Konec DSSS. V ultrapravicové Evropě už není pro trapného Vandase místo

Žádný zájem ze žádné strany nevyvolala zpráva o ukončení činnosti Dělnické strany sociální spravedlnosti – DSSS. Ta zanikla ke konci tohoto roku. Kdysi svým způsobem slavná strana, která byla přímou následovnicí soudem zakázané Dělnické strany (DS), dnes nikoho nezajímá. Mnohaletý a jediný předseda jak DS, tak nástupnické DSSS Tomáš Vandas aspoň při příležitosti ukončení činnosti nahrál livestream na svůj facebookový účet. Sám smutně konstatoval, že se jeho vysílání velkému zájmu netěší, což pohotově propagandisticky využil a obvinil z toho nepřející systémovou cenzuru.

Popularita DS(SS) a neonacistů mezi částí mladých lidí byla v těchto letech spojená s periferními regiony výrazně stiženými nezaměstnaností a dopady ekonomické krize.

Ultrapravicové názory se v Česku, v Evropě i ve světě posunují stále více do mainstreamu. Pro neonacisty z Dělnické strany v této nové realitě ale místo nezbylo. Letošní ukončení činnosti už bylo jen formalitou, Vandasova Dělnická strana byla ve skutečnosti mrtvá už pár let. V roce 2021 ani samostatně nekandidovala ve volbách do sněmovny. Výraznější volební úspěch ji koneckonců nepotkal nikdy a kromě zisku několika málo zastupitelských mandátů, v žádných volbách neuspěla. Přesto její existence v součtu obou variací /tedy DS i DSSS/ trvala více než dvacet let a dobře ilustruje posuny na české krajní pravici a v české politice a společnosti vůbec.  

Pochody a pogromy

Mezi lety 2008–2013 se DS a následně DSSS a její mládežnické pobočce DM dařilo pravidelně pořádat pochody a demonstrace ve městech po celém Česku. Běžně tyto demonstrace s následnými pochody přecházely do pokusů o pogromy Romů a do dlouhých bitek s policií. První a nejslavnější z nich byla tzv. bitva o Janov 17. listopadu 2008. Zhruba dva tisíce demonstrantů složených z neonacistů i místních se střetlo v Litvínově na křižovatce u sídliště Janov s policií. Několikahodinový střet policie a demonstrantů byl zlomový i tím, že pochodující nácky ve velké míře podpořilo lokální obyvatelstvo. Tím získala neonacistická úderka do té doby nepoznanou legitimitu. Tuto legitimitu se opakovaně pokusila proměnit i ve volbách, od zastupitelských po sněmovní. V tom sice úspěšná nebyla.

Dělnická strana fungovala mnoho let jako politický reprezentant českých neonacistů usilující o volební zisky. Vztahy mezi samotnou stranou a lidmi z neonacistické a chuligánské subkultury nebyly vždy nutně ideální. Tváře DS však byly ochotné vystupovat na veřejnosti, kandidovat za stranu a být spojovány s pogromistickými pochody a demonstracemi, kde nacistická a neonacistická symbolika stejně jako násilí nebyly vzácné. Řada kandidátů DS (a DSSS) pak byla přímo součástí neonacistické scény. Právě přímé propojení s neonacismem bylo příčinou zrušení strany v roce 2010. Nejvyšší správní soud v roce 2011 Dělnickou stranu rozpustil kvůli prokazatelným vazbám na neonacismus, podněcování násilí a šíření nenávisti vůči etnickým menšinám. Struktury strany se ale poměrně hladce přesunuly pod hlavičku DSSS.  

Tak velkou a dlouhou bitvu s policií, jako byla ta v listopadu 2008, se již DS uspořádat nepovedlo. Podobné akce začaly organizovat i jiné platformy, například platforma někdejších členů či sympatizantů Dělnické strany, která si říkala Čeští lvy. Hodně akcí pak bylo od roku 2011 zaštítěno Dělnickou mládeží. V Českých Budějovicích nebo Ostravě se odehrávaly bitky s policií ve velkém měřítku, přičemž záminkou bylo vždy právě soužití s Romy. I když větší volební úspěch nepřišel nikdy, strana nebyla zcela bez významu. V roce 2014 se v Duchcově DSSS dostala po úspěchu v komunálních volbách dokonce do radniční koalice. Jen rok předtím přitom místní neonacisté a zároveň členové DSSS svolávali rasistické pochody. 

V roce 2015 figurovala DSSS i v prvních demonstracích odmítajících uprchlíky. Ostravská demonstrace proti migraci v červnu 2015 organizovaná aktivistou Dělnické mládeže skončila pochodem směrem ke čtvrti obývané Romy a bitkou s policií. Do čela české ultrapravice se však záhy dostalo hnutí Islám v ČR nechceme, které bylo, co se týče násilí i dalších podob veřejných projevů, mnohem umírněnější. Antiimigrační vlna získala mnohem větší podporu jak veřejnosti, tak zejména politiků v nejvyšších funkcích, než se kdy dostalo násilným protiromským akcím. V tomto proudu ale už byla DSSS jen jedním z mnoha hlasů.      

Politická ekonomie krajní pravice

Mnohahodinová „bitva o Janov“ z roku 2008 a následné roky protiromských demonstrací a násilnických pochodů byly spojené s vleklou ekonomickou krizí, která začala na konci roku 2008 a v České republice trvala až do roku 2013. Nezaměstnanost se v některých regionech jako například právě v Ústeckém kraji přehoupla vysoko přes 10 procent. Popularita DS(SS) a neonacistů mezi částí mladých lidí byla v těchto letech spojená s periferními regiony výrazně stiženými nezaměstnaností a dopady ekonomické krize. Podle výsledků studentských voleb mezi středoškoláky se zejména v severních Čechách strana těšila i určité podpoře mezi náctiletými.

Přestože strana bojovala proti kriminalitě a proti příživníkům, kterými podle její rasistické ideologie měli být Romové, samotní „dělníci“ měli až příliš často problémy nejen se zákonem kvůli násilí a propagaci nacismu, ale také s podváděním při žádostech o sociální dávky. Například i radní za DSSS v Duchcově se jako politik snažil dostat k bytu, v minulosti zase musel vracet sociální dávky, na které neměl nárok. Nejen akce Dělnické strany, ale i další náckovské akce byly v nultých a začátkem desátých let spojené nejen s násilím, ale také s opilými a nepříliš vzdělanými řečníky před televizními kamerami. Celková image tak zůstávala pro většinu voličů, a vlastně pro kohokoliv stojícího mimo samotnou neonacistickou a ultrapravicovou scénu nejen děsivá a odpudivá, ale zároveň také směšná.

Kredit „dělníků“ i v severních Čechách spočíval především ve schopnosti vyvolat konflikt s policií a táhnout dav městem. Nejspíš ani účastníci pochodů z řad „slušných Čechů“ následně DSSS většinou nevolili. Vandas a spol. jen v málokom vyvolávali dojem kompetence řídit třeba jen malé město. Byli stranou jednoho tématu, kterým byl protiromský rasismus. V éře po roce 2015 a vzestupu odporu proti migraci už se nikdy nechytili a jejich ekonomickou nebo jinou politickou kritiku a program nejspíš nebrali vážně ani sami autoři.   

DSSS ani neonacisté se nikdy politicky nedostali ze svého ghetta, snahy o ultrapravičáctví v kravatě působilo směšně už tehdy. Náckům z dělnické strany se nikdy nepodařilo sloužit velkému kapitálu, protože ten o ně ve větší míře nikdy nestál. Dnes, kdy je hnutí ANO jako největší česká strana členem evropské frakce Patrioti pro Evropu společně s rakouskými neonácky i českými Motoristy s lídrem, co má doma dýku SS, působí DSSS skutečně mimózně. Sám Tomáš Vandas bývá zvaný na různé srazy ultrapravičáků, kde si pořizuje selfíčka s významnými lidmi, jako je například bývalý poradce Václava Klause Ladislav Jakl. Poslední celebrita, kterou Vandas klofl, je pak někdejší děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík.    

Současná ultrapravice má na své straně nejbohatší lidi světa a zejména díky nim má k dispozici propracovaný marketing a širokou podporu sestávající z částí některých církví, ultrakonzervativních spolků, ekonomických a protiekologických think-tanků, pravicových intelektuálů a influencerů. O něčem takovém se Vandasovi ani nesnilo a něčemu takovému zároveň nemůže konkurovat. Někdejší předseda tak dnes, soudě podle jeho profilu na Facebooku, spokojeně sleduje politický vývoj a ví, že pokud se do českých ulic vrátí násilí ultrapravičáků, on už v čele tohoto cirkusu nebude.