Při návštěvě Izraele minulý týden český ministr zahraničí Petr Macinka řekl: „Česká republika je nejbezpečnější zemí v Evropě a rozhodně jednou z nejbezpečnějších zemí pro lidi z Izraele.“ Důvod je podle něj jasný, nemáme tu totiž žádné migranty z islámských států. Řečené především není tak docela pravda. Česko si stojí, co se týče hodnocení bezpečnosti, vysoko, není ale nejbezpečnější zemí v Evropě. Podle různých statistik a indexů se obvykle nachází v první desítce evropských zemí (podle indexu kriminality Numbeo by bylo Česko sedmou nejbezpečnější zemí v Evropě; podle uznávaného Global Peace Indexu, který zahrnuje rovněž výdaje na zbrojení a rizika války, by Česko bylo rovněž sedmé.)
V podlézání islamofobním rasistům v Izraeli máme tradici a té se Macinka přidržel.
Co je však podstatnější, a na co upozornil ve svém facebookovém statusu například politolog Šádí Shanaáh, i v zemích, které jsou podle různých statistik bezpečnější než Česko, žije početná muslimská komunita. Například v Dánsku nebo Rakousku muslimové tvoří pět, respektive osm procent populace. Přesto vždy figurují mezi bezpečnými evropskými zeměmi srovnatelnými s Českem. Macinkovo tvrzení je tedy nesmyslné – ale to ví nejspíš i sám Macinka.
Místo Orbána
Macinka zaútočil na migraci, a speciálně na muslimskou migraci záměrně, aby tak propojil českou už minimálně jedenáct let silně sycenou nenávist k islámu s politickou podporou Izraeli, kterou posunuje na další úroveň. V posledních měsících dal najevo například odhodlání na evropské úrovni blokovat jakékoliv unijní snahy o omezení asociační dohody mezi EU a Izraelem kvůli nedodržování dohod o lidských právech. Roli toho, kdo na úrovni Unie jakékoliv podobné snahy vždy blokoval, přitom ještě v nedávné minulosti zastával Viktor Orbán.
Skutečnost, že Česko zaujímá zcela nekritické proizraelské postoje, není zásluhou Petra Macinky. Jde o výsledek dlouhodobé polistopadové politiky i politiky minulé vlády, která nepřehodnotila postoje k Izraeli ani ve chvíli, kdy se tam dostali k moci nepokrytí extremisté a kdy byl na premiéra Netanjahua vypsán mezinárodní zatykač. Z toho nyní může Macinka, Motoristé a obecně nesnášenlivá ultrapravicová politika v Česku významně těžit. Přechod k podpoře politiky aktivního porušování lidských práv (eufemisticky řečeno) je v případě krajně pravicového českého ministra jen potvrzením kontinuity podpory Izraele za všech okolností.
Od Zemana k Macinkovi
Petr Macinka slíbil před svou cestou do Izraele, že Česká republika bude na evropské úrovni bránit evropským sankcím vůči izraelskému ministrovi Itamaru Ben Gvirovi. Přitom jde o politika, který byl v minulosti v samotném Izraeli odsouzen za podporu teroristické organizace Kach. Jde o politika, který prosadil rasistický trest smrti vztahující se pouze na Palestince a který se o padesátinách fotil s dortem s oprátkou odkazující právě na tento zákon. Jeho působení v izraelské politice značí odklon od byť jen předstírání dodržování lidských práv. Ben Gvir dává přednost otevřenému židovskému rasismu. A podobně se k obráncům lidských práv nebo k ekologickým aktivistům staví i Petr Macinka se svým „jsme hrozní“.
To, že se díky ultrapravicovým Motoristům naše země zavázala na evropské úrovni bránit izraelského rasistu z ultranacionalistické strany, nemohlo ale v Česku nikoho pobouřit. A taky nepobouřilo. Jakou může dostat Macinka kritiku, když není jasné, zda by se Jan Lipavský choval jinak? Macinkovy deklarované záruky pro rasisty a náboženské fundamentalisty ani jeho islamofobní výroky nemohly vyvolat příliš velkou reakci dokonce ani v té části opozice, která se hlásí k odkazu Václava Havla a k politice lidských práv. Protože i někteří její představitelé mají s islamofobií a a protipalestinským rasismem problémy. Martin Dvořák ze STAN by mohl vyprávět…
Když při své návštěvě Izraele český ministr zahraničí vyslovil citovaný islamofobní výrok, byl to vlastně jen detail. V podlézání islamofobním rasistům v Izraeli máme tradici a té se Macinka jen přidržel. V roce 2002 při své návštěvě Izraele tehdejší premiér Miloš Zeman prohlásil, že Palestinci jsou pátou kolonou, stejně jako byli pátou kolonou Němci v Československu před druhou světovou válkou, a Jásira Arafata přirovnal k Adolfu Hitlerovi. Tenkrát jeho výrok vyvolal určité pobouření. Současná Macinkova podpora absolutního extremisty už nikoho ze židle nezvedne.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás