Je už trochu únavné pořád dokola číst, že Elon Musk a nejnověji Steve Bannon (a brzy jistě další z vlivných amerických trumpistů) nemohli hajlovat, protože je přece jasné, že nejsou nacisti. Musk navštívil Osvětim! Symbolická komunikace v politice ale přece nefunguje tak, že použití sloganu nebo gesta z repertoáru staré ideologie znamená hlásit se naprosto exaktně k jejímu obsahu. Funguje spíše jako „translatio imperii“. Říše Karla Velikého se také jeho korunovací na císaře nestala starou římskou říší, ale vyjadřovala symbolickou návaznost a ideovou spřízněnost a nárokovala si pozici její pokračovatelky.
Jestli někdo v České republice jásá nad tím, jak to Trump zrušením programu DEI natřel menšinám, nepochopil, že touto menšinou jsme na jiné, ale návazné, rovině také my.
A přesně takhle funguje dnešní hajlování v americké politice – vyjadřuje touhu po návratu sociálního darwinismu do politiky, vítězství silných nad slabými neomezované liberálními skrupulemi, volá po temném kolektivním orgasmu, o kterém mluví Frank Herbert v Duně. Nic to nevyjadřuje lépe než Bannonův zběsilý křik „Fight! Fight! Fight!“ doprovozený pozdviženou pravicí.
Ještě víc mě ale překvapují ti, kteří budou i dnes tvrdit, že taková gesta nejsou podstatná a že obavy o rehabilitaci tohoto typu politiky jsou jenom liberální hysterií a morální panikou těch, které dosavadní systém neprávem privilegoval. Nejde mi teď tolik o to, že naši konzervativci, kteří si myslí, že trumpismus zachrání demokracii tím, že ji očistí od „toxického liberalismu“, jistojistě spláčou nad výdělkem. Ale o to, jaké nedozírné důsledky bude mít taková vlčí ideologie pro fungování globální politiky.
Právě se hroutící světový řád se ne náhodou nazývá řádem liberálním. Tento řád byl třívrstvý: princip ochrany slabších vůči silným (jakkoliv porušovaný a někdy dodržovaný spíš formálně než obsahově) totiž platil ve vnitřní politice liberálních demokracií i mezinárodně. Uvnitř samotného Západu platil až překvapivě silně (v tom je Trumpova frustrace pochopitelná). A fungoval dokonce i v politice globální, i když selektivně, díky existenci multilaterálních institucí a tzv. mezinárodních režimů – přesně těch, které chce nyní Trumpova administrativa zničit.
Jestli někdo v České republice jásá nad tím, jak to Trump zrušením programu DEI natřel menšinám, nepochopil, že touto menšinou jsme na jiné, ale návazné, rovině také my. To, že je dnes horší být americkým spojencem než nepřítelem (jak dobře ví Ukrajina, Dánsko nebo Kanada), je jenom logickým vyústěním tohoto typu myšlení. Muskovo a Bannonovo hajlování tak není jenom pěnou dní, neodvádí naši pozornost od podstatného. Naopak ukazuje, že jestli se různé proudy uvnitř trumpismu od technobaronů přes křesťanský dominionismus až po extrémní pravici na něčem shodnou, tak je to právo silných ovládat a terorizovat slabé, „might makes right“. Kde se v téhle rovnici nachází Česká republika, je navzdory fantaziím některých našich politiků, které uhranul trumpovský machismus, myslím celkem zřejmé.
Autor je politolog a univerzitní profesor.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás