Bohaté živnostníky nedaníme. A tak chudým OSVČ odepřeme dávky

Zbohatnout v Česku jako zaměstnanec se zdá být nadlidský úkol. Na minimální důstojnou mzdu nedosáhne 56 procent mužů a 72 procent žen. Mzdy jsou totiž v České republice nízké a zdanění zaměstnanecké práce vysoké. Řada kancelářských profesí tak raději volí cestu „fakturování na IČO“, kdy při vysokých příjmech lze dosáhnout daňového zatížení ve výši 11 procent (včetně zdravotního a sociálního pojištění). Co by za to dali zaměstnanci, kterým se sebere přes 40 procent nákladů práce.

Vyjmutí OSVČ z podpory tak dál zhorší situaci mladých domácností, které se potýkají s vysokými náklady a nestabilitou nájemního bydlení v ČR.

Ale pozor, být živnostník nemusí v našem státě znamenat, že život je peříčko. Stejně jako v ostatních případech i tady platí že bohatým živnostníkům je hej a chudým ouvej. Zdanění nízkopříjmových OSVČ je v důsledku minimálních plateb na zdravotní a sociální pojištění přes 30 procent – a to bez nároku na dovolenou, nemocenskou a jistoty budoucího zisku. Pod slovy „nízkopříjmových OSVČ“ si můžeme představit začínající řemeslníky, umělce či zaměstnankyně v prekarizované pozici, kdy jim zaměstnavatel odmítá dát smlouvu na HPP a nabízí jen známý „švarc“.

I proto řada ekonomů volá léta po změně zdanění OSVČ. Marně. Žádná strana si v politické soutěži nechce proti sobě poštvat významnou voličskou skupinu. Naposledy téma zdanění OSVČ otevírala sociální demokracie, která však ústy bývalého ministra Jana Mládka označila živnostníky za parazity.

Superdávka není pro OSVČ

V Česku je přes jeden milion evidovaných OSVČ, z nichž zhruba pro 700 tisíc je živnost hlavním zdrojem příjmu. Česko tak má čtvrtý nejvyšší podíl OSVČ na všech pracovnících v produktivním věku (15,2 procenta). Zároveň platí, že velká část OSVČ má velmi nízké tržby.

Jurečkovo-Trpkošova superdávka radikálně mění výpočet státní podpory pro OSVČ. Při žádosti o příspěvek na bydlení (poslední žádost bylo možné podat do 30. září) dokládaly OSVČ své čisté příjmy po odečtení nákladů. Například tak pro OSVČ s paušálními výdaji ve výši 60 procent platilo, že jen 40 procent příjmů z faktur se započte do příjmů žadatele. Pokud však příjmy byly nižší než 50 procent průměrné hrubé mzdy, tak se jako minimum započetla právě půlka hrubé průměrné mzdy. Cílem tohoto minima bylo zamezit zneužívání sociálního systému.

Nová superdávka jde však ještě dál, místo 50 procent nastavuje hranici 80 procent průměrné hrubé mzdy. Samuel Galan a jeho kolegové odhadují, že podíl domácností s OSVČ s nárokem na dávku klesne z 21 procent na 2 procenta. Ačkoliv tak živnostník (či domácnost obsahující alespoň jednoho živnostníka) může mít reálně nízké příjmy, fiktivní příjmy nastavené Jurečkovou reformou i chudým domácnostem zabrání čerpat podporu na výdaje na bydlení.

Pro ilustraci si lze představit domácnost zahrnující OSVČ v Praze s čistými společnými měsíčními příjmy ve výši 50 000 Kč a měsíčními náklady ve výši 25 000 Kč. Ačkoliv tato domácnost má dle definice Evropského parlamentu nadměrné náklady na bydlení, neboť tvoří více než 40 % jejích disponibilních příjmů.  Na státní podporu přesto nebude mít nárok, protože se do výpočtu domácnosti započte fiktivní příjem ze živnosti ve výši 39 174 Kč. Tedy dohromady 64 174 korun, které však domácnost fakticky nemá.

Na jedné straně máme v Česku systém zdanění OSVČ, který fiktivně snižuje zdanitelné příjmy díky štědrým paušálním výdajům, které pomáhají snížit zdanění OSVČ s vysokými příjmy. Na druhé straně stát chce, aby OSVČ nevyužívali své nízké fiktivní příjmy pro čerpání dávek, a proto zavedl další fiktivní příjmy (80 procent průměrné mzdy). Biti jsou tak nízkopříjmoví živnostníci (a jejich domácnosti), kteří se potýkají s vysokými a stále rostoucími náklady na bydlení.

Většina bohatne, mladí chudnou

Bytová krize trápí zejména mladou generaci bez mezigeneračního transferu od rodiny. Ačkoliv 70–80 procent českých domácností žije ve vlastnickém bydlení, lidé do 35 let ve velkých městech si z drtivé většiny bydlení pronajímají. Vlastní bydlení z nich má v Praze jen 27 procent a v Brně 31 procent. Vyjmutí OSVČ z podpory tak dál zhorší situaci mladých domácností, které se potýkají s vysokými náklady a nestabilitou nájemního bydlení v ČR. Aktuální publikace Platformy pro sociální bydlení navíc ukazuje, že současná vláda plánuje upravit slibovaný zákon o podpoře bydlení tak, že na podporu už nebude mít nárok takřka nikdo.

Jak upozorňuje ekonom Michal Skořepa, bytová krize není neštěstí pro všechny. Rostoucí ceny nemovitostí pomáhají bohatnout většině společnosti, která má zapsaná vlastnická práva v katastru nemovitostí. Je tak otázka, do jaké míry se musí nůžky mezi vlastníky a nevlastníky roztáhnout, aby společnost nerovnosti v bydlení začala vnímat jako společenský problém hodný řešení – a nejen jako osobní selhání těch, kteří na vlastní bydlení nedosáhli. Zdá se však, že ministryně Mrázová není vhodnou adeptkou pro pochopení situace těch, které nevybere bytová komise.

Bytová krize v Česku se již netýká jen domácností na okraji společnosti a s nízkými příjmy, řada mladých domácností střední třídy se potýká s nejistotou a rostoucí finanční zátěží nájemních vztahů. Vyjmutí nízkopříjmových OSVČ ze státní podpory bydlení je dalším ořezáváním sociálního státu, jehož úpadek může sloužit k prohlubování nerovností ve společnosti a její radikalizaci.

Autorka je spolupracovnice redakce.