Gion je historická zábavní čtvrť v japonském Kjótu, kde se tradičně zdržovaly gejši i jejich učednice maiko. Mezi chrámem Jasaka a řekou Kamo se kolem třídy Šidžó nachází čajovny nebo kavárny, v nichž gejši jako učené společnice baví hosty, kteří si sem přišli povyrazit. Dívky a mladé ženy v kimonech zde šlo potkat zhruba od 14. století, jenže v posledních dekádách se Gion stal oblíbeným cílem zahraničních turistů, kteří si o čtvrti četli třeba v románu Gejša amerického spisovatele Arthura Goldena. Když se cizinci navíc vybavili mobily, začal v Gionu na gejši doslova hon.
Loni parlament schválil možnost dvojího nacenění – od letošního léta tak v restauracích nebo památkách mohou požadovat jinou částku po místních a turistech.
Když procházíte Gionem dnes, narazíte zde už jen na davy cizinců bloudících mezi dřevěnými svatyněmi. A pokud narazíte na někoho vypadajícího jako gejša, bude to nejspíš jen turistka, která si vypůjčila kimono a chce se v něm vyfotit před chrámem. Skutečné gejši nebo maiko už zde nepotkáte, před otravnými turisty se schovávají do vnitřních částí Gionu, kde do úzkých uliček není vstup povolen nikomu jinému. Porušení zákazu se pokutuje částkou 10 tisíc jenů (cca 1300 Kč). Pokud přece jen chcete gejši vidět na vlastní oči, musíte zajít do některého z výše vyjmenovaných zábavních zařízení, kde vystupují. Připravte se ale na to, že nápoje zde nejsou levné.
Zákaz vstupu turistů do některých částí Gionu platí od loňského jara, a i když se místní zastupitelstvo nejprve potýkalo s kritikou médií, dnes už si všichni zvykli, že čtvrť patří především místním. Příliv turistů do Gionu rozhodně neustal, ti jen teď musí přistoupit na jasně daná pravidla.
Radikální přístup zastupitelstva v Kjótu předznamenal změny, s nimiž se země vycházejícího slunce chystá postavit nadměrnému množství turistů koncentrovaných na malém prostoru. Overturismus ničí ráz konkrétních populárních památek, ale zároveň přináší nemalé peníze do pokladny města i státu. Najít střední cestu mezi těmito dvěma protikladnými tendencemi bude úkolem i nové japonské vlády premiérky Sannae Takaičiové, historicky první ženy v této pozici.
Strop a dvojí ceny
„Budeme podporovat snahy lokálních zastupitelstev správně vybalancovat pohostinnost k turistům a zajištění dostatečné kvality života rezidentů,“ prohlásil v polovině října při svém prvním vystoupení před novináři japonský ministr pro infrastrukturu, transport a turismus Jasuši Kaneko, člen čerstvě sestavené vlády premiérky Takaičiové. Problémy spojené s overturismem označil Kaneko v projevu za „velmi vážné“ a mezi řešeními, která místním samosprávám navrhuje, jsou třeba zvláštní spoje městské hromadné dopravy pro návštěvníky památek, mobilní aplikace upozorňující na přeplněnost některých míst nebo cedule instruující turisty, jak by se měli správně chovat.
Ve skutečnosti jde ale Japonsko už mnohem dál. Loni parlament schválil možnost dvojího nacenění – od letošního léta tak v restauracích nebo památkách mohou požadovat jinou částku po místních a turistech. Zatím se s dvojími cenami experimentuje v lyžařských resortech, zábavních parcích či vybraných památkách, jako jsou například buddhistické chrámy v Kjótu nebo hrad Himedži zařazený mezi památky UNESCO.
I to je ale pořád jen začátek. Od příštího roku se v Kjótu zvedne poplatek za ubytování až na 10 tisíc jenů (1300 korun) za noc. Skončí také výhodnější ceny bez spotřební daně, které mohli turisté platit v obchodech. DPH jim od příštího roku bude vráceno až při opuštění země, ale proces nebude automatický. Přísněji se také bude stropovat počet návštěvníků vpouštěných do některých turisticky exponovaných míst, jako je třeba hora Fudži.
Turistické šílenství
Opatření nemají za cíl odradit turisty od návštěvy Japonska – v tom jsou japonští politici za jedno. Země je totiž ve skutečnosti potřebuje více než kdykoliv jindy. Ekonomický výhled do budoucnosti není příliš růžový, země je zadlužená, populace stárne a japonský export ztratil konkurenceschopnost, s níž se Japonsko v osmdesátých letech slavně vyšvihlo mezi nejbohatší země na světě. Turismus tak zůstává důležitým zdrojem, z něhož lze naplnit státní pokladnu.
Japonsko se dekády drželo v desítce nejnavštěvovanějších zemí na světě, nicméně pandemické roky turistický boom na chvíli úplně zastavily. Souostroví bylo pro turisty zavřeno až do roku 2022 a teprve vloni otevřelo hranice pro jednotlivce, kteří nevyužívají služeb cestovek. Spustilo se očekávané turistické šílenství – v roce 2024 se do země podívalo rekordních 36,87 milionů cizinců, kteří do ekonomiky přispěli 8,1 bilionu jenů (přes bilion korun). To je číslo, které se rovná zhruba sedmi procentům HDP celé země, přičemž jen automobilový průmysl přispěl do státní pokladny více. Turismus také zaměstnává zhruba devět procent obyvatelstva.
Zároveň ale covidová epizoda ukázala, jak můžou místa jako tokijský hrad, chrámy v Kjótu nebo park v Naře vypadat bez turistů a všech komplikací s nimi spojených. I proto se poslední roky v zemi hodně skloňuje termín overturismus. Homogenní japonská společnost odtržená mezi léty 1639–1853 od zbytku světa (v době Tokugawského šógunátu) si na některé věci navíc špatně zvyká a to, že by měla turistům přizpůsobovat svůj styl života, mezi ně rozhodně patří.
Mimo nejznámější památky
Přes odpor části veřejnosti vidí politické vedení země dál v turismu naději na nastartování nového ekonomického boomu. Vloni v březnu dnes už bývalý premiér Išiba vyhlásil cíl, aby do roku 2030 Japonsko překonalo hranici 60 milionů zahraničních návštěvníků ročně a svému kabinetu nakázal, aby vypracoval plán, jak toho dosáhnout. Problémem ale určitě nebude do země přilákat víc turistů, ale spíš to, jak je smysluplně rozmístit po celé zemi a hlavně jak na nich vydělat víc peněz. Japonská národní banka záměrně drží slabý jen, aby co nejvíc podporovala export. To se líbí turistům, ale pro zemi je to spíše nevýhodou. Například do USA míří ročně zhruba dvakrát tolik turistů jako do Japonska, ale Spojené státy na nich vydělají čtyřikrát tolik. A podobné je to s Francií, která je v počtu turistů stále číslem jedna.
Velkou výzvou je také udělat něco s nerovnoměrnou distribucí turistů. Zatímco exponované části Kjóta, Tokia nebo Ósaky trpí pod náporem, další části země by také rády na turistech vydělávaly, ale neví jak. Zpopularizovat další místa není jednoduché – kampaně pro turisty jsou drahé a jejich výsledek nejistý. Nový ministr turismu teď pro začátek chystá revizi plánu propagovat v zahraničí Japonsko jako turisticky přívětivou zemi a chce se zaměřit spíše na reklamu jednotlivých regionů, které zatím cizince tolik nelákají. Přesvědčit cizince, aby vyjeli i mimo zavedená místa, která znají ze sociálních sítí, bude pro budoucnost turismu v zemi klíčové.
Letos budou počty turistů určitě ještě vyšší než loni. Jenom v srpnu navštívilo zemi 3,5 milionů cizinců, což je o půl milionu víc než v minulém roce, kdy padl rekord. K dalšímu růstu nepochybně přispělo i ósacké Expo, na které se během jeho konání od 13. dubna do 13. října přiletělo podívat 3,5 milionů cizinců. Tvořili zhruba 13 procent z celkové návštěvnosti. Celkově Expo zůstalo za plánem, místo očekávaných 28 milionů prodali 25,5 milionů lístků.
Momentky z anime
Jedním z míst, které postihuje nadměrné množství turistů v Japonsku je i Kamakura, malebné přímořské městečko, do něhož láká návštěvníky ikonická socha Velkého Buddhy u chrámu Kótokuin. Poslední roky sem ale ve velkém míří i fanoušci animovaného seriálu a komiksu Slam Dunk o partě středoškolských basketbalistů, kteří z pozice totálních outsiderů atakují celostátní titul. Seriál Takehiko Inoueho původně vycházel v první polovině devadesátých let, nicméně před třemi lety ho do oběhu vrátilo nové filmové zpracování v animovaném snímku The First Slam Dunk, který je momentálně šestým nejvýdělečnějším japonským filmem všech dob a je extrémně populární také v Číně, Taiwanu nebo Jižní Koreji.
Ačkoliv střední škola ze seriálu je fiktivní, Inoue v komiksu kreslil některá místa podle skutečných předloh a železniční přechod v úvodní titulkové sekvenci anime je kopií železničního přechodu Kamakura Kókómae s kouzelným výhledem na oceán. Právě sem teď míří davy fanoušků Slam Dunk, kteří se zde chtějí vyfotit na Instagram. Místním přitom často pořádně ztěžují život svým nevhodným chováním.
Hlavní hrdinové zmíněné mangy jsou mladiství delikventi, kteří teprve díky basketbalu najdou v životě nějaký řád. Turisté jsou proto mladšího ročníku než ti, kteří míří k Velkému Buddhovi, a často jim chybí vychování. Mají také v oblibě přímo na místě přehrávat scénky, které znají z komiksu nebo animáku, což způsobuje v okolí železniční stanice chaos.
„Stanice Kamakura Kókómae není turistické místo, ale klidné sousedství, kde žijí normální lidé. Přesto sem míří každý den 2000 turistů, kteří odhazují odpadky, vstupují na posvátná místa nebo způsobují místním problémy,“ stěžuje si v instagramovém videu místní influencerka Juričan z účtu i.am.yurichan a prosí návštěvníky Kamakury, aby se chovali slušně. „Představte si, že je to vaše město,“ říká na konci vlogu, kterému dalo lajk skoro půl milionu uživatelů sociální sítě.
Přímo v městečku se už také zformovaly dobrovolnické občanské hlídky pojmenované Ochránci Kamakury. Uniformovaní jedinci stojí u turisticky exponovaných míst a napomínají nevhodně se chovající turisty. Jinak ale spíš obyvatelé Kamakury doufají, že popularita Slam Dunk časem uvadne a komunita tzv. seiči džunrei – fanoušků anime objíždějících místa ze svých oblíbených seriálů nebo filmů – si najde zase nějaký jiný cíl. Zatím jim ale nezbývá než zatnout zuby a čekat.
Zatímco v dalších turisty přeplněných místech jako Barcelona nebo Benátky už místní přikročili k protestům nebo blokádám, Japonci zatím zůstávají věrní své národní trpělivosti a vynalézavosti a snaží se na overturismus vyzrát po svém. Dobrým příkladem je třeba umístění černé plachty, které blokuje výhled na horu Fudži ve vesnici Fudžikawagučiko z prostoru před obchodem řetěze Lawson. Ikonický výhled si teď turisté mohou užít v okolí obchodu, aniž by obtěžovali místní mířící na nákup potravin.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás