Jaké je to být aktivním středoškolákem? Co to je za pozici a jaká se s ní pojí privilegia? Jsou simulované summity a konference politikou? Co je to demokracie, proč neděláme levicový populismus a jak vypadá současné prodemokratické hnutí mladých v ČR? A máme strach z toho, že bychom mohli být privilegovaní?
Nový díl podcastu MOSHPIT hovoří o žité zkušenosti dvou mladých aktivních lidí. S Annou Wittmannovou z Olomouce, držitelkou Ceny Jana Opletala, která se angažuje například v projektech jako Samet na školách nebo Jeden svět a je také součástí studentské rady, se kterou pořádá charitativní výzvy. A také s Tadeášem Pospíšilem, bývalým mluvčím studentského hnutí Fridays for Future a zakládajícím členem nového sociálního projektu Platforma.
„Všechna snaha ostatních lidí byla potom zredukovaná jenom na mě. To ale bylo kolektivní snažení. U aktivního středoškoláctví to většinou není jen projekt jednoho člověka, ale ocenění tak velmi často fungují,“ reflektuje svou pozici Anna Wittmannová.
S hosty jsme se v podcastu bavili také o tom, jaké to je stavět se do pozice mluvčího celé generace, navíc v momentě, kdy současné trendy ukazují, že generace Z rozhodně není homogenní skupinou a například cesty mladých mužů většinou směřují spíše dál od liberálních a progresivních myšlenek.
„Na simulacích se často vytváří představa, že děláme politiku. Ne úplně ve smyslu, že právě tady a teď, ale spíše falešná představa a naděje, že když si simulujeme OSN a došli jsme k nějakým změnám, tak se to musí přeci dít i v reálném životě, což ale velmi často není pravda,“ komentuje Tadeáš Pospíšil pozici simulovaných aktivit mezi studujícími.
Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není moshpit pod stagí, ale na stagi – za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak, jako na koncertech, do sebe naráží a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás