Představte si, že jste konzervativní nacionalista. Nenávidíte menšiny a sexuální a genderové odlišnosti, obdivujete vládu autoritářských vůdců včetně těch superbohatých v USA, ale shodou okolností jste členem vedení strany, která se jmenuje komunistická. Politologové vás označují za levici a obyčejní lidé by od vás mohli očekávat, že se jich budete v politice zastávat. Takovou situaci zažilo hnutí Stačilo!, v němž se skupina pravičáků vzhlížejících k Trumpovi spojila s KSČM. Šlo to jako po másle.
Jaký typ vlastence musíte být, abyste se posmívali Ukrajině a říkali, že musí být kontrolovaná velmocemi, když jste vlastencem v zemi, která je ještě několikanásobně menší než Ukrajina?
Se psaním programu ani dalších dokumentů neměla koalice komunistů a dvou menších nacionalistických stran vážnější problém. Svůj boj proti liberální demokracii totiž tito tzv. komunisté a nacionalisté nevedou ve prospěch spravedlivější společnosti, jak by aspoň u komunistů název napovídal, ale ve prospěch autoritářského kapitalismu. Zakladatel hnutí Stačilo! a bloger Daniel Vidlák Sterzik ve svých textech neoslavuje nic tolik jako novou vládu oligarchie v USA. Sklon Stačilo! k autoritářskému kapitalismu se zkrátka neprojevuje ani tak v tom, co stojí v programu, ale v tom, jaké světové politiky Konečná a spol. obdivují. A těmi jsou Donald Trump, Viktor Orbán a velké pochopení mají i pro Vladimira Putina.
Koaliční jednota
Spojení současné KSČM s ultrapravicovými silami vyhovuje i stranám vládní koalice. Marketingové týmy SPOLU a STAN dostaly dárek: i když ve volbách budou čelit oligarchovi Andreji Babišovi, mohou opět sázet na antikomunismus. Zástupci stran vládní koalice hodlají všechny Čechy varovat, že Stačilo! jsou skrytí komunisté. „Vládní strany chtějí upozorňovat na ‚skrytou‘ KSČM“, informuje iRozhlas.
Šance, že by antikomunistická rétorika někomu dnes mohla přinést hlasy, je při nejlepší vůli diskutabilní. Voliči, pro které je důležitá hodnotová orientace, vládu podpoří především kvůli jejím proukrajinským a protiruským postojům, většinu voličů zajímají totiž mnohem víc současné problémy. Antikomunismus ale může současné koaliční spojence v předvolebním boji ideologicky sjednocovat. Zatímco nejen z ODS, ale i z dalších koaličních stran zaznívá obdiv k Donaldu Trumpovi, naopak někteří politici zejména STANu se vůči novému prezidentovi USA vymezují. Na antikomunismu se ale shodnou všichni.
Oligarchie a hra na levici
Je tragické, že česká komunistická strana, která je přeci jen dědičkou velkého emancipačního snu 19. století, stejně jako tragického selhání v podobě diktatury a vraždění nevinných při realizaci právě tohoto snu ve 20. století, nakonec v 21. století nedokázala tváří v tvář nástupu oligarchie přijít s ničím jiným než s patolízalským podvolením se novým pánům. Spolu s tím kývla návratu agresivního nacionalismu a rasismu, tedy nočních můr lidstva pramenících právě z nespravedlností kapitalismu. KSČM už od časů, kdy volila za prezidenta Václava Klause, vsadila spíš na svoje nacionalistické a kulturně konzervativní dědictví, které si nese z časů vlastní diktatury, než na starší dědictví předstalinské nebo reformní ze šedesátých let.
Mnohem více než levicový je program Stačilo! orbánovský. Kontrola médií, nacionalismus a odstraňování nepohodlných myšlenek z veřejného prostoru jsou společné orbánovskému Maďarsku i Stačilo!. „Zestátníme veřejnoprávní média, přijmeme zákon o registraci zahraničních agentů a neziskových organizací,“ hlásá hnutí odvážně. I když ekonomicky se Stačilo! kasá ochranou obyčejných lidí, stačí se podívat právě do Maďarska. Orbánismus sdírá z kůže pracující třídu, proti vůli odborů prosadil režim v roce 2019 tzv. otrocký zákon nařizující zaměstnancům, především zahraničním kapitálem vlastněných továren, povinné přesčasy. Před masivními veřejnými výdaji, které by pozvedly velkou část obyvatel, dává režim přednost vysokým ziskům pro domácí i zahraniční kapitál.
Levice pro superbohaté
Politici Stačilo! se rádi zaštiťují termínem „konzervativní levice“. Jako konzervativně levicového označuje zakladatel Stačilo Daniel Sterzik ve svém blogu například viceprezidenta USA J. D. Vance. Tento politik je ultrakonzervativní, bojuje proti potratům, staví se za rychlý mír v Ukrajině a konec americké podpory, taky se rétoricky několikrát zastal americké pracující třídy, včetně stávkujících v automobilovém průmyslu. Jenže především kryje záda Donaldu Trumpovi, který prosadil obrovské daňové škrty, slíbil největší škrty ve veřejných výdajích v dějinách USA a vládne ve prospěch úzké skupiny těch úplně nejbohatších. U toho mu asistuje právě Vance, politik původně z prostředí dělnické třídy, který sice občas dělníky rétoricky podpoří, ale to je tak všechno. Moralizující křesťan Vance jinak ve svých knížkách dělnické třídě ordinuje především disciplinaci, víru a práci na sobě samém. Takovéto zástupce pracujících všichni oligarchové pochopitelně uvítají bez problémů, Andrej Babiš taky.
Kromě levičáctví se Stačilo! ohání také vlastenectvím. Zároveň ale nedokáže zakrýt sympatie k velmocem a jejich autoritářským vládcům. Sterzik v jednom svém blogu napsal: „Putin se těší velké oblibě lidí a malé oblibě liberálů, Trump to má dost podobně. Navíc říká, že Ukrajincům se nevěří, Ukrajinci se kontrolují…“ Jaký typ vlastence musíte být, abyste se posmívali Ukrajině a říkali, že musí být kontrolovaná velmocemi, když jste vlastencem v zemi, která je ještě několikanásobně menší než Ukrajina? V čem je pro Česko výhodný svět, kde velcí hráči rozhodují o těch menších?
Myšlenky na „reformu KSČM v moderní levicovou stranu“, které čas od času někdo vytáhl ještě v nultých letech, už jsou dnes míň než retro. KSČM jako protestní strana přečkala ve sněmovně třicet let a vypadla až s nástupem oligarchy Babiše do politiky. Jako protestní strana mohla aspoň kritizovat obrovské nerovnosti, které se objevily s nástupem kapitalismu, dnes už neplatí ani to. V české politice prakticky nejsou zastoupeny zájmy chudší poloviny lidí, lidé, kteří nemají extra vysoké výdělky ani několik nemovitostí, občas berou přídavky a nemůžou se spolehnout na bohaté příbuzné. KSČM je do určité míry alespoň rétoricky zastupovala a Kateřina Konečná toto ve veřejném prostoru dobře artikuluje dodnes. Při první příležitosti ale podpořila oligarchu u vlády a stálo ji to místo ve sněmovně. Vrátit už se hodlá jako plnohodnotná nacionalistická strana směřující k autoritářskému kapitalismu ve stylu Maďarska. Právě toto potřebuje Babiš.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás