Jednou z mnoha specializací Jakuba Eberleho je německá politika, a právě o té jsme si v Kolapsu povídali. Jak vidí vývoj německé politiky po nedávných volbách do Evropského parlamentu? Tématem byla i politika krajně pravicové AfD, o které se u nás mluví hodně. Ale taky velmi slušný výsledek Aliance Sahry Wagenknecht, o které se v Česku nemluví skoro vůbec. Probírali jsme vládu, opozici, Green Deal, migraci a další témata, která momentálně hýbou německou společností.
Strany vládní koalice Sociální demokracie, Zelení a liberálové ve volbách do europarlamentu nedopadly vůbec dobře. Proč je v Německu v současnosti vláda tak nepopulární?
Ta vláda je nepopulární opravdu obrovsky, dokonce podle průzkumů více než ta naše. Vládě důvěřuje okolo dvaceti procent lidí. A dobrá nejsou ani čísla jednotlivých politiků. Ty důvody jsou podle mě trojí. První důvod vycházel z toho, že tato vláda zdědila velmi obtížnou situaci od předchozích vlád. Vlády Angely Merkel, ve kterých byla i Sociální demokracie, udržovaly sociální smír a prosperitu, ale zároveň to bylo na dluh. Čili současné koaliční strany například zdědily strašlivě zanedbanou infrastrukturu, ať už dopravní nebo jinou. Neinvestovalo se. Čili teď jsme v situaci, kdy moc neroste ekonomika. Ale roste třeba kriminalita a obecně je v Německu taková blbá nálada, která vychází z objektivních faktorů a s tím něco dělat by měl problém kdokoliv.
Druhý důvod vychází z toho, jak je ta vláda složena. Vláda je složená ze dvou stran, které mají relativně standardní levicové programy, což jsou Sociální demokracie a Zelení a tyto dvě strany se liší v tom, jak peníze investovat. Zelení chtějí víc do klimatu a podobně, zatímco sociální demokrati mají tradičnější levicový program s důrazem na sociální smír, nezaměstnanost, důchody a podobně. Ale shodnou se na tom, kde ty peníze vzít, tedy zvyšovat daně, nebát se zadlužování a tak dále. S nimi jsou tam liberálové, strana FDP, kteří nemají problém s právy menšin nebo legalizací a podobně, ale v ekonomické oblasti jsou tvrdě liberální. A z toho, jak dopadly volby, se sestavila tato vláda přes střet, kdy má strašné problémy se v těch ekonomických otázkách dohodnout. Oni se to snažili vyřešit takovým kompromisem, řekněme kreativním účetnictvím. V Německu mají v ústavě dané, že se nesmí zadlužovat. Jenže se to dá obcházet různými způsoby. Třeba se vyhlásí stav mimořádné situace a vysadí se to, tak to bylo za covidu. Nebo se založí zvláštní fondy, to mají třeba nyní na armádu. Ale minulý rok jim do toho Ústavní soud hodil vidle, když řekl, že není žádný speciální důvod mít zvláštní klimatický fond, ať to dělají normálně přes rozpočet. Tím se ale zboural kompromis a jednotlivé strany mají opět problém spolu vládnout.
A ten třetí důvod je, že nemají nějaké persony, které by to vyvažovaly. Kancléř Olaf Scholz je často kritizovaný a podle mě po právu. Scholz je takový byrokrat, který si představuje politiku tak, že v nějakém kruhu poradců upeče nějaké rozhodnutí. To mu fungovalo většinu života. Ale nefunguje to v situaci, kdy je potřeba nějaký transformativní leadership. Liberálové zase vlezli do vlády, protože nic jiného v dané situaci dělat nemohli. Teď to svým voličům prodávají tak, že v té vládě partnery trochu torpédují. „My jsme tady proto, abychom těm bláznivým levičákům zabránili v zadlužování a ve zvyšování daní.“ Proto prohrávají jedny volby za druhými.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
