Krátce po vraždě Charlieho Kirka, která je bezesporu odsouzeníhodná, zaplavila český katolický prostor vlna nejen soustrastných, ale přímo oslavných komentářů. Kardinál Duka vyzdvihl Kirkovu „odvahu ve víře“ a pozval věřící na zádušní bohoslužbu, kterou bude za Kirka sám celebrovat v jednom z nejznámějších kostelů v zemi, u Matky Boží před Týnem. Připomeňme znovu, že Kirkova glorifikace není soukromou iniciativou kardinála Duky a úzké skupinky lidí kolem něj. Podobné zprávy přinesly i Katolické noviny, Konzervativní noviny nebo třeba profil Svatojánských slavností Navalis. Výzvu sdílel i pražský zastupitel Jan Wolf. A v podobném duchu o něm informovala také nejznámější katolická webová stránka cirkev.cz. Administrátoři stránky ovšem následně raději vypnuli komentáře, protože se údajně „dostaly do neetické roviny“.
Pokud toto není postoj české katolické církve, ale pouze její malé části, kde jsou hlasy, které by se proti takovému zneužití církve ozvaly?
Pokud je zde ale něco neetického, pak je to skutečnost, že by křesťané měli oslavovat fakticky jako mučedníka člověka s tak hluboce nehumánními – a eo ipso nekřesťanskými – názory. Kirk nebyl žádný slušný americký konzervativec, jak se snaží výše zmíněná média sugerovat, ale nenávistný rasista a transfob, jehož názory neměly daleko ke klerofašismu. Útočil opakovaně na černošské obyvatelstvo („Když vidím černého pilota, řeknu si, no nazdar, doufám, že je kvalifikovaný.“), ale i na americké židy, které obviňoval z toho, že podporují nenávist vůči bělochům.
Volal po okamžitých norimberských procesech s lékaři, kteří operativně pomáhají tranzicím. Ženám oznamoval, že se musí cele podřídit svým mužům a úplně se vzdát kontroly nad svými životy. Prohlašoval, že bití dětí rodiči je biblické, a tedy naprosto správné. Ačkoliv na 100 Američanů připadá 120 palných zbraní v soukromých rukou, problém zbraňového násilí chtěl Kirk řešit heslem „více zbraní Američanům“. A těch „několik smrtí za to stojí“, jak říkal Kirk. Několik smrtí přitom znamená přibližně 47 000 ročně.
Dokonce i jeho důraz na svobodu projevu, kterým se proslavil nejvíc, měl ve skutečnosti platit jenom pro jeho ideologické souputníky. Kirk organizoval nenávistné mediální lynče na své oponenty: Vyzýval mladé lidi i jejich rodiče, aby udávali vyučující, kteří se hlásí k levicovým myšlenkám. Jak dokládají svědectví, lidé zapsaní na jeho „Professor Watchlist“ následně čelili obrovské záplavě výhrůžek násilím i smrtí. A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
Vřelé přijetí kulturních válek
Co je ale na postoji české katolické církve nejpřekvapivější, je srovnání s jinými úkladnými vraždami v minulosti. Připomeňme, že Charlie Kirk byl evangelikál, nikoliv katolík. Přesně před třemi měsíci byla spolu se svým manželem a psem brutálně zavražděna minnesotská poslankyně Melissa Hortman. Významná a v církvi aktivní katolička, která dokonce učila v nedělní škole. Ta by přece měla také zaujmout pozornost českých katolíků? Ale nikoliv: za vlivného nekatolického extremistu se bude slavit zádušní mše s průvodem přes nejslavnější české náměstí, zatímco zavražděná katolická politička, která bojovala za policejní reformu, kontrolu zbraní a ochranu životního prostředí, nikoho zjevně příliš nezajímá.
Proč tedy tolik pozornosti k atentátu na vlivného evangelikálního extremistu, když například tragické vraždy dětí v katolické škole v Minneapolis před dvěma týdny katolická církev v Česku takřka úplně ignorovala? Odpověď se může zdát primitivní. Čeští konzervativní katolíci se plně napojili na prostředí amerických kulturních válek, čemuž nasvědčují i časté citace amerického biskupa Roberta Barrona, kterému se nedávno dostalo vřelého přijetí Českou biskupskou konferencí.
O trochu komplexnější odpověď nám poskytnul sám Charlie Kirk, když byl dotázán, proč má rád katolíky. „Protože bojují za život“ (rozuměj proti potratům), „protože bojují za manželství“ (rozuměj proti rovnému přístupu pro stejnopohlavní páry) a „protože bojují proti transgenderismu“. Kdo by se snad naivně domníval, že evangelikály a katolickou církev by měl spojovat kristovský soucit s trpícími, chudými a utlačovanými, se zlou by se potázal. Protože Kirk doslova nesnášel empatii a chybně o ní tvrdil, že vznikla coby New Age pojem, který jako „nečistý duch destabilizuje církev“. Křesťanský soucit s migranty, kteří nemluví anglicky? „Pardon, tak to ne,“ říká Kirk.
Popravy jako iniciační rituál?
A tak se konečně dostáváme k finální odpovědi. Mnozí naši konzervativci totiž zjevně mají se solidaritou a empatií stejný problém jako Charlie Kirk, jak jsme se nedávno dozvěděli v otevřeném dopise senátorů, kteří zkritizovali dnes již příslovečnou „empatii bez kontextu“. Kirk je českými konzervativními katolíky oslavován nikoliv pro svou víru, ani pro svou obětavost pro druhé, ale jako politický mučedník a jako člověk, jehož nenávistné a extremistické názory okruhu kolem kardinála Duky konvenují.
Doslova všechny extremistické vraždy v USA byly v roce 2024 spojeny s ultrapravicovým násilím – ať už to byly vraždy spáchané bílými supremacisty nebo protivládní krajní pravicí. A podobná byla situace i v letech 2022 a 2023. Takže teď konečně přichází jedna vražda, která se hodí jak Donaldu Trumpovi, tak českým konzervativním katolíkům jako argument proti levicovému politickému násilí. Pomiňme přitom otázku, že o motivacích střelce víme málo a že jeho nejbližší příbuzní byli velcí milovníci zbraní a příznivci MAGA hnutí.
Části vedení církve se podařilo vytvořit v Česku síť, jejímž prostřednictvím roztáčí spory kulturních válek a nebojí se přitom využívat své transnacionální kontakty a přenášet sem zahraniční témata, která by jinak v Česku neměla šanci na úspěch. Katolická církev se v této sítí stává naprosto nepostradatelným, centrálním aktérem, na nějž se potom nabalují další konzervativní organizace a hnutí. A to je alarmující.
A znovu: Pokud toto není postoj české katolické církve, ale pouze její malé části, kde jsou hlasy, které by se proti takovému zneužití církve ozvaly? Že by se ostatní biskupové od takové pozice distancovali, to lze čekat jen stěží. Arcibiskup Graubner vede svou vlastní malou kulturní válku v boji o charakter pražské teologické fakulty a lze se oprávněně obávat, že se jeho názory od Dukových liší méně a méně. Ostatní představitelé církve – možná s výjimkou jednoho dvou intelektuálů – budou jako obvykle mlčet. Jak ale ukazuje odezva na sociálních sítích, začíná výrazněji protestovat alespoň katolický lid.
Vzpomínáte si, jak obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí mělo sloužit jako symbol usmíření? Zde je vyvrcholení tohoto procesu. Nyní bude ke sloupu klást kardinál Duka věnec rasistovi, který navrhoval hrůzné opatření, aby děti musely coby iniciační rituál sledovat veřejné popravy. K věnci bude možné připíchnout „smuteční stuhu se vzkazem pro Charlieho“. Snad by bylo vhodnější, kdyby bylo možné k věnci připojit spíše vzkaz organizátorům oné panychidy. Že reorganizace společnosti ve stylu Příběhu služebnice skutečně není ničím, co bychom měli oslavovat.
Autor se odborně věnuje společnosti, politice a náboženství.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás