Podle nové studie mají ženy mají v průměru o 26 procent nižší uhlíkovou stopu spojenou se spotřebou potravin a dopravy než muži. Tyto dva sektory přitom tvoří přibližně polovinu průměrné individuální uhlíkové stopy. Většina tohoto rozdílu mezi pohlavími padne na častější ježdění autem a konzumaci červeného masa v případě mužů, kdy tyto dva atributy jsou často základním kamenem mužské identity.
Výzkumnice zjistily, že i po zohlednění socioekonomických faktorů jako vzdělání, věk, zaměstnání a příjem domácnosti přetrvává významný rozdíl v uhlíkové stopě, který činí 18 procent. Studie dále ukazuje, že biologické rozdíly a odlišnosti v procestovaných vzdálenostech vysvětlují pouze část tohoto rozdílu.
Klíčovou roli hraje spotřeba ve dvou kategoriích s vysokými emisemi, které jsou často spojovány s mužskou identitou: zvýšená konzumace červeného masa a záliba v ježdění autem. Tyto dvě položky se na zbytkovém rozdílu v uhlíkové stopě mezi muži a ženami podílejí neúměrně vysoko – červené maso ze 70 procent u potravin a automobily ze 100 procent u dopravy. To je výrazně více, než je jejich podíl na průměrné individuální uhlíkové stopě.
Autorky studie zdůrazňují, že porozumění rozložení uhlíkových stop napříč různými skupinami populace je klíčové pro navrhování spravedlivých a přijatelných klimatických politik. Výsledky naznačují, že muži a ženy by mohli být odlišně ovlivněni klimatickými opatřeními a že tyto politiky mohou mít různé dopady z hlediska horizontální spravedlnosti. Skutečnost, že ženy mohou čelit nižším nákladům na zmírňování dopadů, by mohla částečně vysvětlovat, proč se muži v zemích s vysokými příjmy méně obávají změny klimatu než ženy či je mají tendenci častěji bagatelizovat.
Studie také naznačuje, že politiky ovlivňující společenské normy týkající se genderově podmíněných vzorců spotřeby, jako je například spojování konzumace masa s mužností, by mohly ovlivnit i uhlíkové stopy. Zjištění by mohla mít dopady i na politickou ekonomii tvorby klimatických politik, jelikož občané, kteří jsou více zasaženi náklady environmentálních politik a méně se obávají změny klimatu, budou méně pravděpodobně podporovat mitigační (snižující emise) opatření.
Ačkoliv se analýza zaměřila pouze na potraviny a dopravu, které dohromady tvoří polovinu uhlíkové stopy domácností, autorky odhadují, že genderový rozdíl v celkové uhlíkové stopě by pravděpodobně nezmizel ani při zohlednění celého spotřebního koše.
Tato studie, publikovaná jako pracovní dokument Grantham Research Institute on Climate Change and the Environment, přispívá k rostoucímu množství literatury, která se snaží kvantifikovat genderové rozdíly v uhlíkových stopách a porozumět jejich mechanismům. Zdůrazňuje, že gender je významným zdrojem heterogenity v uhlíkových stopách a zaslouží si větší pozornost při navrhování klimatických politik.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás