Digitální politika Evropské unie se dlouho řídila snahou ochránit soukromí a svobodu Evropanů před on-line dozorem nad jejich životy. Pověstné GDPR, regulace umělé inteligence, odstraňování nelegálního a nenávistného obsahu z on-line prostoru – to vše by mělo dát Evropě punc místa, které chrání své občany před lhostejnou ziskuchtivostí amerických technologických gigantů či pokušeními přejmout čínský styl digitálního vládnutí. Nový balíček legislativních návrhů, takzvaný Digitální omnibus tento příběh ale zásadně mění.
Digitální omnibus je balík deregulačních opatření, který představila Evropská komise v listopadu 2025. Navrhuje oslabit standardy ochrany soukromí v nařízení GDPR a odložit účinnost pravidel pro vysoce rizikové systémy v evropském Aktu o umělé inteligenci. Pro mnohé pozorovatele Omnibus není pouze jednorázovým ostříháním dvou významných digitálních regulací, ale signalizuje obrat k větší deregulační vlně (nejen) v digitální oblasti.
Zatímco Švédsko brání vlastní globální giganty jako Spotify, Česko spíše brání svoji závislost na spolupráci s americkými a východoasijskými investory a korporacemi.
Klíčovou roli v tomto obratu hraje i Praha. Zahraniční média sice podobné tendence přisuzují tlaku Trumpovy administrativy na EU ve prospěch amerických technologických gigantů a zápalu nové Merzovy vlády v Berlíně pro konkurenceschopnost. Tradičně ale opomíjí roli menších evropských států, které byly k regulačním ambicím Bruselu dlouhodobě skeptické. Česko přes svoji skepsi tyto regulace doposud tolerovalo, ale zároveň se ambice snažilo významně brzdit (což jsme popsali jinde s Jakubem Eberlem). Nyní Praha přešla do protiofenzivy.
Česko v první linii
Česko tuto protiofenzivu nevede samo. Ve skupině Digital 9+ (D9+) jsou státy ze Skandinávie a Beneluxu, Irsko, Estonsko, Polsko i jihoevropské Portugalsko a Španělsko. Digital 9+ dlouhodobě rozporovala rostoucí hlasy na posílení evropské „soběstačnosti“ a různých „práv“ v on-line prostoru a trvala na „otevřenosti“ a technologické „konkurenceschopnosti“ Evropy. Poprvé se zformovala ve snaze otupit hrany nařízení GDPR o právu na soukromí a umístění osobních dat v Evropě v polovině desátých let. Od roku 2020 pak byla připravena vyzývat k hledání „správné rovnováhy“ mezi vývojem důvěryhodné a inovativní umělé inteligence, což znamenalo preferovat „měkké právo“ a „dobrovolnou“ seberegulaci firem namísto tvrdého práva, jak ho známe ze současného Aktu o umělé inteligenci. Ve stejném duchu D9+ dlouhodobě volala po minimalizaci „zbytečných zátěží či bariér“ pro evropské podniky a konkurenceschopnost.
Když v listopadu 2025 druhá komise von der Leyen přišla s návrhem Omnibusu, mohla využít právě těchto dlouholetých argumentů. Omnibus a další podobná řešení koneckonců na tiskové konferenci představili tři komisaři z Finska, Irska a Estonska. Komise tím šla také naproti předsednictví Dánska v Radě EU, které si v rámci svého šestiměsíčního mandátu vytklo „regulační zjednodušení“ Evropy. Jakmile návrh takových zjednodušení přišel do samotné Rady, dostalo se mu vřelého přijetí a hlasité podpory především od tria Švédska, Finska a Česka.
Český digitální model
Působení Česka v evropské digitální agendě ovlivňuje vícero faktorů. Při zběžném pohledu na skupinu D9+ jsou jimi především velikost, a z ní plynoucí ekonomická otevřenost a závislost. Většina jejích členů se stejně jako Česko pojímá za malé a středně velké státy, které mají otevřené exportní ekonomiky. Ani Digital 9+ ale není jednolitým celkem, protože každý z jejích členů má odlišný mix kapacit, zájmů a ideologie.
Česko svoji pozici dlouhodobě obhajuje poukazem na omezené finanční a institucionální kapacity malých států a firem, které mohou těžko unést administrativní náklady spojené s obsluhou ambiciózních regulací. Robustnější regulace znevýhodňují malé a chudší země jako Česko oproti větším a bohatším státům jako Německo, stejně jako malé a střední firmy oproti velkým korporacím typu Google. Tento pohled Omnibus uplatnil i pro celou EU, která údajně musí obětovat vyšší ochranu soukromí svých občanů za příslib růstu start-upů a přílivu velkých soukromých investic do evropského sektoru umělé inteligence.
Obhajoba hospodářských zájmů se logicky proplétá s argumentem omezených kapacit. Praha rozporuje snahy o zvýhodňování evropských podniků a spolupráce, protože kolem Evropy údajně protekcionisticky staví obchodní a investiční bariéry. Digitální suverenita odporuje zájmům malých exportních ekonomik, zatímco ohrožuje klíčová spojenectví se Spojenými státy a spřátelenými východoasijskými ekonomikami jako Japonskem a Jižní Koreou. Svaz průmyslu tento argument buduje dlouhodobě – doma i s dalšími národními svazy uvnitř Business 9+ (B9+ jako zrcadla vládní D9+) na evropské úrovni. Zatímco Švédsko brání vlastní globální giganty jako Spotify, Česko spíše brání svoji závislost na spolupráci s americkými a východoasijskými investory a korporacemi.
Posledním faktorem je ideologie. České vládní a byznysové kruhy se pravidelně vyhraňují proti digitální suverenitě EU jako „francouzské“ ideologii, která je založená na státním dirigismu, sociálních právech a snaze upřednostnit francouzské podniky na úkor evropsko-americké spolupráce. Naproti tomu můžeme definovat „českou“ neoliberální ideologii. Ta jen neochotně investuje do veřejných kapacit, ať už jde o výzkum a vývoj nebo dostatek kvalitních úředníků. Nižší ochranu sociálních a jiných práv vidí jako příležitost pro vyšší konkurenceschopnost. Zároveň dosud ani nehledala způsob, aby nadějné technologické firmy (v raných fázích veřejně financované) nekončily v rukou zahraničních investorů.
Tsunami deregulace?
Zatímco zahraniční média spekulují o tom, zdali dosavadním bruselským strojem na regulace zatřásl Washington, Berlín nebo lobby technologického velkokapitálu, můžeme ze zadního sedadla se zadostiučiněním pozorovat roli malých hráčů.
Digitální omnibus ale není předzvěstí deregulační tsunami proti ostrovu z nánosů regulací posledních více než šesti let. Před rokem 2025 byly tyto regulace odsouhlaseny v kompromisní a realistické podobě, jež se i díky vyjednávání Česka vzdálila původním ambicím. Po roce 2025 můžeme čekat pokusy o další kolo deregulací, které ale bude na pozadí atraktivních bitev velkých hráčů opět výsledkem různých kompromisů s aktivním podílem malých států. Doufejme, že Česko v tom všem bude schopné reflektovat měnící se vztah Spojených států k Evropě a potřebu udržet v on-line prostoru respekt pro práva a svobodu samotných Evropanů.
Autor působí na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás