Když se v roce 2018 Andrés Manuel López Obrador ujal prezidentského úřadu, žilo v Mexiku pod hranicí chudoby téměř 52 milionů lidí. O šest let později, když „AMLO“ z funkce odcházel, bylo toto číslo nižší o 13,4 milionu, tedy o téměř 26 procent. Počet lidí v extrémní chudobě pak za stejnou dobu klesl o dva miliony (z 9 na 7 milionů). V zemi, kterou dlouhodobě trápí hluboká nerovnost a ekonomická nejistota, je prudký pokles počtu lidí žijících v chudobě pozoruhodným úspěchem, podotýká Oscar Lopez v deníku The Guardian. Dodává, že politika dnes už bývalé hlavy státu měla měřitelný dopad na životy milionů běžných Mexičanů.
Do voleb před sedmi lety šel populista López Obrador s dvěma velkými sliby: postavit se za chudé Mexičany a vymýtit korupci. Co se mohlo zdát jako nedostatečně konkrétní politický program, zafungovalo a AMLO tehdejší volby zcela ovládl. S 53 procenty nechal daleko za sebou všechny konkurenty (nejblíž mu byl Ricardo Anaya s 22 procenty) a jeho Hnutí národní obrody (MoReNa) tehdy získalo pět guvernérů a také většinu v obou komorách parlamentu.
Dominový efekt
Za jeho vlády došlo ke ztrojnásobení minimální mzdy z 88 pesos (4,75 USD) za den na současných 279 pesos (15 USD) za den. Podle odborníků měl tento krok efekt na celou mexickou ekonomiku. „Když se zvýší minimální mzda, začnou růst i ostatní mzdy a příjmy v ekonomice, a to i v té neformální, protože je k dispozici více zdrojů,“ cituje The Guardian mexickou ekonomku a generální ředitelku think-tanku IMCO Valerii Moyo. „Nevím, jestli snížení chudoby bylo způsobeno jen politikou Lópeze Obradora, ale myslím si, že tlak na zvýšení minimální mzdy pohnul vším ostatním,“ dodala ekonomka.
Politika dnes už bývalé hlavy státu měla měřitelný dopad na životy milionů běžných Mexičanů.
Díky zvýšení minimální mzdy, ale také posílení odborů a omezení subdodávek osmdesát procent mexických domácností zaznamenalo za posledních šest let nárůst příjmu z pracovní činnosti, který výrazně přerostl inflaci, jak připomíná deník El País. Největší nárůst mezd navíc zaznamenali ti nejchudší. „Mluvíme o trhu práce, kde byla minimální mzda hluboko pod životní úrovní. Nyní ale dosáhla úrovně, která umožňuje 13,4 milionu rodin vymanit se z chudoby. Je to historický úspěch,“ myslí si mexická analytička a novinářka Viri Ríos.
Vláda Lópeze Obradora navíc transformovala systém sociálního zabezpečení, když zavedla systém finanční podpory pro seniory, mladé lidi v učňovském vzdělávání nebo pro zemědělce. Program nahradil podmíněný příjem pro nejchudší pětinu domácností (Prospera), který měl v podmínkách například povinnou školní docházku nebo pravidelné lékařské prohlídky. Právě nahrazení Prospery novým programem si vysloužilo značnou kritiku. Podle mnohých ekonomů totiž peníze míří i k majetnějším seniorům, kteří pomoc nepotřebují. I proto se zřejmě počet lidí v extrémní chudobě poměrově snížil méně než počet lidí „pouze“ pod hranicí chudoby. K nejchudším Mexičanům v odlehlých oblastech země se zkrátka státní podpora nedostala.
Malé podniky a home office
Ke snížení nerovností v rámci mexické společnosti ale došlo také díky změnám v podnikatelském prostředí. Na rozdíl od předchozích období totiž za vlády Lópeze Obradora ekonomicky nerostly velké společnosti, ale naopak ty malé. Výsledkem je fakt, že 90 procent domácností s příjmy z malých podniků si od roku 2018 finančně polepšilo (zároveň ale klesly příjmy nejbohatších domácností z velkých podniků). Všechny důvody této změny ještě ekonomové analyzují, deník El País ale připomíná, že velkou část financí, které lidé s nízkými příjmy dostávají od vlády, následně utrácejí v menších a také neformálních podnicích.
Posledním faktorem, který v Mexiku přispěl k současné situaci, je snížení vynakládaných financí na nájemné. Podle dat Národního výzkumu příjmů a výdajů domácností (ENIGH) interpretovaných deníkem El País mezi rokem 2019 a 2024 poklesly zisky pronajímatelů, a to navzdory inflaci. Stejně jako u předchozího bodu stále nejsou všechny důvody známé. Zřejmě se ale jedná o kombinaci dopadů pandemie covidu-19, během níž se mnoho Mexičanů vrátilo z velkých měst do svého rodiště, změn pracovních návyků a stále většího množství lidí v home officu a také pomalého růstu hodnoty nemovitostí a cen nájmů (včetně nájmů zemědělské půdy).
Gringo, go home
Jenže ne vše trvá věčně. Poklesu nájmů a cen nemovitostí ve velkých městech ze všeho nejdřív využili zahraniční investoři. Do Ciudad de México tak proudí digitální nomádi, rozrůstá se Airbnb a město trápí postupující gentrifikace. V červenci tak místní demonstrovali proti těmto vlivům. Někteří rozbíjeli výlohy místních podniků, jiní pochodovali pokojně s transparenty s jasnými vzkazy „Jsi kolonizátor, ne zatracený expat“ nebo „Gringo, go home“.
Zřejmě se ukazuje, že pandemie covidu nárůst nájmů pouze na chvíli zpomalila. Studie Národní akademie věd z roku 2024 například odhalila, že za posledních dvacet let se průměrné ceny bydlení v mexickém hlavním městě zčtyřnásobily, a to bez započítání inflace. Mexiko a především jeho hlavní město navíc dlouhou dobu trápí takřka nulová výstavba nových bytů. Podle mexického Národního statistického úřadu měla mexická metropole v letech 2010 až 2020 nejnižší míru výstavby nových bytů ze všech států země.
„Výstavba bytů se v posledních sedmi letech prakticky úplně zastavila,“ řekl deníku The Guardian urbanista a odborník na oblast bydlení Adrián Acevedo. „Pokud nevznikne žádné nové bydlení, pak kupní síla těch několika lidí, kteří si mohou dovolit žít v žádaných oblastech, ať už jde o cizince, nebo mexické občany z vyšší třídy, samozřejmě zvýší cenu těch několika málo dostupných domů a bytů.“
Vyšetření v lékárnách
Mimo bydlení bude muset vláda prezidentky Claudie Sheinbaum, která úspěchy svého předchůdce a učitele označila za „mimořádné a historické“, řešit také oblast zdravotnictví, kde naopak země zaostává. Úroveň potravinové bezpečnosti, sociálnímu zabezpečení a důstojným životním podmínkám se sice výrazně zlepšila, počet lidí bez přístupu ke zdravotnickým službám se více než zdvojnásobil.
Zatímco v roce 2018 šlo o problém 20,1 milionu obyvatel Mexika, v roce 2024 už bez přístupu ke zdravotní péči žilo 44 milionů Mexičanů. „Myslím, že velký dluh, který má mexický stát vůči svým lidem, spočívá ve zlepšení přístupu ke zdravotní péči,“ uvedla Ríos. „V poměru k HDP jsou naše výdaje na zdravotnictví podobné jako v zemích subsaharské Afriky,“ doplnila analytička.
Prezidentka Sheinbaum sice slíbila zlepšení zdravotní péče pro nejchudší obyvatele Mexika tím, že najme více lékařů pro síť státních klinik a bude poskytovat bezplatné léky, vzhledem k nedostatku peněz v rozpočtu a ekonomice ohrožené americkými cly však pro ni bude těžké tento slib dodržet, jak píše magazín The Economist.
Po selhání plánu Lópeze Obradora na reformu systému zdravotní péče po vzoru skandinávských zemí se tak pilířem staly právě soukromé lékárny, především pak společnost Farmacias Similares. Od začátku byla součástí každé z nich ordinace lékaře, kde návštěva vyjde na 60 pesos (tři dolary). Jen v březnu tohoto roku v rámci Farmacias Similares proběhlo více než 15 milionů lékařských konzultací.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás