Když se v polovině října lídryně venezuelské opozice María Corina Machado stala laureátkou Nobelovy ceny míru, šlo o velké povzbuzení pro odpůrce režimu Nicoláse Madura. Političku, které pro její důležitou roli v opozici proti autoritářskému režimu venezuelské úřady nedovolily kandidovat v prezidentských volbách v roce 2024, nicméně pojí dobré vztahy s americkou diplomacií v čele s ministrem zahraničí Marcem Rubiem.
Její poslední kroky poškozují její image bojovnice za svobodu.
Machado a další postavy venezuelské opozice prý mají zásadní vliv na aktuální tlak Spojených států na Madurův režim. V rámci operací v Karibském moři zaútočily Spojené státy už nejméně na dvacítku plavidel a výsledkem je nejméně 83 obětí. A Donald Trump nevylučuje ani možnost vojenské intervence na venezuelském území. Právě americkému prezidentovi přitom Machado ocenění za mír věnovala. Její následné kroky i veřejná vystoupení u mnoha jejích podporovatelů ovšem vyvolaly přinejmenším rozpaky.
Venezuela za 1,7 bilionu dolarů
Nejprve Machado v rozhovoru pro agenturu Bloomberg o Venezuele mluvila jako o zemi, kde operují organizace Hamás a Hizballáh, aby následně opakovaně podpořila Trumpova tvrzení o tom, že jihoamerická země je hlavním zdrojem fentanylu a kokainu ve Spojených státech. Ve skutečnosti přitom tyto látky do USA proudí primárně z Mexika a Kolumbie. Pomyslnou třešničkou na dortu byl další výrok z rozhovoru pro Bloomberg, kde Machado zopakovala tradiční Trumpova tvrzení o „ukradených“ amerických volbách v roce 2020 (ve kterých Trump prohrál s Joem Bidenem) a dodala, že na manipulaci voleb v regionu se má podílet právě režim Nicoláse Madura.
O něco menší pozornosti se dostalo vystoupení této opoziční političky na listopadovém Americkém obchodním fóru. „Bude to velké,“ slibovala Machado ve svém poselství několika tisícům finančníků a politiků. „Zavedeme právní stát. Otevřeme trhy. Zajistíme bezpečnost zahraničních investic a transparentní masivní privatizační program,“ pokračovala politička. „Otevřeme Venezuelu zahraničním investicím. Mluvím tu o příležitosti v hodnotě 1,7 bilionu dolarů, ne jen v zemním plynu a ropě, ale i v těžařství a v průmyslu,“ prezentovala Machado svůj plán v případě konce Madura v čele země. „Venezuela má 2800 kilometrů nedotčeného karibského pobřeží, které je připraveno k rozvoji,“ lákala politička investory a možná i známého provozovatele hotelů sedícího v Bílém domě.
Tým kolem hlavních postav venezuelské opozice v exilu podle deníku The Washington Post jedná s americkými investory minimálně od června loňského roku. Zatímco tehdy se investice do venezuelské ropy, zemního plynu a zlata zdály jako sci-fi, po vyslání osmi válečných lodí a až deseti tisíc vojáků do Karibiku se situace změnila. „Kdyby se investoři domnívali, že k žádné změně nedojde, žádných schůzek by se neúčastnili,“ řekla deníku ekonomická poradkyně venezuelské političky Sara Levy.
Od ekonomických změn si Machado slibuje, že během 15 let ztrojnásobí ekonomické výsledky země. Zatímco dříve Venezuela těžila více než tři miliony barelů ropy denně, aktuálně toto číslo kleslo na zhruba milion barelů denně, přičemž drtivá většina míří do Číny. Plán opoziční političky počítá s produkcí čtyř milionů barelů denně. Země má navíc největší zásoby zlata v Latinské Americe, tedy suroviny, jejíž ceny dosahují rekordních výší. Velké plochy nezastavěné (nejen zemědělské) půdy zase slibují atraktivní investici v oblasti zemědělství i turismu.
Trump jako ochránce lidských práv?
Je přitom jasné, že s těmito sliby se lídryně venezuelské opozice vydala na tenký led. Ať už své plány myslí vážně, nebo se investičními možnostmi snaží přesvědčit Donalda Trumpa k zásahu proti Madurovi, její poslední kroky poškozují její image bojovnice za svobodu. Mnozí pozorovatelé se nutně ptají, zda jde o pragmatický postup s cílem zbavit se Madura za každou cenu, nebo je v jejích krocích možné hledat složitější plány.
Bylo by naivní si myslet, že Trumpovi jde o demokracii a lidská práva ve Venezuele. Příznačné je, že poté, co mu Machado věnovala Nobelovu cenu, se americký prezident neváhal vyjádřit na adresu opoziční političky v tom smyslu, že sice „neví, o koho jde, ale je velmi štědrá“. Vojenské aktivity v Karibiku pak Trump vysvětluje podílem venezuelské vlády na mezinárodním obchodu s drogami, nikoli porušováním lidských práv, útlakem opozice a manipulováním voleb. Navíc vyjádřil ochotu jednat s Madurem. Co přesně chce americká hlava státu se svým venezuelským protějškem řešit, ale zůstává otázkou.
Až čtvrt milionu uprchlíků z Venezuely navíc letos v listopadu přišlo v USA o dočasný legální status a hrozí jim vyhoštění. Skutečný počet Venezuelanů, kteří budou muset opustit Spojené státy, ale bude ještě vyšší. Na začátku roku 2025 totiž úřady registrovaly 607 tisíc Venezuelanů ve stejném režimu. Trumpova administrativa tak sice tvrdí, že ve Venezuele vládne zločinecká organizace, neváhá ale uprchlíky z této země vracet zpět.
Jestli se Washington nakonec rozhodne k sesazení venezuelského vůdce, anebo jestli Trump nakonec najde s Madurem společnou řeč, je stále těžké odhadovat. Lehce se ale může stát, že autoritářský režim Nicoláse Madura nenahradí vláda stojící na demokratických principech, jak ještě nedávno slibovala opozice v čele s Marií Corrinou Machado, ale že změna proběhne prostřednictvím investic americké ekonomické elity.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás