„Pokud zvítězí koalice Spolu, bude to pro Prahu velmi špatná zpráva,“ říká kandidátka na primátorku Šabatová

Někdejší veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová vede do pražských voleb koalici Solidarita sdružující Zelené, sociální demokraty a menší levicové subjekty Budoucnost a Idealisté. Jaká je její vize rozvoje hlavního města?

Jan Bělíček

Proč jste se vlastně rozhodla kandidovat právě pod hlavičkou Solidarity? Je náhoda, že je to právě tento subjekt?

Náhoda to určitě není. Hodně důležité mi přišlo spojení demokratických levicových sil, které jsou jinak v České republice roztříštěné a obecně ve velmi nepříznivé situaci. Sociální demokraté ani Zelení nejsou v parlamentu. Menší subjekty jako Idealisté a Budoucnost sdružují celou řadu velmi zajímavých osobností, a zatím nebyly skoro vidět. Možnost tyto lidi propojovat a stmelovat je pro mě velmi přitažlivá. Představili jsme levicový program, který dává dohromady otázky klimatu a životního prostředí se sociálními otázkami. Poslední roky mám pocit, že bez spojení těchto dvou zásadních témat se nepohneme dál, a ani tento politický projekt bez nich nemůže uspět. Na úspěchu této politiky v širším celosvětovém rámci zároveň závisí osud naší civilizace, jak ji známe.

Nejde vám tedy jen o kandidaturu na pražský magistrát, ale vaše motivace je hlubší…

Ta motivace je hlubší, ale politika se zároveň samozřejmě vždy odehrává v reálném čase a prostoru. I když je pražská politika jen výsek politiky celorepublikové, jistým způsobem odráží i tu státní úroveň. To propojení je zde větší než u politiky v jiných městech a krajích.

Co je pro vás na spojení sociální a zelené politiky nejzásadnější?

Určité proudy klimatické politiky si uvědomují, že je potřeba zapojit lidi do procesu transformace a ústupu od fosilních paliv takovým způsobem, aby to nepoškozovalo ty nejchudší a nejzranitelnější. Mluví se v tomto kontextu o klimatické spravedlnosti. V sociální demokracii dospěla řada lidí k tomu, že je potřeba se otázce klimatu věnovat vážně. Stejně tak u Zelených došla velká část straníků k přesvědčení, že je v řešení klimatické krize potřeba akcentovat i sociální aspekty. Zároveň dnes v parlamentu nemáme žádné levicové strany – o levicovosti KSČM bych silně polemizovala.

Chceme zvrátit absurdní kampaň především ODS a ANO za zrušení těch několika málo cyklistických pruhů, které v Praze za poslední roky vznikly. Našim cílem je počet aut ve městě snižovat.

V sociální demokracii vždy existovali lidé zakotvení v sociálně demokratických hodnotách, ale v poslední době byli v pozadí. Ta strana zpohodlněla, zkonzervativněla a v některých krizových situacích i „nahnědla“. Tyto tendence v ČSSD ale dnes odumírají a ve straně zůstala celá řada kompetentních a charakterních lidí. A k tomu se připojují radikální subjekty jako Budoucnost, což je dobře. Potřebujeme tyto věci nově diskutovat.

Jak se s těmito hodnotami vstupuje do pražské debaty, jejímž hlavním tématem je – jako už tradičně – i letos dopravní situace a to, kdo vystaví kolik obchvatů a městských okruhů?

Město se podle nás musí proměnit. Musí být přívětivé a obyvatelné pro všechny lidi, ne jen pro ty, co mají auto a klimatizaci. Usilujeme o posilování městské hromadné dopravy, a to i do příměstských oblastí a jiných měst v blízkosti Prahy. Město samotné by mělo být především přizpůsobeno pěším. Na delší vzdálenosti nechť se lidé přepravují hromadnou dopravou nebo bezpečným způsobem na kole či koloběžce. Chceme zvrátit absurdní kampaň především ODS a ANO za zrušení těch několika málo cyklistických pruhů, které v Praze za poslední roky vznikly. Ta kampaň se ohání heslem, že mají být způsoby dopravy v Praze rovnoprávné. To, že je zde situace dlouhodobě vychýlená ve prospěch aut, jako by v tom ale zapadlo. Našim cílem je počet aut ve městě snižovat. Tak bohaté město jako Vídeň, která se objevuje na prvních místech ve všech žebříčcích kvality života, má oproti Praze polovinu aut. Na tisíc obyvatel je to okolo 350 aut. U nás je to přes sedm set. Takový Berlín jich má ještě o trochu méně. Chceme přesvědčit i ty lidi, kteří si to zatím neumějí představit, že i Praha může být takovým moderním městem.

Chcete tedy, aby doprava a veřejný prostor v Praze vypadaly podobně jako ve Vídni, Berlíně, Paříži… Podobné argumenty přinášel i Zdeněk Hřib před pražskými volbami v roce 2018. Proč se to Pirátům, Praze sobě a Spojeným silám nepovedlo prosadit a v čem by politika Solidarity mohla být jiná?

Určitě budeme mít více odvahy čelit protitlakům. Stávající koalice se v mnoha ohledech pokoušela přinést změnu, ale neuspěla především kvůli Spojeným silám pro Prahu. Těch ideových rozporů tam bylo poměrně hodně. Nepodařilo se jim řadu věcí politicky prosadit. Potřebujeme tedy silné koaliční partnery, aby bylo možné takovou politiku realizovat. Není náhoda, že dva subjekty ze Spojených sil nyní přešly pod hlavičku Spolu. To je zkrátka úplně jiný koncept rozvoje Prahy. Je to politika, která rozprodala takřka celý bytový fond města. Obnovovat veřejný bytový fond, který by sloužil lidem, bude nesmírně náročné.

Chápu to tedy správně, že by koaličními partnery pro Solidaritu mohli být Praha sobě a Piráti?

Je to tak. Dokážu si představit i spolupráci se STAN. V žádném případě si nedokážu představit spolupráci s ODS a ANO. To je ideově zcela mimo. Vidíme to i na komunální úrovni. Tito lidé nikdy nehlasují pro žádná sociální a ekologická řešení. Vždy preferují automobilovou dopravu před vším ostatním. Tam neexistuje žádné manévrovací pole. Politika je ale i o kompromisu. Chceme z naší radikální politické vize dostat do reality co nejvíce, a proto potřebujeme politické spojence.

Říkala jste, že Solidarita nehodlá dělat politiku jen pro „lidi, co mají auto a klimatizaci“. Pro koho tedy politiku děláte? Jak podle vás vypadá volič Solidarity?

Jsou to lidé, kteří v Praze žijí a pracují, dopravují se do práce, posílají děti do škol. Děláme politiku pro lidi, kteří pracují ve školách, v sociálních službách, pro knihovníky, ale i zaměstnance ministerstev, úřadů, magistrátu. Ale také pro lidi z oblasti umění, kteří jsou nesmírně prekarizovaní a často dávají horko těžko dohromady prostředky na skromný život v Praze. Naše politika ale může být přitažlivá i pro ty, co jsou slušně zajištěni. Člověk se sociální citlivostí a empatií dokáže být solidární, a to se může týkat i dobře postavených lidí a podnikatelů. Existují lidé, kteří nehlasují jen svou peněženkou, a sociální smír, který je vždy důležitý pro kvalitu demokracie, je pro ně důležitou hodnotou.

Jaká jsou pro vás nejdůležitější témata pražských voleb? Co byste chtěla během svého hypotetického vládnutí v Praze změnit?

Město bude potřeba připravit na vlny veder, ale také na záplavy. Musíme Prahu budovat jako odolné město. Město, kde je mnohem méně betonu a asfaltu a mnohem více zeleně. Město, které je úsporné na energie a je schopné využívat třeba takzvanou modro-zelenou infrastrukturu. Město, ve kterém je možné ty vlny veder přežít a najít v něm nějakou úlevu. Některé teplotní hodnoty letos ve světě už narážely na hranici slučitelnosti se životem. Je potřeba posilovat přirozené nástroje, jimiž může prostor města s tímto problémem bojovat, a promítnout to do urbanismu.

Otázka spotřeby energie se dotýká problematiky klimatu a snižování naší závislosti na fosilních palivech. Momentálně je to ale také téma související s válkou na Ukrajině. Jak konkrétně může město do této problematiky intervenovat?

Určitě je možné masivně zateplovat. Jana Drápalová třeba už po páté kandiduje na starostku v Novém Lískovci, což je velká paneláková čtvrť v Brně. Už před lety se jí zde podařilo snížit náklady za teplo v celém sídlišti. Jako první v republice prosadila a probojovala zateplování domů z evropských dotací. Od té doby zde lidé na teple a vodě ušetřili až 146 milionů korun. To by mohla být jedna z cest. Na pražských sídlištích mohou být solární panely. Je také možné vyjednat nová pravidla s památkovou péčí, aby bylo možné solární panely citlivě umisťovat i na některé historické budovy. Podle mých informací je taková malá solární elektrárna nainstalovaná i na Národním divadle. Na některých kopečcích v Praze by mohla být i větrná elektrárna, je to jen otázka estetiky. Na mně osobně v krajině nepůsobí rušivě, naopak se mi líbí. Náš program má dlouhodobou vizi a budeme dělat všechno proto, abychom se k této vizi propracovali. Není to otázka jednoho nebo dvou volebních období.

Jaké nástroje má ale Praha k řešení aktuální energetické krize? Jakým způsobem může pomoci lidem, kteří budou mít problém platit účty za plyn a elektřinu?

Musíme na to reagovat a sledovat, co se děje na celostátní a celoevropské úrovni. Základní odpovědnost za řešení této situace jde samozřejmě za státem. Město může ale některým obyvatelům Prahy ulevit. Je potřeba udělat průzkum, které lidi to zasahuje nejvíce, kolik jich je. Ty dopady na lidi se hodně různí. Každý člověk má jiný typ smlouvy, jiné podmínky, jinou společnost. Některým lidem se to zatím do cen elektřiny ani nepromítlo, protože mají dlouhodobější smlouvy. To je potřeba zmapovat a podle toho se rozhodnout. Rodinám je kupříkladu možné finančně ulevit skrze školy a školky: obědy zdarma, placení kroužků a další aktivity. Školský a sociální systém budou muset mnohem více spolupracovat. Budeme muset být kreativní a také solidární. Musíme vytvořit programy zachycující lidi, kteří se do těchto problémů dostávají. Zároveň také apelovat na solidaritu těch, kterým se zatím problémy vyhýbají. Česká vláda také musí zvýšit normativy u příspěvku na bydlení, což je velmi účinný nástroj k řešení těchto problémů. A přestat stigmatizovat využívání sociálních dávek, aby o ně žádali všichni lidé, kteří na ně mají nárok. Zvažujeme také lítačku za korunu na rok.

Jedním z největších problémů současné Prahy je krize bydlení. Jakým způsobem může město zakročit proti stoupajícím cenám nemovitostí a nájmů? Co v tomto ohledu Solidarita voličům nabízí?

Téměř celý bytový segment v Praze je vydán trhu. Taková Vídeň má ve vlastnictví 50 procent všech bytů a může s nimi různorodě pracovat. Dalších 25 procent navíc funguje jako družstevní bydlení. Trh působí v tom zbytku. Není náhoda, že je Vídeň město, kde se žije nejlépe na světě. Zároveň je to samozřejmě výsledek stoleté a propracované politiky. Český stát v minulosti vlastnil prakticky všechny byty v zemi. Některé se vracely v restitucích, ale to byla jen malá a nijak podstatná část bytů. Zbytek v roce 1991 stát převedl bezúplatně na obce a rozběhla se ta tragická trajektorie privatizace. Totálně zde převládla představa, že jen to, co je soukromé, privátní je dobré a že nás to spasí. Tuto představu já odmítám a odmítá ji i Solidarita jako celek. Potřebujeme veřejné vlastnictví, abychom uspokojovali potřeby lidí, kteří se v tom systému ztrácejí. Nesmíme je vydat jen vlivu tržních sil. Výsledkem je to, že v Praze je dnes ve vlastnictví města okolo třiceti tisíc bytů, z toho na celopražské úrovni je to asi jen sedm tisíc bytů, ostatní jsou svěřeny do správy městským částem. Naším cílem bude dostat co nejvíce bytů do obecního vlastnictví. Rozšířit co nejvíce bytový fond, který není v tržním režimu, aby město mohlo uspokojit bytové potřeby nemajetných lidí a také aby mohlo získat snáze lidi do profesí, které jsou důležité pro život a rozvoj města.

Klíčové je tedy rozšířit počet bytů ve vlastnictví města. Plánujete i jiná opatření?

Zároveň tady máme fenomén prázdných bytů. Podle některých odhadů a výzkumů je v Praze asi 13 procent všech bytů prázdných. Může to mít samozřejmě různé důvody. Část z nich ale vlastní přímo obce, což je velká ostuda. Třeba Praha 2, kde já žiji, má 440 volných bytů. Praha 10 má zhruba stejný počet a dokonce některé i nadále prodává. Úplně první bod je pro nás absolutní stopka privatizaci bytového fondu. Je potřeba dostat co nejvíce bytů do netržního, pouze nákladového režimu. Město musí navíc také stavět, pokud má ještě nějaké pozemky, ale musí být samo investorem a byty si musí ponechat. Prodávat by se neměly ani městské pozemky. Na těchto pozemcích je potřeba stavět městské byty. Neustále se tady mluvilo o tom, že je potřeba rychle stavět, ale stavěly se především luxusní byty a zisky jdou primárně developerům. Běžný člověk na takový byt prostě nedosáhne, některé jsou proto také prázdné. Město v minulých letech nedokázalo vynutit dostatečné kontribuce, tedy dostatek bytů, které by z developerské výstavby dostalo k vlastnímu využití za nákladovou cenu. A také dostatek občanské vybavenosti.

A jak hodnotíte postup současné pražské koalice v této oblasti?

Podařilo se řadu špatných věcí zvrátit nebo zpomalit. Předchozí trend byl děsivý a alespoň v nějaké míře se ho podařilo zastavit. Ještě ale nebyla síla nastartovat opatření k rozšiřování obecního fondu, abychom měli schopnost obhospodařit v bytové oblasti alespoň tu nejzranitelnější složku společnosti. Bylo by také dobré dostat ten velký počet prázdných bytů na trh. Máme tady byty zkolaudované k bydlení, které jsou využívány pro krátkodobé pronájmy typu Airbnb. Pokud dostaneme prázdné byty na trh, cena půjde pochopitelně dolů. Nezastírám samozřejmě, že Vídní jen tak nebudeme. Nemůžeme se na ta čísla zkrátka ze startovní pozice, kdy obecní byty tvoří čtyři až pět procent všech bytů, jen tak dostat.

Mluvíte o tom, že současné pražské koalici se podařilo negativní trend zpomalit a zvrátit. Přes všechny problémy, které jsme tady vyjmenovali, má ale momentálně největší šanci na úspěch v Praze koalice Spolu. Jak si to vysvětlujete? Jaké recepty Spolu nabízí?

Koalice Spolu nenabízí naprosto žádné recepty. Do svého programu se snaží napsat některé přijatelné věci, ale v reálné politice se její zástupci a zástupkyně chovají úplně jinak. Jejich popularitu si vysvětluji momentálně tak, že je to odraz celostátní politiky. Že ještě doznívá situace z parlamentních voleb. V minulém volebním období se veškeré úsilí napnulo k poražení hnutí ANO a některé politiky se nám dnes vracejí jako bumerang. Jsem ráda, že skončila éra Andreje Babiše jako předsedy vlády a že pomalu končí éra vlády Miloše Zemana jako prezidenta. To byla zhoubná politika. Spousta lidí ale už nezkoumá, koho přesně koalice Spolu reprezentuje. Mají pocit, že volí pana Fialu, který se jim líbil a líbí, a neanalyzují, kdo je na pražské kandidátce. Nedívají se, co ti lidé říkají v rozhovorech. Největší problém je, když se spokojíte s hesly. Je potřeba o věcech přemýšlet. Pokud koalice Spolu zvítězí, bude to pro Prahu opravdu velmi špatná zpráva.

Obáváte se možné koalice ODS a ANO?

Ano, obávám. Obecně nemám takový postoj k ANO, jak je v českém mainstreamu obvyklé. Jako veřejná ochránkyně práv jsem od roku 2014 do roku 2020 sledovala výkon státní správy a musela jsem jednat se spoustou různorodých lidí. Největším problémem ANO bylo samozřejmě prorůstání českého státu s holdingem Andreje Babiše a celkem bezskrupulózní obohacování se a deformování demokratických procesů. Na druhou stranu se zejména zpočátku k tomuto hnutí přidávala řada lidí, která ho vnímala jako antikorupční hnutí. Dnes to zní absurdně, ale tak to bylo. A rozhodně nechci říct, že všichni politici v ANO jsou stejně problematičtí. Ostravský primátor Macura nebo někdejší brněnský primátor Vokřál přece jen tvořili trochu jinou politiku. Robert Pelikán byl dobrým ministrem a Jiří Zlatuška taky odvedl velmi dobrou práci ve školském výboru. Skutečnost, že už v ANO tito lidé nejsou, taky o něčem vypovídá…

To se ale netýká pražské ANO…

To se rozhodně netýká Patrika Nachera. ANO je zajímavé, nebo spíš problematické tím, že je naprosto hodnotově neukotvené. Nejdříve vyluxovalo pravicový elektorát, pak se prostřednictvím populistických hesel vrhlo na ten levicový. Na to zoufalým způsobem doplatila sociální demokracie, která prosadila většinu dobrých věcí během posledních dvou vlád. Třeba zvyšování minimální mzdy nebo rozhodnutí o zbourání vepřína v Letech u Písku. Dnes to Babiš prodává jako svůj úspěch. Patrik Nacher je z mého pohledu neukotvený. Dnes říká úplný opak toho, co říkal ještě před několika lety. Vysílá momentálně jasné signály, třeba s jednotnou parkovací zónou, ohledně zájmu o spolupráci s koalicí Spolu. Pro Prahu to podle mě není dobrá perspektiva.

Co byste považovala za dobrý výsledek koalice Solidarita?

Za úspěch budu považovat zisk deseti procent hlasů.

A za slušný výsledek?

Šest až osm procent.

Pokud by se Solidarita na tato čísla dostala, jaký by to mohlo mít dopad na celostátní politiku ČSSD a Zelených? Jde v těchto volbách i o tohle?

Ano, jde i o tohle. Současná kampaň sdružuje lidi, kteří se názorově sbližují a dokážou si představit spolupráci na stejném půdoryse i v nadcházejících parlamentních volbách. Pokud uspějeme, bude ten postup mnohem snazší. V České republice strašlivě chybí normální demokratická levice – to deformuje celé politické spektrum. Běžní lidé práce nemají fakticky zastoupení. Oligarcha, jehož firmy se přiživují na státním rozpočtu, nikdy nemůže opravdu zastupovat zájmy lidí práce a sociální spravedlnost.

Chtěla byste v rozvíjení tohoto projektu pokračovat i v případě, že byste v nadcházejících volbách neuspěli?

Ano, je třeba pokračovat. Zbytek svých sil bych chtěla věnovat tomuto projektu. Ať už na pražském magistrátu nebo v opozici. Toto spojení bych chtěla podporovat i v celostátní politice.

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]