Nejen lidé podléhají zdánlivě nesmyslným módním trendům bez praktického využití. Nový výstřelek si oblíbili i šimpanzi v přírodní rezervaci Chimfunshi v zambijské provincii Copperbelt: stébla trávy si vkládají do řitního otvoru. Tato kuriózní móda je novou variací na starší trend, kdy si šimpanzi vkládali trávu do uší. K tomu je pravděpodobně inspirovali jejich lidští ošetřovatelé.
Studie publikovaná v červenci v časopise Behaviour uvádí, že ačkoliv tato praktika nemá žádný zjevný užitek, představuje formu kulturního chování, které posiluje sociální vazby uvnitř tlupy – podobně jako u lidí.
Evropský výzkumný tým sledoval 147 šimpanzů z osmi různých tlup po dobu přibližně jednoho roku. Studie s názvem Chimpanzees socially learn non-instrumental behaviour from conspecifics (Šimpanzi se společensky učí ne-instrumentální chování od příslušníků vlastního druhu) upozorňuje, že první zaznamenané užití stébla trávy v uchu pochází už z roku 2010. Tehdy si ho začala vkládat do ucha šimpanzice Julie, od které zvyk převzala většina členů její tlupy – a následně i jedna samice z jiné skupiny. I po Juliině smrti v roce 2014 v její tlupě tento zvyk přetrval a nejméně dva šimpanzi, včetně jejího syna, v něm pokračují dodnes.
„Zpočátku je to pro šimpanze nepříjemné – třesou hlavou a mnou si uši, jako by si na to museli zvyknout. Jakmile se ale jednou přizpůsobí, přestanou si stébla všímat a chovají se naprosto normálně. Je to stejné, jako když si člověk nechá propíchnout ucho,“ říká Jake S. Brooker, psycholog a odborník na chování primátů z Durhamské univerzity. „Náušnice nemají žádný praktický přínos, ale nesou kulturní a sociální význam. Věřím, že se stejným způsobem dá chápat i stéblo v uchu,“ dodává.
Podle Brookera se stejně jako v lidské kultuře i u šimpanzů časem objevují nové zvyklosti. V srpnu 2023 se tak objevila nová verze módy: šimpanz jménem Juma si začal vkládat stéblo trávy do konečníku. Tento „trik“ brzy převzali i další členové jeho tlupy, především samice – zřejmě jako signál samcům, že jsou připravené na páření.
„Šimpanzi si umí prostřednictvím sociálního učení osvojit nové dovednosti a využít je ve svůj prospěch – například při rozbíjení ořechů nebo lovu termitů. Pokud však selekční tlaky poleví (například díky péči v zajetí), mohou rozšířit sociální učení i na chování, které nemá přímé praktické využití,“ konstatuje v závěru studie podepsaná skupinou vědců ve složení Edwin J.C. van Leeuwen, Emile Bryon, Alex Rogers a Aurore Balaran, Peggy Motsch a Jake S. Brooker.
„Když zjistíme, že zvířata vykazují stejné drobné projevy, které u lidí označujeme za módu nebo virální trendy, ukazuje nám to, jak blízce jsme si ve skutečnosti příbuzní,“ uzavírá Brooker v rozhovoru pro CBS.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás