Tentokrát jsme v podcastu Pay Gap otevřely jedno z témat, které je nám blízké, ale ne úplně snadno se o něm mluví způsobem, aby to dávalo smysl. Tímto tématem jsou omyly, chyby a nezdary. Ovládá nás kultura výkonu? Mají ženy častěji sklon k perfekcionismu? A z jakých linkedinových příspěvků se nám kroutí prsty u nohou?
I když už od školy cítíme, že za chybu a nezdar nás nikdo neocení, klademe si otázku, jestli se bez nich vůbec můžeme něco naučit a někam se posunout. S Lucií se sdílení našich nepodarků nebojíme a jen příprava podcastu a psaní knížky nám za tu dobu, co spolupracujeme, poskytla dostatek materiálu k vyprávění.
Na sociálních sítích se ale takové vyprávění příliš nenosí – spíše jen krásná videa dokonalých životů a posty oslavující sebe sama. Je tomu ale skutečně tak? Nebo jsme se posunuly a na sociálních sítích se méně srovnáváme s jinými, protože víme, že jde často jen o naleštěné pozlátko?
Podle Šárky tento posun přinesl i trochu jiný typ postování – rádoby životní lekce, ve kterých nejde ale o nějaké zásadní omyly, spíš banality, které tvoří podklad pro to, abychom samy sebe opět mohly vykreslit v zářivých barvách. Tento typ sdílení jsme pojmenovaly performativním imperfekcionismem.
V omylech a v nezdarech, které s Lucií sdílíme, jsme už schopné identifikovat, v čem nám svým způsobem prospěly. Buď nás posunuly někam dále, přinesly jiné, často i lepší, možnosti nebo výsledky, nebo jsme se aspoň dozvěděly něco samy o sobě.
Naše výzva posluchačstvu k anonymnímu sdílení nezdarů se ale nesetkala s příliš velkým ohlasem, a to s námi jinak své zkušenosti sdílíte celkem živě. Řekly bychom, že i když na cizí perfekcionismus a dokonalou fasádu nejsme tak moc zvědaví, sami před sebou si svá pochybení přiznáváme stále složitě.
Jak kultura úspěchu, tak strach z chyby jsou – jako v zásadě všechno v našich životech – dost genderované. Ženy mohou vnímat větší tlak na co nejlepší výkon a mohou si perfekcionistická očekávání značně zvnitřnit. Navíc těch tlaků vnímají více – nejen na pracovní výkon, ale i na vzhled, na intenzivní mateřství a na péči o psychickou pohodu svého okolí.
V této souvislosti pak připomínáme jevy, jako je skleněný útes nebo tokenismus. Mluvíme také o tom, že spoustu neúspěchů tak můžeme vnímat jen proto, že kritéria toho, co by se mělo považovat za úspěch, byla na začátku nastavena příliš úzce nebo pokřiveně. A jedním z pro nás velmi důležitých ponaučení je také schopnost naučit se odmítat věci, na které bychom v první řadě nikdy kývat neměly.
Proč je vlastně problém, že obecně nemáme bezpečné prostředí pro ventilaci a diskuzi o omylech a pochybeních? Dá se bez chyb vůbec inovovat? Proč si výkonné ženy vymýšlejí nedostatky a k čemu je dobrý životopis neúspěchů? Proč ignorujeme faktory, jako je štěstí a smůla? A jak se nejefektivněji z vlastních chyb poučit? Nenechte si ujít poslední letošní epizodu.
Chcete nás i vidět?
Sledujte nás na sociálních sítích (Lucii hlavně na LinkedIn, Šárku hlavně na Instagramu), případně můžete odebírat Lucčin Kariérní newsletter. A stále se můžeme vidět naživo, například v prosinci na diskusi v knihovně Jiřiny Šiklové. A pokud nejsme blízko vás, můžete si nás pozvat.
Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás