Babiš se bez Prchala obejde, o kampaň se mu stará vláda

Jednání Sněmovny o opozici jako bezpečnostní hrozbě Babiš využil do poslední vteřiny. Hrozbou není kvůli Rusku, ale protože jeho zaměstnanci nemají na jídlo.

Stanislav Biler
Foto Hranice práce, ČT, Hypermarket Film, koláž Alarm

Vláda nemá, co by v zemi řešila. Vše je vyladěné k dokonalosti, a tak se ve Sněmovně „týden“ řešil Andrej Babiš, protože poslal e-mail, kam neměl. Dozvěděli jsme se, že mluví jako kanál, stejně jako většina politiků, a že sbírá informace na jiné politiky, taky jako většina politiků… Je volbou současné vlády, že z toho vytvořila téma. Andrej Babiš příležitost využil a na půdě Sněmovny si střihl dvou a půlhodinový projev, ve němž se vypořádal s útoky vládních stran, se sebou coby bezpečnostní hrozbou i populistou.

Z jeho projevu lze označit za potenciálně nebezpečné opakující se útoky na média, zvláště na Českou televizi, dále pak stále živou averzi k Pirátům. Ty v závěru projevu vylíčil coby feťáky, neomarxisty, zelené fanatiky a podporovatele Palestiny. Byl to vlastně sympatický popis nějaké strany, která v našem parlamentu i vládě chybí.

Babiš se s hlavním obviněním vyrovnal opakováním vět, že patříme do Evropské unie i do NATO. Na adresu Ruska pak důrazně prohlásil, že pokud si něco zkusí, NATO ho vymaže z mapy. To jsou slova, na jaká by si politici typu Fico nebo Orbán netroufli ani pomyslet.

Babiš pak zúčtoval také s nálepkou populisty. Přečetl z Wikipedie význam pojmu populismus a ke všem bodům se přihlásil, protože jeho strana podle něj zastupuje lid a stojí proti elitám, což je znak jím vybrané definice populismu.

Babišův výstup pohřbil naděje koaličních stran udělat z něj hrozbu. Pokud Babiše chtějí nějak ohrozit, budou se muset věnovat reálné politice. Nicméně Babiš si naběhl v následné tiskové konferenci, kdy řekl, že v jeho Agrofertu pracuje bývalý policista, který hlídá, jestli nějaké ženy neodnášejí ve spodním prádle kuřecí maso. To je skutečná hrozba, kterou Babiš reprezentuje. Miliardář odírající z kůže zaměstnance způsobem, že musí krást jídlo. Miliardář, který ohrožuje demokracii tím, že je miliardář. Obojí by šlo vyřešit třeba razantním zvýšením minimální mzdy a masivním zdaněním nejbohatších, ke kterým patří. To jsou ale témata, kterým se vládní strany vyhýbají. A tak jim nezbývá nic než kolovrátek vyprázdněných replik.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Stanislav Biler je spisovatel, novinář a sociolog. Věnuje se především domácí politice, školství a životu na periferii Česka. Od roku 2021 připravuje videopořad Všichni tady umřeme. | [email protected]