Mladí muži vzhlížející k Filipu Turkovi mají od svého guru další doporučení do života. Po pití Sava a hajlování je to jízda autem nesmyslnou rychlostí. Bohužel pro ně však většina mladých začínajících řidičů jezdí v průměru starými auty a současně způsobují nejvíce nehod, včetně těch smrtelných. Možná i čichání ředidla je bezpečnější než se v životě řídit Filipem Turkem, jehož další životní radou je zkusit se v případě problémů ze všeho nějak vylhat a všem okolo vyhrožovat. Turek není schopný zvládnout ani tu jedinou věc, kterou by měl umět, tedy řídit auto na silnici.
Nicméně myslet si, že může Turkovi hazardní jízda dvousetkilometrovou rychlostí po české dálnici politicky uškodit, dokáže asi jen někdo, kdo v Česku po silnici nikdy nejel. Překračování limitů a nedodržování pravidel je skoro pravidlem samo o sobě. Kdo jede podle předpisů, dočká se brzy nalepeného auta na zádi svého vozu. Smutnou normou je předjíždění na nebezpečných místech, přes plné čáry i v nepřehledných zatáčkách, kdy agresor za volantem spoléhá na to, že někdo druhý se o svůj život bojí více a případně přibrzdí, uhne nebo skončí v příkopu. Když jedete na benzinku pro párek a energeťák, není času nazbyt.
Možná by si někdo škodolibě mohl pomyslet, že Turek vede na smrt své vlastní voliče, ale tohle si nezaslouží nikdo.
Česko patří v počtu mrtvých na silnicích k evropskému průměru, který táhnou vzhůru země jako Bulharsko či Rumunsko, kde mají nejspíš ještě více Filipů Turků za volantem. S nimi také skoro dvojnásobek našeho a evropského průměru v počtu mrtvých. To by nás nemělo uklidňovat, protože v zemích jako Dánsko, Švédsko či Norsko je počet mrtvých na silnicích na tisíc obyvatel poloviční až třetinový. Kolik kde umírá lidí, souvisí s tím, jakou má kde lidský život prioritu – u nás průměrnou, a co jsou kde vlády ochotny udělat pro zlepšení situace – u nás málo. Takové Brno je každý rok vyhlášeno jako nejnebezpečnější město v Česku, kdy zde umírá nebo končí v nemocnicích s těžkým zraněním po kolizích s auty nejvíce lidí. Nicméně pro primátorku Vaňkovou z ODS nebo místní policii prostě mrtví ani těžce zranění nejsou prioritou. Prioritou je ježdění autem.
Podobně se to má na úrovni státu, kdy takřka jediné, co se v uplynulých letech řešilo v souvislosti se změnou dopravních předpisů, byla otázka zvýšení maximální rychlosti na dálnicích, což prosazoval ministr dopravy Martin Kupka z ODS, aby nyní za podobné návrhy peskoval právě Turka. Zato jsme od něj ani jiného ministra dopravy nikdy neslyšeli žádný návrh, jak bychom počet lidí zabitých a zraněných při nehodách snížili na úroveň zmíněného Švédska, Norska či jiných zemí, kde umírání v pomačkaném plechu nepovažují za zdroj národní hrdosti, kde je možné být mužem i bez toho, že někoho smetete autem na přechodu pro chodce.
Možná měl zůstat u Sava
Motoristé jsou v Česku ideálně pojmenovanou stranou. Jsou skupinou, pro kterou nejen tato vláda dělá skutečně maximum. Zatímco v takové údajné prioritě školství se hledají peníze na kuchařky či asistenty pedagogů, financování vysokého školství se ignoruje dlouhodobě a o investicích do vědy a výzkumu se pouze mluví, reálné rekordní investice míří do stavby dálnic. A čím více toho pro motoristy uděláte, tím více motoristů mít budete. A čím více motoristů, tím více problémů, které pálí motoristy, které je třeba řešit pro blaho motoristů. Jako když jsme si města zahltili automobilovou dopravou, která generuje požadavky na více silničních pruhů a více parkovacích míst, aby další parkovací místa lákala další auta do měst a tak dále. Kde jinde by se mělo dařit právě Motoristům než v Česku a proč by jim měla uškodit rychlá jízda autem, když je to státem podporovaná hodnota?
Filip Turek přidal k popíjení Sava a hajlování další obskurní jednání, kterým se snaží zapůsobit převážně na mladé a dezorientované muže, kteří hledají pevný maják, jenž by jim ukázal směr na rozbouřeném moři nejisté pozice a identity. Není jejich chyba, že jednou z nejviditelnějších variant je zrovna Filip Turek. Nicméně zrovna toto jeho machrování za volantem je asi tím nejhorším, co zatím udělal.
Mrtví na silnicích nejsou rozvrstveni rovnoměrně, že by snad umíral podobný počet řidičstva v mladém, středním a vyšším věku. Ve skutečnosti je to tak, že nejčastěji se při nezvládnuté jízdě nesmyslnou rychlostí zabíjí ti vůbec nejmladší a obvykle muži. Často u toho vezmou s sebou spolujezdce či spolujezdkyně, protijedoucí auta či náhodné chodectvo. Možná by si někdo škodolibě mohl pomyslet, že Turek vede na smrt své vlastní voliče, ale tohle si nezaslouží nikdo. Každý by měl mít šanci překonat a přežít ty kritické první roky s řidičským průkazem, k čemuž by každému měl pomoci někdo schopnější a zkušenější. Někdo, kdo nejezdí jako prase, tedy jako Filip Turek. Ten by chtěl být ministrem zahraničí, ale přitom ani nezvládne řídit auto podle předpisů.
Selhává v jediné disciplíně, které by mohl skutečně rozumět, v řízení auta. Místo přiznání chyby a omluvy se vykrucuje, místo aby své stoupence varoval, jen mlží. Někteří mladí muži k Turkovi vzhlíží, protože jim jeho zbytnělé sebevědomí imponuje, ale na rozdíl od něj jezdí obvykle starými vraky, pro které může být fatální i čelní srážka s příliš velkým hmyzem. Sledují Turka a slibují si od toho cestu k úspěchu, ale následování Turka vede pouze na hřbitov.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás