„Nasranost je kámoš smutku.“ Nasrání je produktivní v politickém boji, hnutí na něm ale nevystavíme

Nový díl podcastu Moshpit je o nasranosti a nasrání. Mluvíme s Emmou Novotnou, studentkou antropologie a ukrajinistiky a klimatickou aktivistkou, která píše pro Revue Prostor o ukrajinských tématech, a Tomášem Stráníkem, mluvčím iniciativy Média nedáme a studentem politologie a historie. Hosté v podcastu mluvili o svých vlastních zkušenostech s nasráním – od banalit přes nechtěné interakce se svými ex až po politiky, kteří negativně ovlivňují život běžných lidí, jimž by měli naopak pomáhat. „Jsem nasraná na Babišovu vládu za spoustu věcí. Ale jsem nasraná na všechny vlády, že byly a jsou asociální,“ říká Ema Novotná. 

Je ale nasrání produktivní v politickém boji? Podle Tomáše Stráníka je potřeba spíš prosazovat pozitivní linky. „Když se bavím s lidmi o Českém rozhlase a ČT, vyzdvihuju hlavně, v čem mohou lidem do života něco přidávat,“ říká. Zároveň hosté polemizují, zda je fér od všech požadovat, aby je politika nasrávala. „Chápu lidi, kteří nesledují zprávy, a už nejsou naštvaní ze světového dění. Když Turek srazí sanitku a já se naseru, tak k čemu to je? Co s tím já mám dělat?“ ptá se Ema Novotná. „Já mám svoje téma a to řeším,“ dodává.