Česko směřuje k autoritářství a Babiše k tomu ani nepotřebuje

Snažit se pochopit, o co momentálně usiluje trojkoalice Spolu v čele s Petrem Fialou, není jednoduché. Jejím deklarovaným cílem je udržet Andreje Babiše od exekutivní moci a vyhrát volby. Bez ohledu na to, že tento cíl je reálný asi opravdu jen ve sto desáté minutě devadesátiminutového fotbalového zápasu, zůstává otázka, jestli takové snažení má vůbec smysl. Jaký kvalitativně lepší, demokratičtější nebo „západnější“ systém Fialova vláda poslední tři roky pomáhala vytvářet? Jak se odrazily vzletné požadavky z náměstí plných protibabišovských demonstrantů do vládní praxe? Jen za posledního čtvrt roku jsme se od vlády dozvěděli, že chce zjednodušit vyhazování lidí z práce, zpřísnit vyplácení dávek pro lidi bez práce a zvýšit věk odchodu do důchodu na 67 let.

Svým vládnutím jako by vládní koalice chtěla připravit půdu autoritářskému systému. A nejde přitom zdaleka jen o rétoriku, jde i o velmi konkrétní politiku.

Dvojice uskupení Spolu a Piráti–STAN získala ve volbách v roce 2021 poměrně silnou legitimitu se svým protioligarchickým, prozápadním a demokratickým programem. Heslo Spolu, že „patříme na Západ“, bylo přihlášením se k liberální demokracii a odmítnutím „povýchodnění“ či „rusifikace“ politického systému, jak ho reprezentuje Babišův spojenec Viktor Orbán, ale i sám Babiš ztělesňující nadměrný vliv oligarchů na politický systém, který je typický pro některé postsovětské země. Kromě dělení na Západ a Východ Petr Fiala a celé antibabišovské hnutí mluvilo o slušnosti a dodržování demokratických procedur. Ekonomickou rovinu buď ignorovali, nebo se vágně vymezovali vůči „populismu“, případně „rozhazování“, a slibovali návrat k „rozpočtové odpovědnosti“.

Politická ekonomie oligarchů

Proměna sociální struktury společnosti a růst nerovnosti a chudoby byly v antibabišovském diskurzu vždycky něčím vedlejším. V praxi vláda zavedla politiku škrtů a tvářila se, že jde o boj proti populismu na poli ekonomiky. Lépe situovaná část střední třídy byla saturovaná zrušením superhrubé mzdy, která měla pozitivní efekt právě jen pro lidi s vysokými příjmy. Dvě velké krize posledních let pak jen urychlily bohatnutí nejbohatších a chudnutí většiny, přičemž vláda tomuto procesu přihlížela jako zaujatý, ale nezúčastněný svědek. K další dezintegraci společnosti přispívá nedostatečná infrastruktura. Pokles investic do vzdělání znamená, že se česká společnost ze svého podřízeného, dodavatelského postavení „montovny“ nemá šanci vymanit.  

Svým vládnutím jako by vládní koalice chtěla připravit půdu autoritářskému systému. A nejde přitom zdaleka jen o rétoriku, jde i o velmi konkrétní politiku. Nedostupné bydlení, které dostali na starost Piráti, už nejspíš nebude řešit nikdo. Pirátská verze zákona ostatně neobsahovala regulaci trhu, zásadní posílení ochrany nájemníků nebo striktní omezení Airbnb. A ani z krotkého návrhu zákona o bydlení nakonec nejspíš nic nebude – i pokorní Piráti byli nakonec pro tuto vládu moc.

Neregulovaný mediální prostor dělá z veřejné debaty volné pole pro ovlivňování a manipulování veřejnosti. Rychle bohatnoucí oligarchové dávají čím dál víc peněz do médií a think tanků a hlásí se čím dál výrazněji o slovo. V USA ohlásil Elon Musk konec tradiční žurnalistiky a věnoval její budoucnost občanům, kteří ji mohou provozovat na jeho platformě X. U nás síť X momentálně žije kauzou podcastu Slast Lindy Bartošové. Kromě sexismu, který na sebe kauza nabalila, jde především o útok na média veřejné služby. Ukazuje se, jak silnou pozici právě na síti X, přející nenávistným příspěvkům a štvavým kampaním všeho druhu, mají tuzemští miliardáři se svými mediálními stájemi. Do diskuze se zapojil například i Jindřich Šídlo, který ve volném čase rád žertuje o své nezávislosti s oligarchou Ivo Lukačovičem, majitelem SeznamZpráv. I on naskočil na absurdní debatu o tom, zda mají veřejnoprávní média vyrábět podcasty a šířit svůj obsah na platformách jako Spotify. Podle Šídla se o tom má „vést diskuze“. DVTV pozvala jednoho z protagonistů shitstormu na X k rozhovoru. O čem se v Česku vlastně vede společenská debata?

Ani pravicové vlády nejsou povinné ignorovat strukturu společnosti a pokles životní úrovně velké části společnosti. Ale strany Spolu se právě k tomu rozhodly. Z hesel o demokracii a připomínání listopadu 1989 v předvolebním období v roce 2021 se v praxi realizoval především Fialův „antipopulismus“. Což není žádná demokratizační politika, která by integrovala co nejvíc lidí a rozšiřovala okruh těch, kteří mají důstojné živobytí. Antipopulismus není ani antioligarchická politika, která by potírala miliardáře skupující média a zakládající think tanky se zjevným cílem kontrolovat politiku. Antipopulismus je obyčejná pravicová politika škrtů. A ta vytváří extrémní nejistotu na jedné straně a extrémní bohatství na straně druhé.

Orbánismus

„Jedním z nápadných rysů Orbánovy neliberální hegemonie je mlčení podnikatelské třídy. Dosud ani národní, ani mezinárodní kapitalisté nevyzvali k odporu proti útokům na liberální instituce,“ píše Gábor Scheiring v knížce Ústup liberální demokracie, věnované orbánovskému Maďarsku. Jedním z projevů tohoto systému je podle autora vysoká náklonnost politiků k zahraničním investorům a přísná politika vůči zaměstnancům a zaměstnankyním. Uspokojení jak zahraničních, tak domácích kapitalistů patří k základním cílům Orbánova režimu, na obyčejné Maďary a Maďarky už toho proto moc nezbývá a přerozdělování se tak omezuje pouze na „žádoucí“ příjemce.

Zklamání z neoliberálního kapitalismu využil Orbán k vybudování ještě tvrdšího systému, který operuje s „ochranou Maďarů“, tedy především s bojem proti migraci a vměšování Bruselu. Výroba, zvláště ta sofistikovanější, přitom zůstává v rukou zahraničních korporací a Orbánův politický systém jim zajišťuje hladký provoz. Stálé zvyšování flexibility domácích pracovníků vyvolalo v minulosti vlnu demonstrací proti tzv. otrockému zákonu. Orbánovi se však vždy podařilo náročné situace politicky ustát. Kromě německých firem začal v posledních letech ve velkém lákat k investicím i čínské společnosti. Poslední volby do sněmovny v roce 2022 vyhrál s „protiválečným“ programem, když odmítnul větší podporu bránící se Ukrajině.

Právě svojí podporou Ukrajině a antiputinismem se současná česká vláda zásadně odlišuje od té Orbánovy, ovšem neochota investovat do vzdělání, infrastruktury a sociální integrace prostřednictvím vyšších daní a případně vyššího schodku rozpočtu vede ke stagnaci a sociální dezintegraci, a tedy nahrává politickým autoritářům a oligarchii. Často skloňovaná „příslušnost k Západu“ stála na ekonomickém dohánění bohatých sousedů a zvyšování životní úrovně většiny. Bez tohoto příslibu se „Západ“ stává dostupným jen jedné části společnosti, příliš malé na to, aby někomu vyhrála volby.

Zahraničněpolitická orientace vlády se promítla i do vnitřní politiky. Velké demonstrace na Václavském náměstí v letech 2021 a 2022 vládní politici odmávli jako proruské a dezinformační, což byla zajisté pravda, ale protesty v sobě nesly i silný sociální étos, který si zasloužil být vyslyšen. Místo toho, aby s dezinformacemi vláda skutečně něco dělala, tuto činnost jen předstírala, když jmenovala do funkce koordinátora strategické komunikace plukovníka Otakara Foltýna. Ten okopíroval styl nepřítele a začal všude, kam ho pozvali, vysvětlovat „jak věci doopravdy jsou“.

ODS a trumpismus

Na české i globální úrovni krajní pravice politicky stále otevřeněji zastupuje zájmy oligarchů a svými kulturními, ekonomickými i společenskými hodnotami odráží jejich třídní zájmy. K tomu potřebuje mobilizovat v kulturní válce a na to zase potřebuje média. Nízká ochrana zaměstnanců v Česku znamená levnou práci. Nízké korporátní daně znamenají vysoké příjmy, vysoké ceny energií dokonce extrémní příjmy. A média v rukou oligarchů už mají v tuto chvíli dost velkou moc, aby tento stav obhájila. Mizerná ochrana nájemníků v Česku pak přibírá do hry část vyšší střední třídy, která svoje úspory proměnila ve vlastnictví několika nemovitostí, na kterých může vydělávat.

ODS stojící proti oligarchovi mohla být důvěryhodná jen jednou, v roce 2021. Aktuální reakce některých politiků z ODS na vítězství Donalda Trumpa jen znovu ukázaly, že lidská práva nebo demokracie v jejich případě jdou stranou, když je ve hře konzervatismus zahrnující popírání vlivu člověka na změnu klimatu nebo útoky na LGBTQ+ lidi. Ostatně Trumpovy názory na řešení izraelské invaze do Gazy a situace na Středním východě jsou v Česku mainstream, včetně obviňování OSN.

Antibabišovské, havlovské pozlátko se bude ještě hodit při blížících se oslavách 17. listopadu. Jinak se bude brát inspirace spíš u Motoristů. Minimálně od krajských voleb, které dopadly pro vládní strany mizerně, je jasné, že hrát o demokracii se tentokrát nebude. Oligarchům a jimi ovládaným médiím nechtějí strany koalice Spolu čelit, ale naopak hodlají soutěžit v jimi určované agendě. Stačí dát zelenou útokům na chudé, média veřejné služby, migranty nebo ekology. Pro ODS, TOP 09 ani lidovce to není nic nového.