Nečekaně vysoká účast možná zaskočila i samotné organizátory pražského protestu Hodina pravdy – řečníci nebyli ve vzdálenější části shromáždění skoro slyšet a na ulicích, kudy pak průvod procházel, byl běžný provoz, a tak se dav míjel s projíždějícími tramvajemi i auty. Další stovky účastníků se k akci přidaly v Brně, Olomouci a dalších městech, celkově se zapojilo třináct humanitních a filozofických fakult.
Nešlo však jen o platy samotných akademických pracovníků, kteří si často, jak v projevech připomněli, musí hledat druhé a třetí úvazky, aby vůbec dokázali vyjít. „Den učitelů vnímáme jako příležitost upozornit na ty, na něž se zatím zapomnělo, a to včetně doktorandů a doktorandek. Společnost potřebuje humanitní a společenské vědy. Jejich stávající nerovné postavení je dlouhodobě neudržitelné, vysoké školy ztrácejí zkušené odborníky i mladou generaci,“ píší pedagogové a pedagožky organizující protest.
Mluvčí doktorandů z pódia připomněla, že jejich odměna stanovená v roce 2018 na 11 500 Kč se od té doby nezvedla, zatímco minimální mzda vyrostla za stejné období nad 17 tisíc korun. Odměna doktorandů je tak v současnosti hluboko pod minimální mzdou, která je sama o sobě velmi nízká a na život ve městech, jako je Praha, ani zdaleka nestačí.
Tématem protestů, které se týkaly nízkých platů akademických i neakademických pracovníků univerzit, jako by se zároveň stala obhajoba samotné existence humanitních oborů, které se na „fildě“ vyučují. Učitelé vysvětlovali smysl svých oborů už během programu uvnitř budovy FF UK, hlasy studujících na podporu „malých oborů“, pak zazněly i venku na Palachově náměstí. Atmosféra ve společnosti podle protestujících nepřeje samotné existenci humanitních oborů, které se potom musí takto hájit. Řada reakcí na sociálních sítích, posílajících „parazity“ do „normálních prací“ a podobně, dávala této rovině protestu do velké míry za pravdu.
Jedním z hesel, která dav pochodující z Palachova náměstí okolo sídla vlády ve Strakově akademii až k soše T. G. Masaryka skandoval, bylo: „Máme smysl!“ V čele pochodu kutálelo několik akademiků kouli představující Sisyfův kámen jako symbol marné snahy podfinancovaných učitelů. Později mluvčí hovořili k soše prezidenta Masaryka a připomínali, že kdo nadává filosofům, sociologům a feministům, nadává nepřímo i jemu. Nápisy na transparentech odkazovaly k různým myslitelům minulosti.
Trošku odlišnou perspektivu protestu nabídla ve svém radikálním projevu členka odborů na Fakultě humanitních studií Ľubica Kobová. Ta zdůraznila, že se zaměstnanci univerzit musí chápat jako pracující, a nikoliv se držet kategorií střední třídy. Taky vyzvala, ať se akademici nenechají vydírat ve jménu lásky ke svým oborům: „Někdo říká láska k oboru, já tomu říkám neplacená práce,“ řekla na pódiu. Zmínila také chudobu ve společnosti a připomněla, že třetina českých domácností žije z měsíce na měsíc a obává se jakéhokoli většího mimořádného výdaje. Na závěr projevu zdůraznila, že Hodina pravdy je začátkem, nikoliv koncem protestních aktivit.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás