Vybrané osobnosti ze tří menších ultrapravicových uskupení Svobodní, PRO a Trikolora se v podzimních volbách objeví na kandidátce Okamurovy SPD. Tomio Okamura tímto krokem reaguje na rostoucí konkurenci v podobě Stačilo! a Motoristů. Obě tato uskupení dokázala minulý rok ve volbách do europarlamentu SPD přesvědčivě porazit a v preferencích pro podzimní volby do sněmovny začala Okamurův projekt dotahovat. Doby, kdy byl Okamura jediným suverénem této části politického spektra, jsou nenávratně pryč. Spíš než o dobrou vůli směrem k ideologicky blízkým stranám jde ale o realistické zhodnocení situace. Tentokrát už se totiž Okamura nemůže spoléhat na to, že se jeho konkurence rozhádá a voličům nezbude než jej volit, pokud nechtějí riskovat propadnutí hlasu.
Tomio Okamura sice přestal být jediným dominantním hráčem na ultrapravici, tento politický proud ale jako celek výrazně posílil.
V minulosti Okamura žádným sjednotitelem ultrapravice nebyl. Naopak. Jeho spolustraníci si často stěžovali na neochotu kooperovat, což v roce 2015 skončilo rozkolem uvnitř Okamurovy první strany Úsvit přímé demokracie, po kterém teprve vznikla SPD. Součástí hladkého fungování politicko-podnikatelských projektů byla vždy loajalita až poslušnost podřízených, zvolených politiků. Hnutí SPD vždy bylo silně personalizované předsedou a bez něj by pravděpodobně nemělo ve volbách šanci. Vstup dalších osobností krajní pravice, jako jsou Markéta Šichtařová (Svobodní), Zuzana Majerová (Trikolora) nebo Jindřich Rajchl (PRO), na kandidátku SPD může ovlivnit dynamiku hnutí jednoho muže.
Svobodní byli kdysi příznivci neomezeného volného trhu, zatímco SPD preferovala v mnoha ohledech spíše ochranitelský stát pro vybranou část (bílí, pracující, senioři) ohrožených vrstev. Ideologické rozpory jdou ale v tuto chvíli stranou. Ultrapravičáckou čtyřkoalici spojuje odpor ke sjednocené Evropě, nechuť k podpoře Ukrajiny a taky k čemukoliv progresivnímu nebo ekologickému. Otevřeně sympatizují s Donaldem Trumpem a Viktorem Orbánem a jejich vizí pro Evropu.
Tomio Okamura sice přestal být jediným dominantním hráčem na ultrapravici, tento politický proud ale jako celek výrazně posílil. S tím roste význam a hodnota jednotlivých subjektů. Okamurovci jsou stejně jako Motoristé a Stačilo! reálnými kandidáty na koaličního partnera Andreje Babiše v příští vládě.
Sociální program Antiukrajina
Sociální programy ultrapravicových stran se vždy především staraly o to, aby někdo něco náhodou nedostal, tím spíše pokud je nějakým způsobem cizí a odlišný. Tentokrát to schytali Ukrajinci v Česku, ale nejen ti. Podpora poctivých pracujících byla pro SPD vždy pouze rétorikou. Byť se strana v minulosti stavěla na obranu lidí v exekuci, v praxi se nakonec přidávala k pošlapávání těch nejchudších. Byla to SPD, která spolu s ANO a ODS, schválila v roce 2021 zrušení tzv. superhrubé mzdy, ochudila tak rozpočet o sto miliard ročně, přičemž reálně si polepšila především vyšší střední třída. Vládní škrty následně spolu s inflací a dalšími otřesy způsobily bezprecedentní zhoršení životní úrovně v České republice a s ním nenávist k pravicové, teď už jen čtyřkoaliční vládě.
Sociální program domácí ultrapravice každopádně obstarala samotná vláda Petra Fialy. Ta nejenže sociální problémy obrovské části obyvatel ignorovala, ale teď se snaží přesvědčit sebe samu, že se vlastně všichni mají dobře a ekonomika šlape, ale v posledním roce své vlády zbídačuje pracující lidi s nižšími příjmy tzv. superdávkou a výsměchem v podobě nakonec neschváleného zákona o podpoře v bydlení. ODS se dokonce pokusila přes sněmovnu protlačit výpovědi bez udání důvodu. Sociální program SPD a české ultrapravice dokáže všechny tyto problémy hodit na EU, Green Deal a podporu Ukrajiny a ukrajinských uprchlíků, aniž by se kdokoliv musel výrazněji zabývat smysluplnou sociální politikou nebo redistribucí bohatství.
Minimálně od prezidentských voleb, ale spíš mnohem dřív, loví ve velmi podobných vodách jako SPD a spol. také hnutí ANO. Andrej Babiš měl oproti okamurovcům vždy mnohem větší šanci prosadit to, co sliboval. SPD vedle něj nabízela především větší, a do velké míry symbolický, odpor k liberálnímu demokratickému systému a rasističtější rétoriku vůči migrantům a menšinám. Nyní se tato ostřejší rétorika přesunula k mezinárodním otázkám a k dosavadní podpoře Ukrajiny.
Konkurence různě odstíněných ultrapravicových subjektů, navíc vedle nově patriotického ANO, má vlastní dynamiku. Vůči ANO se můžou strany jako SPD (a spol.) vymezit především radikálnějším odmítáním Evropské unie a poukazováním na Babišovu umírněnost v otázkách referenda a odchodu z EU. Aniž by si naší země Donald Trump výrazněji všímal, stranická dynamika v česku přeje orbánismu a trumpismu. Demokratická pravice se vedle přesvědčování lidí, že se mají dobře, snaží situaci zachránit křiklavě zelenou barvou v kampani cílené na mladé. Mluvit o rizicích si netroufají, dokonce přestali mluvit o oligarších.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás