Po desetiletích poklesu začaly počty sebevražd v Evropě opět růst. V roce 2021 byla dobrovolná smrt příčinou téměř jednoho procenta všech úmrtí v Unii. Nejvíce ohrožené jsou ženy do 20 let a muži nad 85 let.
Alarmující je ale především situace u mladých lidí mezi 15 a 29 lety. V této věkové skupině je sebevražda vůbec nejčastější příčinou úmrtí – v roce 2021 představovaly dobrovolné odchody ze života bezmála 19 procent všech úmrtí. Až na dalších místech se objevují dopravní nehody (16,5 procent) či nešťastné události jako utopení, pády nebo otravy (7,6 procent). Muži končí vlastní rukou téměř čtyřikrát častěji než ženy, které naopak častěji vyhledávají odbornou pomoc.
Zpráva Mental Health: Risk Groups, Trends, Services and Policies se věnuje i jednotlivým státům. V Česku v roce 2022 vykazovalo potíže s duševním zdravím 27 procent obyvatel. To je mírný pokles oproti 30 procentům v roce 2020, přesto ale výrazný nárůst proti roku 2015, kdy šlo o pětinu populace. Podle statistik trpí depresemi 8,8 procenta Čechů a úzkostmi 12 procent.
Výrazně přibylo také sebevražedných myšlenek – z 3,9 procent v roce 2017 na 14 procent v roce 2020, což souviselo hlavně s pandemií covidu-19. Ačkoli se čísla později snížila na 10 procent, k dřívější úrovni se už nevrátila. Stoupá i počet pacientů s diagnózami, což může souviset nejen s nárůstem problémů, ale i s postupující destigmatizací péče o duševní zdraví.
Podle Eurofoundu se na zhoršování psychického stavu obyvatel dlouhodobě podepisují hlavně socioekonomické faktory. Nejzranitelnější jsou lidé s nízkými příjmy a vzděláním, jednočlenné domácnosti nebo skupiny vystavené diskriminaci – například osoby se zdravotním postižením.
„Na nejzákladnější úrovni znamená zlepšení duševního zdraví zlepšit životní a pracovní podmínky,“ shrnul výsledky studie Hans Dubois, vedoucí výzkumu Eurofoundu. „Pokud se v těchto oblastech zastaví pokrok a lidé mají pocit, že se nic nemění k lepšímu, jejich duševní zdraví trpí,“ dodal.
Zpráva v závěru navrhuje konkrétní kroky, jak na vylepšení duševního zdraví pracovat. Společnosti by podle ní měly být „inkluzivnější a soudržnější, měly by bojovat proti diskriminaci, zabývat se problémem samoty a (kyber)šikany, zmírňovat potíže s rovnováhou mezi soukromým a pracovním životem, vylepšovat fyzické zdraví, zvyšovat společenskou ochranu a pěstovat povědomí o důležitosti starat se o duševní zdraví své i druhých.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás