„Madrid bude hrobkou landlordismu”, „Pronajímatelé – zloději”, „Potřebujeme nájemnickou stávku”, „Pronajímatelé jsou vinní, vláda nese odpovednost”. Tyto a další slogany zněly v sobotu v ulicích hlavního města Španělska, kde proběhla největší z paralelně probíhajících demonstrací.
Podobné protesty s účastí v řádech desítek tisíc lidí nejsou ve Španělsku neobvyklé. Poslední podobně velký pochod prošel Madridem loni v říjnu. V sobotu se ale poprvé protestovalo koordinovaně napříč celou zemí – hned ve 40 městech.
Z bydlení se v dnešním Španělsku stalo sociální téma číslo jedna. Ceny nemovitostí jsou dnes vyšší než před prasknutím realitní bubliny v roce 2008, takže bydlení „ve vlastním” je především pro mladší ročníky nedosažitelné. Nájmy pak za poslední dekádu vzrostly o 80 procent, čemuž zdaleka neodpovídá růst reálných mezd.
Celosvětový problém financializace bydlení, kdy se z domů stávají především výnosné investice pro jejich majitele, se ve středomořské zemi propojuje s masovým turismem. Poptávka po krátkodobém ubytování táhne ceny výš i pro místní. Téměř polovina nájemníků a nájemnic tak za bydlení dává 40 procent veškerých svých příjmů, zatímco v Evropské unii je průměr 27 procent.
„Pravidla hry o bydlení jsou nastavené ve prospěch všech, kteří už vlastní majetek. Daňové úlevy je pak povzbuzují, aby nemovitostí skupovali čím dál tím víc,” říká pro deník Guardian výzkumník Jaime Palomera. „Bohatí zbohatli po pádu finančních trhů v roce 2008 i během covidové krize. Tohle bohatství využili na nákup dalších nemovitostí, čímž zvyšují ceny a nerovnosti ve společnosti.”
V zemi vládne koalice socialistů a radikálnějších levicových stran, kterou ale nájemnické odbory kritizují za to, že nedělá dost. Kabinet se brání mimo jiné tím, že celá řada opatření spadá pod samosprávy, které jsou ve Španělsku tradičně silné. Na madridské radnici i v širším madridském regionu například vládne konzervativní Lidová strana. Stejně je na tom 11 z celkových 17 regionů.
Nájemníci tak kromě kritiky vlády berou situaci do vlastních rukou. Madridské Odbory nájemníků a nájemnic (Sindicato de Inquilinas e Inquilinos) organizují lidi v celých budovách a blocích, které spadají pod jednoho majitele. Konkrétně jde například o španělskou banku La Caixa, zprostředkovatelskou firmu Alquiler Seguro (v překladu Bezpečný nájem) nebo nadnárodní investiční fond Blackstone. Podle jejich mluvčí Valerie Racu se jim v těchto konfliktech povedlo vyjednat až třicetiprocentní slevy na nájmu. Jednou z taktik, kterou k tomu používají, jsou nájemnické stávky – tedy neplacení části nebo celého nájmu.
Jedním z hlavních požadavků sobotních protestů bylo právě ukotvení práva na stávku, obdobně jako ho zákony zajišťují na pracovišti. S tím úzce souvisí druhý požadavek, tedy nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Většina španělských – stejně jako českých – nájemníků má totiž v současnosti uzavřené krátkodobé smlouvy, které výrazně oslabují jejích pozici a stabilitu. „Každých pár let musíme opustit naše sousedství, naše domovy nebo dokonce města. Odmítáme dál odcházet se sklopenou hlavou,” říká Racu. „Vyzýváme půl milionu domácností, kterým končí smlouva v roce 2025, ať zůstanou ve svých domovech a vzdorují. Když se organizujeme, jsme nevystěhovatelní.”
Odbory proto vnímají sobotní demonstraci především jako ukázku nájemnické síly, která začíná usilovat o systémovou změnu proti menšině pronajímatelů. „Dnes začíná lepší svět a lepší společnost, ve které neexistuje rentiérismus – ten parazitický systém, který nás připravuje o mzdy, životy a budoucnost. Chceme, aby se oni začali bát nás. Nezastavíme se, dokud neukončíme byznys s bydlením jako takový,” dodává mluvčí odborů Racu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás