Je to rok od stávky a pět měsíců od akce Kolaps systému. Obě tyto události měly upozorňovat na kritickou situaci vysokých škol. Dá se říct, že by se něco změnilo k lepšímu?
Jakub Izdný: O jisté změně k lepšímu se asi mluvit dá. Podařilo se do značné míry přesvědčit ministerstvo školství i vedení Univerzity Karlovy, že nerovnosti v platech jsou problém, který je třeba řešit. Nedá se říct, že by byl vyřešen, ale dočkali jsme se alespoň nominálně stejných tarifů mezd. Zároveň jsme se dočkali pro příští rok příslibu navýšení rozpočtu o čtyři miliardy pro vysoké školy. Kolik peněz k nám skutečně doputuje a jak budou „obarvené“, tedy které obory si na ně budou moci sáhnout přednostně, je samozřejmě velká neznámá. Není to zdaleka to, v co jsme doufali, ale na druhou stranu se obáváme, že nebýt toho, že jsme ukázali schopnost protestovat, nedostali bychom ani to. Zároveň jsme si ověřili, že média a někteří politici jsou ochotní za naší věcí stát. Vytváří to jistou naději do budoucna. Řešení to ale zdaleka není.
Čtyřmiliardové navýšení rozpočtu vysokých škol zdaleka nedorovná inflační propad posledních tří let. To je skutečné dědictví vlády a prázdné řeči pana premiéra o křižovatce vzdělanosti a elitním školství do čtyř let to nezakryjí.
Martin Hříbek: První stávka na vysokých školách od roku 1989 byla proti mzdové nerovnosti a na obranu veřejného vysokého školství před prohlubujícím se podfinancováním. Úspěchem tedy je už to, že se nerovnost v odměňování stala politickým tématem. Zároveň MŠMT neuspělo s taktikou „rozděl a panuj“. Vysokoškolský odborový svaz i školské odbory držely při sobě. Přestože protesty začaly z iniciativy humanitních fakult a například lékařské fakulty se od nich otevřeně distancovaly, později, jak inflace požírala i jejich lepší mzdy, se začalo přidávat stále více zástupců škol nehumanitních, což bylo vidět právě na protestu Kolaps systému.
V rámci UK jsme pak dosáhli rovných tarifních mezd namísto širokých mzdových pásem, která legalizovala nerovné mzdy na stejných pozicích. Je to hořkosladké vítězství, protože z hlediska reálných mezd si i přes nominální nárůst oproti stejnému období před třemi lety pohorší v tarifní složce mzdy téměř každý zaměstnanec univerzity. Původní návrh tarifů vytvořený rektorátem UK vypadal o poznání lépe, ale dolů ho tlačily – paradoxně – humanitní fakulty… Závislost institucí na levné práci části zaměstnanců a naturalizace nerovností jsou, bohužel, hluboce zakořeněné. Na druhou stranu, rovné tarifní mzdy zakládají společný zájem všech zaměstnanců na jejich plošném zvyšování. Důležité nyní bude tlačit na regulaci přidělování pohyblivých složek mzdy a jejich omezení vzhledem k tarifu tak, jak je to zákonem upraveno pro státní zaměstnance.
Jaká je situace konkrétně na FF UK? Mluvilo se o potřebě „finančně optimalizovat“, tedy slučovat obory a propouštět zaměstnance. Je tento proces už v pohybu? Jsou nějaké přesnější informace, kde a jak k tomu bude případně docházet?
JI: Ty otázky lze v podstatě zodpovědět naráz. Jak jsem již naznačil, fakulty se teď musí vyrovnávat s tím, že musí reagovat na vyšší platy, které jednotlivým akademikům pomohou poněkud remizovat s obří inflací posledních let. Skutečné zlepšení to ještě není. A především to jde na účet fakulty, která se snaží šetřit, kde může, aby mohla vyhovět platovým předpisům pro své zaměstnance. Rozběhl se proces slučování fakultních pracovišť. Cílem je, aby fakulta měla méně administrativních jednotek, občas i méně studijních programů. Je však složité posoudit, nakolik to půjde k duhu i studentům, a nakolik to může ohrozit kvalitu studia. Zároveň se objevují náznaky cíleného snižování stavů. Neprobíhá to ovšem plošně a ne vždy je to bezprostředně spojeno s výše zmíněnou reformou. Ale v některých případech se objevila „směrná čísla“, například na historických ústavech se dopředu oznámilo snížení stavu až o 15 procent zaměstnanců. Je obtížné si představit, jak by to mohlo proběhnout bez dopadu na kvalitu a nabídku výuky. To vše v situaci, kdy nároky na průměrného akademika už překračují 40 pracovních hodin týdně, které máme ve smlouvě.
MH: Ano, tento proces je v pohybu. Částečně je samovolný – někteří lidé z fakulty odcházejí proto, že přes loajalitu k instituci a lásku ke své práci odmítají žít za nedůstojné mzdy, jiní kvůli tomu, že jim končí smlouvy a jejich místa zaniknou, nebo v důsledku reorganizací, na jejichž konci má být méně ústavů a méně studijních programů. Fakulty jsou samosprávné instituce a koncepční otázky se projednávají především v akademických senátech. Role odborů je významná ve chvíli, kdy reorganizace vede k propouštění nebo zasahuje do pracovně-právní roviny konfliktním způsobem, jako se to dělo v minulém roce například na Ústavu východoevropských studií. Vedle toho prosazujeme, aby navýšený rozpočet směřoval především do tarifních mezd. Jestliže Filozofická fakulta kritizovala nerovnosti v odměňování napříč univerzitou, odbory tento argument vnášejí i dovnitř fakulty.
Místo 11 miliard ročně, které požadoval protest Hodina pravdy, se rozpočet vysokým školám letos navýšil pouze o jednu miliardu, na příští rok pak o čtyři. Vedla se nějaká jednání s ministerstvem poté, co byl zveřejněn návrh rozpočtu?
JI: Ona miliarda přišla víceméně poté, co už MŠMT rozpočet mělo. Přišla spíše z rezerv ministerstva, než že by na ministerstvu financí bylo něco vylobbováno. Potíž je v tom, že debata o rozpočtu se nepotkává s akademickým rokem a stávka přišla v době, kdy už bylo jasně rozhodnuto. Připravila ale půdu k jednáním o rozpočtu na rok 2025.
MH: Zástupci Hodiny pravdy, jíž jsou vysokoškolské odbory součástí, jednaly s ministrem Balašem a ministrem Bekem jednorázově v návaznosti na protesty. Ve vyjednávání o rozpočtu měly přirozeně větší roli zástupci tripartity, vedle vedení Vysokoškolského odborového svazu tedy Česká konference rektorů a Rada vysokých škol. Akce Hodiny pravdy spíše posilovaly jejich vyjednávací pozici a vnášely do debaty některá další témata. Fialova vláda tak byla nucena čelit kritice svého pokrytectví u nečekaného segmentu voličů.
Zatímco vládní prohlášení slibovalo navýšit podíl státního rozpočtu na vzdělávání na úroveň průměru zemí OECD, Stanjurovo ministerstvo financí zařídilo setrvalý pokles podílu těchto výdajů. Státní rozpočet se hojil na již tak špatně placených kuchařkách z mateřských škol v době, kdy přispívat statisíce manažerům na novou Teslu šlo jako po másle. Učitelé na školách nemají zákonem garantovaných 130 procent průměrné mzdy. A čtyřmiliardové navýšení rozpočtu vysokých škol, strategicky naplánované na předvolební rok, zdaleka nedorovná inflační propad posledních tří let. To je skutečné dědictví vlády brněnských rektorů a prázdné řeči pana premiéra o křižovatce vzdělanosti a elitním školství do čtyř let to nezakryjí.
Mluví se o zvyšování stipendia pro doktorandky a doktorandy. V jakém stavu je tento proces? Bude navýšení platit pro všechny, nebo jen pro část doktorandstva?
MH: I v rámci odborů bylo důležité, abychom na doktorandy nezapomínali, přestože to nejsou zaměstnanci. Jak trefně hlásal jeden plakát na naší první demonstraci: „Doktorát je práce.“ A protože doktorandi dosud dostávají stipendium, nemají žádnou pracovní smlouvu a rozsah a povaha jejich práce není regulována zákoníkem, panuje v této oblasti velká libovůle. Výše doktorandských stipendií byla navíc valorizována naposledy v roce 2018. Zatímco i ty nejnižší mzdy zaměstnanců vysokých škol se za předchozích vlád zvyšovaly alespoň v návaznosti na růst zaručené mzdy, kupní síla doktorandského stipendia se sedm let v řadě propadala.
Schválená novela vysokoškolského zákona ekonomickou stránku a valorizaci řeší navázáním stipendia na násobek minimální mzdy, čehož se ovšem dosáhne snížením celkového počtu přijímaných doktorandů. Záměr je tedy mít menší množství lépe placených doktorandů, kteří dříve dokončí studium a v menší míře budou během studia odpadat. Možná také budou ve větší míře řešit témata zadaná institucí než svá vlastní. A zvýší se konkurence, jak u přijímaček, tak mezi potenciálními školiteli. Uvidíme, co vše tato změna přinese.
JI: Beze zbytku se tyto změny budou týkat pouze doktorandů, kteří nastoupí nově. Fakulta i univerzita se zatím vyjadřují v tom smyslu, že stávajícím doktorandům postupně stipendia navýší, aby nebyl takový rozdíl mezi „starými“ a „novými“.
Plánujete další protesty či stávky? V rámci filozofických fakult se mluvilo dokonce o možnosti žaloby na zřizovatele – za stejnou práci má totiž být stejná odměna, což u vysokoškolských vyučujících zdaleka neplatí.
JI: Konkrétní protesty nyní bezprostředně v plánu nejsou. Stávající vláda sice možná bude vytvářet rozpočet na rok 2026, realizovat ho bude ovšem vláda, která vzejde z voleb na podzim. Je tedy otázkou, proti komu protestovat. Těšíme se nicméně, až se stávající koalice promění v opozici, a počítáme, že si v tu chvíli na špatnou situaci VŠ rozpomene.
Žaloby na univerzity jsou zatím stále na stole, i když stávající změny skutečně vedou k nápravě situace – tedy na straně jednotlivců, nikoliv celého systému. Zajímavější bude norma, která bude více než pětiprocentní rozdíly ve výši skutečných mezd podrobovat přísné kontrole a učiní z platů zaměstnanců na stejných pozicích „věc veřejnou“. Tím se na konkrétní rozdíly poukáže velmi důrazně. Na druhou stranu při zachování malého množství peněz v rozpočtu to bude znamenat na rozpočtově slabších fakultách asi další propouštění. Vlna silných populačních ročníků tak najde vysoké školy v žalostném stavu.
MH: V tuto chvíli na UK probíhá implementace nového mzdového tarifu, začíná vyjednávání nové kolektivní smlouvy a teprve se vyjasňuje rozpočtový rozklad onoho čtyřmiliardového navýšení. Stávku ani protesty tedy nepřipravujeme a vyjednávání probíhá dovnitř. S žalobou je to vždy otázka individuálního nároku a ochoty jej soudně vymáhat. Odbory v tom mohou poskytnout právní a morální podporu. Rovnost v odměňování je i nadále ústředním požadavkem a těšíme se na zavádění nové směrnice Evropského parlamentu 2023/970 v akademickém prostředí. Ta má nejen snížit příjmové nerovnosti mezi zaměstnanci a zaměstnankyněmi, ale také přispět k větší míře transparentnosti v odměňování obecně.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás