Rok 1968 je podnětnější než rok 1989. I oslavy 17. listopadu ale můžou dávat smysl

Nový díl Studia Alarm se věnoval oslavám 17. listopadu. Společně o nich diskutovali Jan Bělíček, Pavel Šplíchal a Saša Uhlová.

Deník Alarm

„Pro lidi, kteří chodí na akce Milionu chvilek, může být zvolení Donalda Trumpa hodně znepokojivé. Babiše i Trumpa vnímají v jedné politické lince a právě proti autoritářství se vymezovala akce Chvilek 17. listopadu. Jinak tento asi největší český politický svátek odráží i další věci. Lidé u nás moc veřejně nedemonstrují. Nespojují si politickou změnu s podobnou aktivitou. Není u nás žádné velké hnutí, co by reprezentovalo zájmy obyčejných lidí, které postihl růst cen,“ popsal uplynulý svátek Pavel Šplíchal.

„Oslavy jsem zaznamenala zejména ve veřejnoprávních médiích, naopak na sítích jsem viděla, že jsou lidé spíš naštvaní. Někomu to připomíná První máj za minulého režimu. Obsah svátku se vyprazdňuje,“ vylíčila Saša Uhlová. Sama 17. listopad ráda nemá. „Mě ten svátek štve. Vždycky, když se to blíží, už jsem trošku rozčílená. Mám nějaké vzpomínky na 17. listopad. Taky jsem byla dojatá, když jsem pochopila, že ten režim padnul. Ale co se týká mojí rodiny, nastaly takové události, že jsem velmi rychle pochopila, že to nebude takové, jaké jsme si to představovali. Včetně toho, že moji spolužáci, jejichž rodiče třeba i byli v KSČ, mi říkali, že moji rodiče jsou komunisti, což bylo hned ten první rok, čili už ten první rok jsem výročí neslavila,“ zavzpomínala Uhlová, jejíž oba rodiče byli za minulého režimu mluvčí Charty 77 a byli komunistickým režimem vězněni.

„Společenská reflexe toho, co se dělo za normalizace nepřišla, proto 17. listopad upadne v zapomnění,“ přišla v závěru diskuse Saša Uhlová s novou perspektivou. Podle ní je mnohem zajímavější rok 1968 a pražské jaro. Společenské i intelektuální pohyby té doby považuje za mnohem unikátnější. Bohužel se ale na tehdejší dění vzpomíná zejména prizmatem příjezdu tanků. Vzpomínka tak nenese na rozdíl od 17. listopadu pozitivní náboj. Nemá šťastný konec. Přesto je dobré vzpomínat právě na podnětné události z jara a léta 1968 v tehdejším Československu.

Řeč přišla i na Petra Fialu a jeho neuvěřitelný výrok o platech jako v Německu. „Všichni, koho jsem potkala, říkali, že se zbláznil,“ poznamenala Uhlová. „Nezávidím markeťákům Petra Fialy. Můžou čekat na popravu ve volbách na podzim, nebo se pokoušet s tím něco udělat,“ řekl Jan Bělíček, který vyjmenoval několik obrovských selhání vlády: „Nejvyšší ceny energií v Evropě, největší propad reálných mezd, největší propad HDP, nejvyšší inflace.“

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále