Velká, překrásná hádka Muska s Trumpem před zraky celého světa

Dlouho to vypadalo, že Elon Musk našel v Donaldu Trumpovi novou otcovskou figuru. Jejich vztah však v posledních dnech zkolaboval. Proč k tomu došlo a jak to souvisí s novým „velkým a překrásným“ zákonem.

Jan Bělíček
Foto Mmangan333, Wikimedia Commons, CC0 1.0

Roztržka mezi Elonem Muskem a Donaldem Trumpem, kterou jsme v posledních dnech sledovali v přímém přenose, byla něčím, co se očekávalo už delší dobu. Minimálně od konce února bylo velmi pravděpodobné, že pokud se Trumpově vládě nebude nijak zvlášť dařit, zbaví se nepopulárního Muska. Dočasný vládní projekt DOGE, problémy s drogami, arogantní chování a zaměstnávání ambiciózních a nekompetentních lidí, to všechno běžné lidi v souvislosti s Muskem hodně vytáčelo. Udržet i nadále Muska poblíž své administrativy začalo být pro Trumpa nebezpečné, a tak se s ním pokusil diplomaticky a bez velkých emocí rozloučit. To se mu ovšem nakonec vůbec nepovedlo a z jejich rozchodu je nyní záležitost, nad kterou se baví celý svět.

Romance Muska a Trumpa je takový Berlusconi krát milion a nikoho to zas tolik nevzrušuje. I to je samo o sobě extrémně smutná zpráva o stavu politické kultury takřka všude po světě.

V celé této rozmíšce vystupuje pozoruhodný argument Elona Muska, že by se Trump bez něj nikdy nestal prezidentem. A dejme stranou, jestli má Musk pravdu nebo ne. V jistém ohledu byl jeho vliv obrovský, ale kvůli špatným výsledkům Demokratů měl Trump naběhnuto na vítězství i bez jeho pomoci. Na jeho vyjádření je ale fascinující především to, s jakou otevřeností mluví o tom, že je jejich spojenectví čistě transakční a že se jedná o jakousi formu politického obchodu. Dnes už tato prohlášení nikoho ani nešokují. Lidé jsou otupělí a synergii politiky a byznysu těch nejbohatších nejspíš berou jako samozřejmost. Kolik řečí bylo kolem vstupu Silvia Berlusconiho do italské politiky? Romance Muska a Trumpa je takový Berlusconi krát milion a nikoho to zas tolik nevzrušuje. I to je samo o sobě extrémně smutná zpráva o stavu politické kultury takřka všude po světě.

Elon Musk do Trumpovy kampaně investoval skoro 300 milionů dolarů, tedy neuvěřitelných 6,5 miliard korun, a nikdo ho v tom nezastavil. Musk Trumpovi nabídl infrastrukturu své celosvětově populární sítě X a žádný vážnější skandál to nevyvolalo. A konečně Trumpovi poskytl také svou auru nejbohatšího člověka na světě, který za Trumpem bezmezně stojí, a Trumpovu kampaň to žádným způsobem nepoškodilo. To jsou samy o sobě extrémně frustrující zprávy. Trump mu za tuto podporu slíbil státní dotace pro jeho firmy, užší spolupráci jeho Space X s vládní agenturou NASA i pozici jakéhosi maskota nové administrativy s velkými neformálním vlivem na politické rozhodování. Ani jeden se těmito svými záměry nijak zvlášť netajili, a přesto Donald Trump vyhrál prezidentské volby.

Robin Hood naruby

Že oběma šlo především o politický obchod, se dobře ukazuje na tom, kvůli čemu se Musk s Trumpem vlastně nakonec pohádali. Rozhodně nešlo o žádný ideologický spor, ale o nový „velký a překrásný zákon“ z dílny Republikánů, který se mimo jiné přímo dotkne i Muskova byznysu. Ten sice argumentoval tím, že je tento zákon „nechutná ohavnost“, která navýší deficit státního rozpočtu o téměř tři biliony dolarů, mnohem víc mu ale vadí to, že má navrhovaný zákon ukončit daňové zvýhodnění pro elektrická auta.

Trump si teď udělal velkého nepřítele, ale Muskův vliv na Trumpovo zvolení nemá smysl přeceňovat. Uvnitř trumpovské koalice najdeme celou řadu lidí, kteří Muska nemůžou vystát a jsou určitě rádi, že teď končí. Zadostiučinění musí cítit především Steve Bannon, který Muska dlouhodobě kritizuje a nyní dokonce navrhuje, aby ho Spojené státy jako imigranta vyhostily a jeho firmy znárodnily. V českém mediálním prostoru se objevily úvahy v tom smyslu, že by se teď Musk společně s miliardářem Peterem Thielem, viceprezidentem J. D. Vancem a dalšími tech bros ze Silicon Valley mohli pokusit Trumpa odstavit od moci. Takové interpretace ale svědčí o nepochopení vztahů mezi spolupracovníky Donalda Trumpa. Miliardář Peter Thiel i viceprezident J. D. Vance budou skoro jistě stát za Donaldem Trumpem, nikdy žádné zásadní sympatie pro Elona Muska neměli a pravděpodobně ho považují za stále příliš liberálního a nespolehlivého. Muskovy útoky na Donalda Trumpa každopádně neznamenají, že se teď lidé ze Silicon Valley společně s ním pustí do Trumpa.

Ještě o něco zajímavější je každopádně diskuze o již zmiňovaném „velkém, překrásném zákonu“, který bude pravděpodobně brzy schválen americkým senátem. Některá americká média ho překřtila na „zákon Robina Hooda naruby“, protože podle některých představuje největší transfer bohatství od nejchudších směrem k nejbohatším v amerických dějinách. Pokud Musk mluví o tom, že tento zákon způsobí největší zásek do deficitu Spojených států, je potřeba si uvědomit, že tento deficit vznikne takovým způsobem, že stát vezme obrovské množství peněz nejchudším Američanům a přesune je k těm nejbohatším. Zadlužování ve prospěch nejbohatších je zkrátka něco, co v posledních letech vídáme od pravicových vlád všude po světě velmi často. Jak to bude konkrétně probíhat v tomto případě?

Překrásný zákon a hořící LA

Hodně peněz půjde skrze tento zákon do investicí do armády a policie, což budou nové zakázky pro zbrojní průmysl a zbrojařské korporace. Mluví se o investicích v řádu 150 miliard dolarů. Dále Trump argumentuje nutností posílit hlídání hranice s Mexikem, což by si mělo vyžádat investice v hodnotě 70 miliard dolarů. Zvýší se také náklady na cizineckou policii a vyhošťování imigrantů ze Spojených států. Speciální náklady ve výši 5 miliard dolů pak budou vynaloženy na posílení celní policie, což souvisí s hodně ambiciózní celní politikou amerického prezidenta, od níž evidentně nechce ustoupit. Tento nový zákon ovšem navazuje taky na Trumpovy daňové úlevy pro nejbohatší Američany z roku 2017 a opět tedy nabízí finanční prostředky těm, kteří to absolutně nepotřebují, a to nejspíš výměnou za další politickou podporu pro Trumpa.

Škrtat se naopak bude ve federálních výdajích, což se nejvíce dotkne programů pro potravinovou pomoc nejchudším Američanům a taky programu Medicaid, v němž se mají mimo jiné zvýšit poplatky pro lidi, kteří tuto formu pojištění mají a nacházejí se nad federální hranicí chudoby. Byrokracie Medicaid se výrazně zkomplikuje a na toto pojištění nebudou mít nárok nelegální imigranti a lidé, kteří neprokáží, že jsou zapojení do pracovního procesu. Z tohoto pojištění se navíc nebude nově proplácet cokoliv, co se týče interrupcí nebo péče o trans lidi. Podle aktuálních propočtů může kvůli těmto změnám o toto pojištění v příštích několika letech přijít až 11 milionů lidí a mělo by se jednat o škrty ve výši 600 miliard dolarů, což je asi 13 bilionů korun.

Kromě toho, že tento zákon vadí některým fiskálně konzervativním Republikánům jako Rand Paul, protože příliš zatíží americký rozpočet, jsou tady i někteří MAGA trumpovští politici jako senátor Josh Hawley, kteří kritizují zákon z jiného důvodu. Podle Hawleyho je zákon útokem na americkou pracující třídu, kterou se Republikánům díky Trumpovi podařilo v posledních letech oslovit ve volbách. Tento útok na pracující třídu jde podle něj především skrze škrty v Medicaid, ale i přes omezování potravinové pomoci. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude tato situace dále vyvíjet. Politika daňových úlev pro nejbohatší je totiž dlouhodobě velkou politickou slabinou Donalda Trumpa, a je tak velmi pravděpodobné, že i tento zákon bude velmi nepopulární. Může také odstartovat Trumpův postupný politický úpadek.

A do toho všeho začaly o víkendu nepokoje v Los Angeles, kde se lidé aktivně bránili proti kontrolám a hlídkám cizinecké policie, která v některých čtvrtích dělá zátahy na nelegální migranty a pokouší se tyto lidi vyhostit ze země. Trump povolal do Los Angeles národní gardu a některé čtvrti jsou momentálně v plamenech. Situaci se zatím nepodařilo uklidnit. Americký prezident to zkrátka momentálně nemá vnitropoliticky úplně nejlépe rozehrané a jeho hádka s Elonem Muskem před zraky celého světa je momentálně spíše ten menší problém, který bude muset hasit. A to doslova…

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]