Devastace katolické fakulty za asistence úřadů jako odraz nové náboženské reality v českých zemích

Na pražské Katolické teologické fakultě už několik let zuří boj o podobu výuky. Objevují se tu nebezpečné autoritářské tendence i ultrakonzervativní proudy.

Martin Rataj
Foto Michal Novotný/ Charles University, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Když Petr Hájek, někdejší mluvčí Václava Klause, v roce 2009 přednesl svůj slavný výrok „já z opice nepocházím“, pro většinu lidí to znamenalo především pobavení. Později Hájek ve své knize ozřejmil, že Václav Havel sloužil Satanovi, což však v kontextu jeho jiných výroků („bin Ládin je mediální fikce“, „gayové jsou devianti“, „škodlivost kouření není prokázána“) nevyvolalo zvláštní rozruch. Jak se dnes ukazuje, věc zdaleka není tak neškodná. Stačí se podívat na současnou situaci Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, která čelí své devastaci za asistence ministerstva a soudu.

Z politického bizáru se stal relevantní ideologický směr a likvidace teologické fakulty je jen jedním z jeho projevů. Bohužel za asistence úřadů.

Poměrům na KTF se poprvé dostalo mediální pozornosti v roce 2023 v souvislosti s vynuceným odchodem profesora Tomáše Petráčka, jehož se tehdy zastaly přední osobnosti české křesťansko-akademické obce. Petráček zastával k některým společenskocírkevním záležitostem odlišné postoje než vedení fakulty a existuje svědectví, podle něhož byla předsedkyně odborového svazu zaměstnanců pod nátlakem donucena tehdejším děkanem Novotným výpověď spolupodepsat. Kolem Novotného se vytvořila skupina lidí ve vedoucích pozicích, kteří z pozice katolické ortodoxie začali přetvářet fakultu na jakési klerikální učiliště a zbavovat se nepohodlných osobností na vícero katedrách, zejména pak na Katedře církevních dějin a literární historie, odkud musel kromě Petráčka odejít např. i renomovaný historik Jaroslav Čechura. Někteří doktorandi přišli ze dne na den o svého školitele, což jim bylo oznámeno emailem.

Poté, co Novotný ve své funkci skončil, zvolil akademický senát děkanem docenta Jaroslava Brože, který mj. sliboval zachování a rozvoj studijního programu Dějiny evropské kultury. Brož však uklidnění nepřinesl, naopak. Obklopil se nejtvrdšími zástupci ultrakonzervativní formy katolictví (docent Jinek, docent Prázný) přesvědčenými o tom, že cestu k jejich pojetí akademické teologie světí jakékoli prostředky. Situace se tak dále zhoršovala, až ke konci minulého roku vstoupili zaměstnanci fakulty do stávkové pohotovosti a několik akademiků se veřejně vyjádřilo proti Brožově způsobu vedení. Brož to nereflektoval (naopak předsedkyně odborů byla vystavena útokům na svou osobu), a tak v únoru tohoto roku schválil akademický senát návrh na jeho odvolání. Rektorka Králíčková tak učinila, což docent Brož nejprve přijal, aby po několika dnech otočil a podal na univerzitu žalobu. Soud jej předběžným opatřením dočasně vrátil do funkce, avšak meritorně ve věci dosud nerozhodl.

Děkan Brož na nemocenské?

Mezitím byl zvolen nový akademický senát. Ten vyjadřoval od počátku obavy o personální praktiky na fakultě, neboť Brož spolu s Prázným začali rušit a vytvářet pracovní místa tak, aby účelově zvrátili poměr senátorů ve svůj prospěch. Namísto propuštěných učitelů s perspektivní publikační činností se tak na fakultě objevili lidé, kteří se namísto akademického renomé mohli pochlubit účastí na akcích národoveckých spolků či dokonce přispíváním do dezinformačního Protiproudu. Zcela cynickou povahu v personální oblasti měla i dvě opatření děkana, která se následně dostala i na jednání tzv. velkého senátu (akademický senát univerzity). Ten platnost jednoho z nich pozastavil a druhé zcela zrušil.

Na protest proti praktikám Brože rezignoval na svou funkci proděkana docent Martin Zlatohlávek a později i dr. Lenka Makovcová Demartini, která tak učinila prostřednictvím otevřeného dopisu. Jediným proděkanem tak zůstal Aleš Prázný, který ve své funkci postupně kumuloval odpovědnost za personální politiku, zahraniční politiku, vědní politiku i rozvoj a fakticky řídil fakultu. Zároveň na protest proti poměrům na KTF opustilo několik uznávaných odborníků vědeckou radu, která se tak ocitla na samé hranici svého fungování.

Brož ani na toto nereagoval. V červnu odhlasoval akademický senát fakulty možnost jeho opětovného odvolání, neboť nastaly nové důvodné skutečnosti. Brož žádal, ať senát hlasování odloží, a když tak senát neučinil, oznámil náhle pracovní neschopnost. Senát tak hlasoval o jeho odvolání bez jeho přítomnosti, přesto však Brož mezitím sloužil mši v místě vzdáleném od svého bydliště a zúčastnil se zahraniční konference.

V půli července vyhověla rektorka návrhu senátu na Brožovo odvolání. Akt však nabývá platnosti v momentě převzetí a Brož odvolání po týdny nepřebíral s argumentem, že je na nemocenské. Při pokusu rektorky Králíčkové předat mu je osobně se Brož ve svém bytě zapíral, a to dokonce i před složkami IZS, které byly na místo povolány, když se nikomu neozýval. Poté, co hasiči pomocí techniky otevřeli dveře bytu, se ukázalo, že Brož je celou dobu vevnitř, akutní problémy nemá a u něho sedí další osoba, která moha kdykoli dveře otevřít. Namísto toho si nastalou situaci natáčela na mobil. Rektorka v tu chvíli respektovala, že s ní Brož mluvit nechce, a dovnitř nevstoupila. Po přibližně týdnu Brož oznámil, že odvolání přijal, avšak ukázalo se, že mezitím jmenoval do vedení fakulty sbor pověřenců – mimo legislativní rámec řízení vysokých škol v ČR.

Nitky vedou na ministerstvo

Zatím se začaly kumulovat problémy vzniklé v důsledku manažerského selhání. Fakulta neměla (a dosud nemá) schválený rozpočet, neexistovala (a dosud neexistuje) pro fakultu povinná strategie rozvoje, nebyla (a dosud není) ustavena disciplinární komise, nebyly připraveny rozvrhy na nadcházející semestr a některé předměty nebyly personálně pokryté, zejména jde-li o studijní program Dějiny evropské kultury. Protože sbor pověřenců neměl oporu v zákoně a jediným proděkanem zůstal Prázný spoluzodpovědný za rozklad fakulty v posledních několika měsících, hledala rektorka někoho, kdo by dovedl fakultu k nové volbě děkana. Oslovila Prokopa Brože, bratra Jaroslava Brože a emeritního děkana, který úspěšně vedl fakultu v minulosti a opakovaně projevil vysokou míru morální integrity. Tuto možnost však ústy papežského nuncia odmítla sama církev, a dočasnou správou fakulty tak byla pověřena dosavadní předsedkyně odborů dr. Michaela Falátková.

Při setkání rektorky se studenty KTF se na místě objevil i Prázný, který se choval arogantně až agresivně, napadal rektorku i Falátkovou a s ním i skupina studentů reprezentujících „jedinou, pravou, skutečnou a nezkaženou“ víru v Ježíše Krista. Tato propaganda je důležitou součástí celého problému, když permanentně útočí na akademický senát, rektorku i lidi, kteří se zastávají akademických svobod. Její hlasatelé se prezentují jako jediní obránci víry, kteří musí „zatočit s tím hadím klubkem“. Vytváří permanentní stav toxicity, jenž nezbytně a nevratně psychicky poznamenává nedobrovolné aktéry sporu. Je s podivem, že to ještě všichni nevzdali.

Velmi záhy po pověření Falátkové vydalo ministerstvo školství legislativní stanovisko, podle něhož má rektorka vrátit veškeré pravomoci do rukou Prázného. Rychlost, s jakou MŠMT zareagovalo, byla nebývalá a okolnosti celkově zvláštní, neboť obdobná situace se před časem řešila na České zemědělské univerzitě, avšak tehdy ministerstvo mlčelo. Následně vyšlo najevo, že Prázný si soukromě dopisoval s šéfem kabinetu ministra Beka a ten mu přislíbil svou podporu. Řada renomovaných akademiků (včetně např. Tomáše Halíka) podepsala petici na protest proti nastalé situaci a předsednictvo Učené společnosti České republiky vyjádřilo znepokojení nad zásahem ministerstva do řízení univerzity. Předseda akademického senátu David Vopřada mezitím požádal MŠMT o nucenou správu, na což ministerstvo zareagovalo vyhlášením rozsáhlé kontroly na KTF. Už dříve ohlásil šetření na fakultě Národní akreditační úřad.

„Situaci pozorně sledujeme“

Šetření poběží jistě delší dobu a právní spory, jež kauzu doprovázejí, mohou trvat léta. Katolická fakulta se ovšem mezitím potápí a s ní i její studenti, učitelé a lidé, pro které něco znamenala. Na veřejnost celá věc působí jako fraška, lidé jsou znechuceni a jejich důvěra v katolickou církev dále klesá. KTF je dlouhodobě nejproblematičtější ze všech 17 fakult Univerzity Karlovy, jelikož ji ovládají lidé, kteří své bigotní katolictví staví do rozporu s principem akademické samosprávy. Namísto vysoké školy, kde se často zapáleně diskutuje, chtějí mít z KTF církevní učiliště, které svou zaslepeností až příliš připomíná radikální směry islámu v zemích Středního východu.

V průběhu září Prázný ohlásil definitivní konec oboru Dějiny evropské kultury. Představitelé jeho a Brožova vedení po celou dobu lhali studentům i učitelům, kteří pracovali na přípravě seminářů a přednášek, na projektech i akreditacích. Garant studijního programu docent Miloš Sládek podal okamžitě výpověď s tím, že jej vedení fakulty dlouhodobě obchází, a Prázného jednání označil za těžkou urážku své dosavadní práce pro fakultu. Několik dní po něm rezignoval na vedení katedry i docent Marek Šmíd.

Na začátku září vyhlásil akademický senát volbu nového děkana a 18. září odhlasoval návrh na odvolání Prázného z funkce zástupce děkana. Mezitím však do celé záležitosti zasáhl městský soud, když prostřednictvím předběžného opatření fakticky zakázal rektorce Prázného odvolat s odůvodněním, že dotyčný je aktuálně jediným zbylým členem vedení a v případě jeho odvolání by hrozila „vážná újma veřejnému zájmu na stabilizaci poměrů na fakultě“. Absurdita takového zdůvodnění bere dech – vždyť důvody, proč Prázný zůstal jako jediný z proděkanů ve funkci, byly právě praktiky jeho a Brožova vedení, kterými postupně vyštvali z vedení všechny ostatní a přivedli fakultu k personálnímu a institucionálnímu rozkladu (o morálním ani nemluvě).

Tím to však neskončilo. 10. září rozeslal Prázný zaměstnancům fakulty noční email, v němž jim vyhrožuje pracovně-právními důsledky, pokud budou podporovat předsedu senátu docenta Vopřadu. Docentka Mireia Ryšková, která za komunistického režimu obstála vůči tlakům Státní bezpečnosti, vyjádřila zděšení nad tím, že ve svém pokročilém věku opět čelí estébáckým metodám, a zoufalou situaci na KTF popsala i další z vyučujících, dr. Barbora Šmejdová ve svém svědectví pro online magazín Christnet. Vedle toho Deník N uvedl, že Graubner vyhrožoval Vopřadovi odebráním kanonické mise.

Se soudem za zády pak Prázný odhodil poslední zábrany a oznámil vyhazov předsedy senátu Vopřady a významného církevního historika profesora Petra Kubína z decimované Katedry církevních dějin a literární historie za „hrubé porušení kázně“. Jedná se o faktickou likvidaci nezávislosti akademického senátu s cílem zvrátit poměr sil ve prospěch Jaroslava Brože, který se do nové volby opět přihlásil. Když desítky lidí přišly protestovat před ministerstvo školství a prosit o neprodlený zásah, ministr Bek vyšel ven a řekl, že „situaci pozorně sledujeme“. Nakonec – po nekonečné anabázi a dalším apelu veřejnosti formou petice – se MŠMT rozhodlo k 26. září odebrat katolické fakultě působnost děkanské funkce a přenést její správu na rektorát. Co bude dál, je ve hvězdách. Solidaritu a podporu akademickému senátu ve složité situaci vyjádřila Evropská společnost pro Katolickou teologii.

Klerofašismus v Česku

Byla by chyba považovat boj o fakultu za hrátky úzké skupiny lidí. Naopak – v průběhu sporu se čím dál zřetelněji ukazuje, jakou roli v celém procesu hraje vedení katolické církve. Pražský arcibiskup Jan Graubner do procesu několikrát zasáhl a Brožovu/Prázného skupinu podpořil – navzdory všemu, co se na fakultě děje a dosud dělo, navzdory bezpráví, nerespektování principů akademické samosprávy, obstrukcím, útokům na senát, rektorát, odborovou organizaci a všechny, kteří se rozhodli se tomu otevřeně postavit. Jan Graubner zastává pozici Velkého kancléře, která má svoji důležitou roli pro fungování fakulty, ale v žádném případě nemůže sloužit jako nástroj pro omezování akademických svobod a zákulisní machinace ve prospěch jisté mocenské kliky. Naposledy arcibiskup napadl rektorku za údajně „šikanózní kroky“ s tím, že prý „popřela církevní základ fakulty“. Nutno podotknout, že toto je oblíbený narativ, kterým se zastánci Brožova vedení dlouhodobě snaží celou věc interpretovat jako zápas o katolickou povahu fakulty. V praxi to znamená, že cokoli se jim nehodí, se tvrdě trestá.

Podporovatelé tohoto narativu a obecně zastánci „tvrdé linie“ v katolické církvi jsou velmi aktivní. Jan Sova, jeden z nejčilejších Prázného advokátů v online prostoru, tak například v jednom ze svých nesčetných příspěvků velkými písmeny sděluje, jak je hrdý, že v tomto sporu stojí na straně Krista. Na poznámku jednoho z diskutujících o bezbřehé sebejistotě takového prohlášení vysvětluje, že největším z darů Ducha Svatého je schopnost rozlišovat. Už však nezmiňuje, čím to, že onen dar seslal Duch Svatý zrovna na něj. Jinde v reakci na arcibiskupovo vyhrožování Vopřadovi uvádí, že arcibiskup je mírný člověk, a tudíž je jeho jednání jistě v naprostém pořádku. A tak je to se vším. Brož byl statečný, když odmítal převzít odvolání, Prázný je hrdinným bojovníkem proti „woke rektorce“ a kdokoli si jej dovolí kritizovat, je urážen a vysmíván. Snaha o diskuzi a argumenty zde nemají žádnou hodnotu, což je obzvlášť děsivé na akademické půdě, kde by právě to mělo být naprostým základem.

Výše uvedené excesy až příliš zřetelně zapadají do řady kontroverzí spojených se současným vedením církve, jako je žehnání kardinála Duky knize Miloše Zemana o politickém spiknutí, otevřené námluvy vysokých představitelů církve s Okamurovou SPD a zejména krajně neuspokojivý přístup Graubnerova vedení k problematice sexuálního zneužívání v církvi. Známý kněz Marek „Orko“ Vácha byl odstraněn z funkce farního vikáře Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora v Praze bez možnosti se hájit za údajně nedůstojné vedení bohoslužby, avšak to, že ve sloupku katolického časopisu RC monitor páter Evermod Jan Sládek otevřeně artikuluje podřadnost žen a vysmívá se anglikánské církvi, že ve Walesu dopustila jmenování arcibiskupky-ženy, nechává jeho představené chladnými. To vše samozřejmě diskredituje katolickou církev v očích veřejnosti a poškozuje všechny vynikající lidi, kterých je v církvi jistě stále hodně, ale nemají dost kuráže na to, aby otevřeně projevili svůj nesouhlas. A právě to je něco, na co zklamaná akademická obec nejstarší české univerzity téměř zoufale čeká.

Nepřekvapí, že zastánci Brožova/Prázného vedení a arcibiskupova přístupu jsou dnes nejhlasitějšími veřejnými podporovateli současných klerofašistických tendencí v Trumpově Americe. Konzervativní katolicismus přerůstající do bigotních až nesnášenlivých proudů se dobře snoubí jak s autoritářskými tendencemi v různých částech světa, tak s dezinformační scénou a na síle získává i v tradičně ateistickém Česku. A tak pokud nás Hájkův výrok o opicích a původu člověka v roce 2009 pobavil jako výkřik do tmy lehce pomateného jedince, dnes při něm tuhne krev žilách. Z politického bizáru se stal relevantní ideologický směr a likvidace teologické fakulty je jen jedním z jeho projevů. Bohužel za asistence úřadů.

Autor je historik.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále