Kde se v osmdesátých letech potkávala queerness a judaismus, kde byl korunován během majálesu v roce 1966 americký básník Allen Ginsberg a který reliéf ze začátku 20. století v sobě nese skryté homoerotické poselství? Na všechny tyto otázky odpovídá projekt Teplá Praha – interaktivní mapa nabízející pohled na queer historii hlavního města.
„Projekt mapuje lokality spojené s queer setkáváním, každodenním životem, perzekucí i emancipací a propojuje historický výzkum s místopisnou zkušeností. Místa zde nejsou chápána jen jako architektonické body na mapě, ale jako svědkové vztahů, komunitních vazeb a příběhů, které se v nich odehrávaly – často skrytě, na okraji oficiálních dějin“, uvádějí na stránkách teplapraha.cz autoři projektu ze Společnosti pro queer paměť.
Důraz nejen na místopis ale také historii událostí, komunit a setkávání vytváří plastický pohled na queer historii. V případě ateliéru malíře Jana Zrzavého se například můžeme dočíst o urážkách, kterými byl ve své době označován, o jeho dopisech, ve kterých o své homosexualitě hovořil, i o homoerotické interpretaci jeho výtvarného díla od Martina C. Putny. A Teplá Praha cituje i samotného Zrzavého takovému čtení svého díla nakloněnému: „Úsudky těch, kteří v mých pracích objevili chorobnost, perverzní erotiku, dekadenci atd., beru laskavě na vědomí a ponechávám jim potěšení objevovati je nadále.“
Netypické dějiny nás vedou mezi vědeckou komunitu bojující ve dvacátých letech za dekriminalizaci homosexuality, do bytů osobností queer scény, na nepříliš povedený lesbický večírek SLečna a mnoho dalších míst. Teplapraha.cz navazuje na tištěnou publikaci Teplá Praha: Průvodce po queer historii hlavního města 1380–2000 od Jana Seidla a kolektivu, která je dnes beznadějně vyprodaná. „Databáze má široké využití: mohou ji používat turisté, zájemci o dějiny Prahy, dějiny LGBT+ lidí i školy a pedagogové. Autorský tým Queer Prahy tvoří čtyři badatelé: Jan Seidl, historik specializující se na dějiny homosexuality a queer emancipace v českých zemích 19. a 20. století; Ladislav Jackson, historik umění zaměřený na dějiny architektury a designu 20. století a queer čtení vizuální kultury; Ruth Jochanan Weiniger, badatelka věnující se paměti, dějinám spirituality a rituálů ve středoevropském kontextu; a Lukáš Nozar, badatel zaměřený na moderní politické a sociální dějiny,“ píše Teplá Praha.
Historie, kterou Teplá Praha nabízí, je fascinující, překvapivá a často především zapomenutá. Teplá Praha píše například o demonstraci Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů v únoru 1990, tedy velmi krátce po pádu starého režimu. Tato akce byla politicky překvapivě radikální a vymezovala se také proti dobové sexuologii. „Oficiální sexuologové tady prohlašujou, že homosexualita je jakási sexuální porucha a že jsme takoví chudáčkové a že lidi na nás teda maj bejt jako hodný. Na to se jim ale vyseru. (…) Hlavní je vzít osud do svých rukou. Žádná skupina nemůže existovat a mít respekt, když je prostě sem a tam postrkujou nějaký sexuologové,“ cituje Teplá Praha organizátora tehdejšího protestu Šimona Formánka, který usiloval o „gay anarchii“.
A stránky nabízejí i dobové svědectví novináře a překladatele Václava Jamka, který popsal událost, následující po jiné demonstraci, na které mluvil i tehdejší prezident Václav Havel. Demonstranti z gay akce si „vysloužili výzvy ke kastraci, a to od občanů, kteří čtvrt hodiny předtím křičeli extází, když poslouchali odvážný, moudrý a humánní projev našeho svatého idolu, prezidenta Havla.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás