Česká historická obec žije kauzou amerického historika Philipa Muehlenbecka. Ten ve své oceňované knize Czechoslovakia in Africa, 1945-1968 vycházel z předchozích publikovaných prací na totožné téma od českých historiků Petra Zídka a Karla Siebera. Na tuto skutečnost upozornil v akademickém časopise Soudobé dějiny historik Mikuláš Pešta. Celá kauza otevírá řadu otázek. Do jaké míry je česká a východoevropská humanitní věda na Západě v podřadném postavení? Mají se čeští akademici víc zapojovat do debat a dění v zahraničí, nebo by se měli soustředit na kultivaci českého vědeckého a společenského prostředí? V jakém stavu česká humanitní věda vlastně je? A co je plagiát? V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme se o těchto a dalších otázkách bavili s historikem Mikulášem Peštou z Ústavu světových dějin FF UK.
Máš na svůj článek ze Soudobých dějin nějaké reakce ze zahraničí?
Jo, docela to zarezonovalo. Psalo mi docela hodně lidí a hlavně lidé ze středo- a východoevropského regionu.
Byli rádi, že jsi do toho šel? Mají také pocit určité provincionalizace?
Působí to tak na mě. Psali mi lidi z Polska, Maďarska, či Rakouska. Jeden kolega mi říkal, že se o tom mluví v Srbsku. V polovině listopadu pojedu na konferenci Asociace slavistických a východoevropských studií v Bostonu, tak jsem zvědavý, jestli se tam o tom bude mluvit.
Já bych se ještě zeptal na reakci samotného Philipa Muehlenbecka. Reagoval na tvůj článek nějakým způsobem?
Nevím o tom. Já jsem se ho snažil vypátrat na sociálních sítích, ale ani na Twitteru nebo Facebooku jsem ho nenašel. Chtěl jsem ho někde označit a konfrontovat ho s tím. To se mi nepodařilo, takže nevím, jestli si to vůbec přečetl.
Jak moc časté je, že západní akademici vykrádají své východoevropské kolegy?
Ten postup, který použil Muehlenbeck, tedy že vzal heuristický výzkum českých akademiků, aniž by byl v českém archivu a uměl česky, a nechal si strojově přeložit bibliografii knih od Zítka a Siebera, tak v tomhle rozsahu si nemyslím, že by to bylo běžné. Každopádně ve své eseji jsem se snažil poukázat na to, že to může být symptomem trochu hlubšího problému – a sice nějakého obecného podřadného postavení středo- a východoevropské vědy na globálním poli. V tomto ohledu je pozice české vědy ve světě skutečně nevýhodná.
Je to podle tebe systémový problém? V čem to je, že je česká historiografie takhle znevýhodněná vůči Západu?
Já bych ještě předtím dodal k vykrádání v Muehlebeckově stylu, že problém je spíš ve využívání místních zdrojů a témat. A to je třeba problém výzkumných asistentů. Je celkem běžné, že nějaký akademik dá někomu peníze s tím, že místo něj zajde do archivů a nafotí mu potřebné dokumenty a pak mu to pošle. A pak třeba dostane poděkování nebo i nějaké peníze, ale to je všechno. Jeden kolega mi teď dokonce říkal, že dával článek do zahraničního časopisu a posílal tam určité vyjádření, že nepracuje s ruskými prameny, protože jsou v současné době nedostupné. V recenzním řízení mu to ale jeden recenzent vytknul, že tohle není žádná výmluva, protože přece můžeme snadno dát peníze nějakému ruskému badateli, aby to tam za nás vybádal. Je to určitý symptom toho, jak o tom lidi na Západě uvažují.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás