Německem, ale i celou Evropou, otřásly výsledky voleb v Sasku-Anhaltsku. Ultrapravicová Alternativa pro Německo (AfD) v nich získala 43,8 procenta. Reálně tedy hrozí, že v zemské vládě usedne poprvé od druhé světové války extrémně pravicová strana. Proč má AfD v Německu tak vysoké preference? A jak na toto pokoření liberální demokracie reagují česká média a politici? V novém Studiu Alarm si o současné ultrapravici povídají Saša Uhlová, Pavel Šplíchal a Magdalena Dušková.
„Nemyslím si, že všichni voliči AfD jsou xenofobní. Jsou hlavně naštvaní, připadají si, že se na ně zapomnělo. Po pádu zdi západní Německo určitým způsobem kolonizovalo Německo východní. Dodnes, když se podíváme, kdo tvoří německé elity, jde v drtivé většině o západní Němce,“ vysvětluje Saša Uhlová, která ve východním Německu několik let žila. „Moje zkušenost je taková, že voliči AfD jsou často milí lidé, kteří se konkrétně v naší vesnici starali i o syrské uprchlíky,“ pokračuje. „Proto je důležité rozlišovat voliče AfD a politiky AfD,“ doplňuje Magdalena Dušková.
Pavel Šplíchal se poslední dny zaměřil na reakce českých médií a politiků. Popsal například, jak Česká televize do svého pořadu Události, komentáře týdne pozvala hned tři komentátory úzce spojené s místní oligarchií, kterých se ptala na jejich názor na volby v Sasku-Anhaltsku. Vladimír Mlynář, který ještě nedávno pracoval pro PPF Petra Kellnera, v pořadu vyčetl České televizi, že německou ultrapravicovou stranu označuje za „extremistickou“. Podle něj jsou větší extremisté němečtí Zelení nebo Levice. Podobně reagovala Lenka Zlámalová, která pracuje v Czech News Center, jejímž největším akcionářem je uhlobaron Daniel Křetínský.
„Další liberální média se k této vlně přidávají. Kromě ultrapravice varují před ‚extrémně levicovými‘ politiky. Například v Respektu vydali po zvolení Zohrana Mamdaniho otřesný text s titulkem, že Socha svobody si nasadila burku,“ připomíná Magdalena Dušková. Respekt i dnes varuje před levicovým kandidátem Abdulem El-Sayedem, jehož hlavním programovým bodem – jak zdůraznil v komentáři Sufian Massalema – je dostupné zdravotnictví a nižší životní náklady. „Přitom právě levicová politika může být řešením na současné krize. A může být odpovědí na ultrapravicovou politiku,“ doplňuje Dušková. „Část českých elit není schopná vidět nebezpečí zprava. Vždy vidí nebezpečí jen zleva,“ shrnuje Pavel Šplíchal.
S fašizací politiky se zdaleka nepotýká jen Německo. Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir sdílel minulý týden AI video, v němž zobrazuje koncentrační tábory pro Palestince. Ministr obrany Jisra’el Kac ve stejnou chvíli sdílel, že Izrael je připravený na vystěhování Palestinců z Gazy, tedy etnickou čistku. Že čeká jen na USA. „Většina českých podporovatelů Izraele to vymlčela. Třeba Jakub Szánto ten den několik hodin netweetoval,“ připomíná Uhlová.
V souvislosti s Izraelem a jeho válečnými zločiny také probíhá debata v sousedním Slovensku. V Bratislavském kině Edison měla s podporou izraelské ambasády proběhnout projekce filmu Vzpomínky z bazénu. Dvacet ze třiadvaceti lidí, kteří v tomto kině pracují – aniž by byli zaměstnanci – odmítlo na této projekci spolupracovat. „Nechtěli obsluhovat lidi z izraelské ambasády,“ vysvětluje Uhlová, která kauzu v tuto chvíli zpracovává do reportáže. „Pro někoho, kdo tu kauzu nezná, ale teď z médií vyplývá, že těm aktivistům vadil film o holokaustu,“ připomíná Šplíchal. Podobné rámování přebral také Erik Tabery. „Vyhýbá se tomu, že tam byla angažovaná izraelská ambasáda. Vlastně odvádí pozornost od tématu,“ vysvětluje Uhlová s tím, že projekce nakonec proběhne, ale bez podpory izraelské ambasády. „A ti pracovníci s tím nemají nejmenší problém.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás