Volby v Rakousku ukázaly velkou nespokojenost voličů se současnou vládou. Rakušany v posledních letech trápí vysoké ceny energií a potravin, nedostupnost bydlení a také nárůst kriminality. A mají pocit, že vláda na tyto problémy nedokázala reagovat. Vládní neúspěchy byly zároveň municí pro populistickou rétoriku Herberta Kickla, který se prezentoval jako budoucí kancléř z lidu, přinášející jednoduchá řešení složitých problémů.
Případné spory v koalici by navíc nahrávaly opět Herbertu Kicklovi, který by případné předčasné volby mohl ovládnout s ještě lepším výsledkem.
Ani drtivé vítězství však nemusí vést k účasti Svobodných ve vládě. Všechny ostatní strany před volbami důrazně odmítaly spolupráci s Herbertem Kicklem, kterého vidí jako ohrožení rakouské demokracie. Případné partnerství se Svobodnými bez Kickla připouštěli pouze lidovci, kteří mají již z předchozích let zkušenost s černo-modrou koalicí na spolkové úrovni a momentálně spolupracují v zemských vládách v Dolním Rakousku a v Salcbursku. Představu, že Svobodní bez Herberta Kickla jsou méně problematickou stranou, ovšem narušil páteční skandál, kdy se několik kandidátů účastnilo pohřbu člena buršáckého spolku Olympia, na kterém se zpívala píseň věrnosti oddílů SS. Po dvou letech hlasitě deklarovaných ambicí na kancléřské křeslo si navíc lze jen obtížně představit, že by Kickl v případné vládě lidovců a Svobodných ustoupil do pozadí.
Další možnou variantou je tak koalice tří stran, hojně diskutovaná již před volbami. Lidovci by se z druhého místa mohli spojit s třetími sociálními demokraty a čtvrtými NEOS, pro které by byla vládní účast premiérou. Trojkoalice by měla v Národní radě pohodlnou většinu, na druhou stranu může být spolupráce takto odlišných politických subjektů obtížná v hledání styčných bodů a kompromisů. Neshody a neúspěchy semaforové koalice v Německu jsou pro rakouskou politickou scénu varováním. Případné spory v koalici by navíc nahrávaly opět Herbertu Kicklovi, který by případné předčasné volby mohl ovládnout s ještě lepším výsledkem.
Kvůli neúspěchu malých stran, které nepřekročily čtyřprocentní hranici pro vstup do parlamentu, připadl zvoleným stranám vyšší počet mandátů. Matematicky je tak možná i koalice pouze dvou stran, lidovců a sociálních demokratů, se kterou má Rakousko letité zkušenosti. Proti této variantě však hovoří pouze mírná nadpoloviční většina křesel (dle předběžných výsledků o dva mandáty) a také programové rozpory i osobní antipatie lídrů obou stran – Karla Nehammera a Andrease Bablera.
Více než čtvrtina Rakušanů volila v uplynulých volbách korespondenčně, konečné výsledky tak budou známy až ve čtvrtek, na poměru sil v parlamentu se však už pravděpodobně nic nezmění. Rakousko nyní čeká dlouhé vyjednávání, podle praxe z minulých let není vyloučeno, že bude nová vláda uvedena do úřadu až v novém roce.
Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na Rakousko a česko-rakouské vztahy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás