Ve své nové knize o probíhající genocidě v Gaze Jednoho dne budou vždy všichni proti tomu píše americký novinář a spisovatel egyptského původu Omar El Akkad, že není třeba se bát ničeho strašného, co přijde v jakési vzdálené budoucnosti, protože to strašné se nám děje právě teď. Abychom tváří v tvář nespravedlnosti neřvali a nevymezovali se proti ní, musíme zabít část sebe, musíme zabít část svého svědomí. Stát se necitlivými k utrpení druhých. Jako jednotlivci i jako společnost. Naši vládní politici, kteří hovoří o demokratických hodnotách, varují před ruskou agresí a vyjadřují solidaritu bránícímu se ukrajinskému lidu, zároveň projevují svou morální slepotu okázalou a bezmeznou podporou státu Izrael a ignorováním probíhající genocidy Palestinců v Gaze.
Stojí na pódiu v padnoucích oblecích a s hesly, kterými se snaží vykreslit, tak jako před každými jinými volbami, že nynější okamžik je zápasem o naši demokracii, o naši svobodu a budoucnost. Ale právě to je ten okamžik, kdy proklamované hodnoty vyprazdňují a symbolicky znovu a znovu zabíjí.
Premiér a jeho političtí marketéři mají pravdu. „Teď jde o všechno.“ Jde o naše základní sdílené hodnoty lidskosti a mezinárodního práva.
Ať už se vyjadřují k výročím konce druhé světové války nebo k boji svobody proti populismu, snaží se nám zavřít oči a otočit nás stranou. Abychom se nedívali na to, co dělá jejich spojenec, stát, jehož hlasem v Evropě chtějí být. S jehož představiteli si potřásají rukou navzdory tomu, že je na ně uvalen zatykač pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Ale zavřít oči a otočit se nepomáhá, protože genocida, kterou podporují, je jednou z těch nejlépe zdokumentovaných v historii. Díky palestinským novinářům, soukromým účtům Palestinců na sociálních sítích a místním i zahraničním lékařům vidíme vše, každý den znovu a znovu v našich telefonech. Palestinských novinářů už bylo během této genocidy zavražděno přes 200. Právě a cíleně proto, aby nemohli dál dokumentovat to, co se v Gaze děje. Lékaři ze zahraničí, kteří jezdí na dobrovolné mise do Gazy, jsou těmi, kteří nám jako jediní jsou schopni přinést nezávislé svědectví, protože Izrael zahraniční novináře do Gazy nepouští. V posledních měsících zabraňuje přístupu do Gazy i chirurgům a dalším lékařům, kteří po svém návratu domů otevřeně hovořili o tom, co v Gaze zažili. Například výpovědi desítek lékařů o tom, že podle zranění mrtvých a raněných, které ošetřovali, je zřejmé, že izraelští snipeři střílejí záměrně děti do hlavy.
Lékaři jsou těmi, kteří svou službou a svým svědectvím zachraňují části humanity, které ztrácíme. A jejich první slova, když mluví o situaci v Gaze, jako by se snažila nám znovu a znovu připomínat, že Palestinci jsou především lidmi, lidmi jako my. Že nejsou tou dehumanizovanou masou vyjádřenou větou jednoho z účastníků volební roadshow SPOLU: „Táhni za těma teroristama s motykama!“
Svět si zvykl. A nikdo to neřeší?
Intenzita této genocidy a neustálý přísun informací o nových a nových masakrech jakoby nám bránil uchopit jedno každé porušení základů mezinárodní práva a učinit z něj bod, díky kterému vzroste tlak na zastavení této agrese. Jako bychom byli subjektem zahlcení. Jakoby nové a nové hrůzy a válečné zločiny překrývaly a vzápětí rozmazávaly ty staré. Než se stihneme věnovat popraveným medikům a rozstříleným sanitkám, už jsou znovu bombardovány nemocnice a školy sloužící jako útočiště pro vysídlené lidi na útěku. Celé to rámuje současná eskalace, kdy po dvouměsíčním cíleném vyhladovění dvou milionů obyvatel Gazy následkem naprosto zastaveného přístupu jakékoli humanitární pomoci včetně léků Izrael začal 17. května novou fázi agrese, kterou nazval Gideonovy vozy. Součástí této eskalace je obnovení pozemních operací na severu Gazy, dělostřelecké, tankové a dronové útoky a zintenzivnění leteckého bombardování v celé Gaze. Zprávy o obětech tohoto bombardování hovoří o tom, že se jedná o jedny z nejhorších dnů za celé období od 7. října 2023. Za 24 hodin bylo zavražděno více než 150 Palestinců často bombardovaných ve svých stanech. Jak to bezostyšně komentoval Tzippy Scott, člen izraelského Knessetu na izraelském televizním programu Channel 12: „Svět si zvykl na to, že zabijeme přes 100 Palestinců za noc. A nikdo to neřeší!“
Demonstranti proti probíhající genocidě přišli premiérovi a dalším politikům z koalice SPOLU na zahájení jejich volební kampaně ukázat fotografie z průběhu genocidy a předchozích masakrů. Fotografie hladem strádajících dětí trpících akutní podvýživou v natěsnaném prostoru plném ruin, na který dopadají bomby a na jehož hranicích stojí tisíce zadržovaných kamionů s humanitární pomocí, je přesným zrcadlem premiérových odhodlaných plamenných hodnotových projevů.
Premiér a jeho političtí marketéři mají pravdu. „Teď jde o všechno.“ Jde o naše základní sdílené hodnoty lidskosti a mezinárodního práva. Iva Pazderková se vyjádřila směrem k protestujícím lidem s palestinskými vlajkami s obavou, aby tady za pár let nemuseli mávat ruskými vlajkami. Není třeba pitvat nelogičnost tohoto vyjádření, není třeba se dívat do budoucnosti. Stačí se podívat na ty, kteří tam stojí dnes s izraelskými vlajkami, které se staly symboly podpory probíhající genocidy. Symbolem stranickosti a nekritičnosti, symbolem dehumanizace a pohrdání lidskostí druhých.
Těžko znát všechny motivy, které je k tomu vedou. Jak politiky, tak podporovatele a vlajkonoše. Ale ať už jsou jakékoli, „spojenec“, který svého spojence plácá po ramenou, když jeho bomby trhají civilisty na kusy, když je bombardována jedna nemocnice za druhou, když jsou cíleně vražděni civilisté, novináři, zdravotníci a pracovníci OSN, není ani dobrým spojencem, ani dobrým demokratem. Je jen pokrytcem nebo zbabělcem.
Dokážeme jako společnost předat politikům před parlamentními volbami vzkaz, že podporovatelé bezpráví a genocidy nemohou očekávat naše hlasy?
Autor pracuje v neziskovém sektoru.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás