Piráti pod tlakem dělají chyby. Slabá strana se pravděpodobně začne drolit

Vládní krize kolem digitalizace stavebního řízení a odvolání pirátského předsedy Ivana Bartoše vrátila do české politiky emoce a napětí. „S vyhozením Ivana Bartoše z vlády, odchodem Pirátů a se zradou Jana Lipavského se najednou česká politika proměnila v jakési antické drama,“ říká Pavel Šplíchal. Podle Saši Uhlové by mohl být odchod Pirátů teoreticky jejich šancí na restart. Zatím to tak ale nevypadá. „Hodně se šířil narativ, že Piráti jsou děti, ale v té úvodní tiskovce tomu bohužel šli docela naproti. Mělo to být mnohem kratší, důstojnější, neměli rozvíjet teorie o tom, kdo všechno jim házel klacky pod nohy. Působilo to na mě hrozně nepříjemně,“ svěřuje se Uhlová.

„Ondřej Slačálek o Pirátech v této vládě mluvil jako o okrašlovacím spolku, já jsem je viděl spíš jako takovou hodnou neziskovku vlády. Ukázalo se ale, že vláda takovou neziskovku k ničemu nepotřebuje,“ glosuje roli Pirátů ve vládě Šplíchal. Upozorňuje ale na to, že pirátské hlasy byly pro úspěch projektu Petra Fialy klíčové a že Fiala nyní tuto svou cestu pohřbil. Otevírá tak cestu zesílení národně-konzervativních proudů v české politice, a to včetně samotné ODS.

Piráti se kvůli vládní krizi dostali pod tlak a začali zmatkovat. „Když se ocitnete v presu, začnete sekat chyby,“ tvrdí Saša Uhlová. „Viděli jsme něco podobného u Zelených i u sociální demokracie. Známe mechanismy, jak se ty strany následně začnou samy rozkládat. Jakmile se strana ocitne v průseru, potřebuje mít jednotu, kdy se nehledá, kdo všechno za to vlastně může,“ domnívá se Uhlová. Když měla před lety potíže ODS, podpořila právě Petra Fialu a dostala se z obrovské krize. „Loajální voliči ODS odpustí této straně opravdu všechno, na rozdíl od liberálních voličů. Já těm liberálním voličům říkám voliči nových nadějí. Ti vždycky jdou do nějakého nového nezkaženého projektu typu ODA nebo Unie svobody, ale ve chvíli, kdy se objeví první problém, se zhnuseně odvrátí,“ dodává Saša Uhlová. „Je to takové znovusehrávání sametové revoluce. Teď je tady konečně nový, nepošpiněný subjekt a máme šanci to teď udělat správně,“ přidává se Jan Bělíček. Také jeho fascinuje loajálnost pravicových voličů.