionýrském parku, který leží přímo naproti parlamentu. Ten byl rok a půl okupován provládními výtržníky, kteří si tam rozbili stany a vyhrožovali kolemjdoucím i příznivcům studentů. Ačkoli výtržníci konečně odešli, nahromadil se tam odpad. Občané začali park uklízet a opravovat dětské hřiště, přičemž na oslavu pouštěli hudbu a tančili. Je to sice jen malý příklad veškeré práce, která Studentskou listinu a její příznivce čeká, ale zároveň důležitý symbol občanské angažovanosti.
Vítězství ve volbách je nepochybně teprve začátek. Geopolitické podmínky, které umožnily vládu Aleksandara Vučiće, přetrvávají, stejně jako struktury globálního kapitalismu. Co se týče samotného Vučiće, je nepravděpodobné, že by odešel z politického života. Bude se soustředit na návrat k moci. Přesto srbští studenti vítězstvím ve volbách dokázali, že žádný „silný lídr“ není nedotknutelný – bez ohledu na to, jak hluboko je zakořeněn v systému a jak nespravedlivé v něm panují podmínky. K zásadní změně v tom, jak lidé chápou politiku a rozhodování, již došlo, a rychle se šíří dál. Hrstka vůdců sice dál prohlubuje nerovnosti a zasévá do společnosti rozkoly. Ale také čelí čím dál většímu tlaku, který bude jen narůstat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás