Chudoba a kriminalita spolu úzce souvisí, vláda musí vyřešit obojí, říká švédský poslanec Möller

Švédsko v září čekají parlamentní volby. Se sociálně demokratickým poslancem Olou Möllerem jsme hovořili o tom, jak království změnila válka na Ukrajině i o zvolení první švédské premiérky.

Kristina Němcová
Foto Ola Möller. Použito se svolením autora

Vláda sociálních demokratů a zelených v létě minulého roku zaznamenala pád, který končil rezignací premiéra Stefana Löfvena. Co přesně se stalo?

To se musíme vrátit zpátky do roku 2018, kdy jsme jako sociální demokraté vyhráli volby. Situace v parlamentu tehdy byla složitá a žádná ze zvolených stran s námi nechtěla vstoupit do vlády. Nakonec to skončilo takzvanou lednovou dohodou mezi zelenými, centristy, liberály a námi, tedy sociální demokracií.

Kolem roku 2008 se konala řada násilných nepokojů v Malmö, kde je dneska naopak poměrně nízká kriminalita. Takže nepokoje nejsou pro Švédsko bohužel nic neobvyklého, jakkoliv ty kolem Velikonoc byly možná nejhoršími v moderní historii.

Najít shodu mezi tolika stranami bylo docela složité, speciálně ve dvou tématech – v otázkách pracovního trhu a bydlení, nad kterými chtěli mít liberálové s centristy úplnou kontrolu. Ve Švédsku máme na trhu bydlení speciální systém rozdělený na dvě části. Máte majitele bytu a máte nájemníky, kteří spolu nějakým způsobem komunikují především o výši nájmu, a to vyžaduje spoustu byrokracie. Centristé chtěli trh s bydlením více liberalizovat. Konečná podoba zákona se ale nelíbila levici, která vyhrožovala tím, že vyhlásí hlasování o nedůvěře vládě. To se stalo a naše vláda ho neustála.

Teď se vraťme do současnosti. Sociální demokracie tvoří menšinovou vládu s podporou Levicové strany. Jaká je nyní situace na trhu s bydlením? Našli jste kompromis?

Vlastně se moc nezměnila, s výjimkou několika drobností ve prospěch nájemníků. Jsem s tím vlastně teď s odstupem času spokojenější. Ne tedy s tím, že jsme museli řešit vládní krizi, ale nájemníci teď mají více práv. Ale na poli bydlení je ještě spousta problémů, které budeme muset řešit.

Jak tato situace ovlivnila důvěru vašich voličů? Myslím tím pád vlády, to není nikdy příjemné pro nikoho.

Když se podívám na průzkumy, tak máme o deset procent více, než jsme měli před rokem. Naopak levice i centristé docela ztrácejí, Strana zelených taky. Nejsem si úplně jistý, jaký vliv na tom tedy má vládní krize z minulého léta, ale setkal jsem se s tvrzením, že voliči ztrácejí důvěru ve švédskou politiku. To ale není pravda, když se podíváte na různé průzkumy, tak je zde mnohem větší důvěra, než byla v devadesátých letech.

Proč jste se rozhodli nahradit Löfvena právě Magdalenou Andersson?

Tady vás musím trochu poopravit. Na Stefana (tj. Löfvena, ve švédštině se běžně oslovuje křestními jmény bez ohledu na to, jak blízký vztah mezi sebou dotyční mají, pozn. red.), jsme jako strana nijak netlačili ani ho nechtěli za každou cenu nahradit. Byl to právě Stefan, kdo řekl, že odchází a jako premiér rezignuje. Bylo to čistě jeho rozhodnutí, my jsme naopak byli docela překvapení.

Byl to od něj ale velice důležitý krok, vzal na sebe odpovědnost za neúspěch vlády a nechal někoho jiného vytvořit nové prostředí a začít s čistým štítem. Tehdy jsme ještě netušili, že to bude Magda. Stefana si jako člověka vážím, ale Magdě teď můžeme být vděční za vysoká čísla, která máme v průzkumech. Je důležité si ale připomínat, že strana je kolektivní záležitost, a taky že spoustu let jsme řešili větší či menší problémy. Magda byla jako dlouholetá členka strany u jejich řešení, což jí možná otevřelo cestu k tomu stát se předsedkyní a premiérkou. Bez strany by Magda nebyla Magdou.

Zvolením Magdaleny Andersson Švédsko získalo zároveň první ženu ve funkci premiérky. Přineslo to Švédsku změnu, na kterou čekalo?

Rozhodně. Čekali jsme sto let od doby, kdy ženy získaly volební právo, než se premiérského úřadu poprvé ujala žena. Na můj vkus to byla až moc dlouhá doba, mezi severskými zeměmi jsme byli poslední. Je to velice důležité, hlavně pro mladé ženy, které vidí, jak skvělou práci Magda odvádí a vidí, že to mohou zvládnout i ony. Na druhou stranu, ona nebyla zvolena kvůli tomu, že je žena. To je důležité říct, Magdalena byla zvolena kvůli tomu, že je momentálně nejkompetentnější osobou, která může být premiérkou. Dělá výbornou práci? Ano, dělá. Je to žena? Ano, je. Až skončí její období, chtěl bych, aby byla zpětně vnímána hlavně její skvělá práce. Ale samozřejmě je to velký krok ve vnímání Švédska – že u nás můžeme mít premiérku ženu.

Premiérka je v úřadě sedm měsíců, které rozhodně nepatřily mezi klidnou éru. Válka na Ukrajině způsobila, že Švédsko po letech přestane být neutrální a vstoupí do NATO. Premiérka dokonce odmítla referendum. Báli jste se, co na to voliči?

Rozhodnutí, že vstoupíme do NATO, nebylo ze dne na den. Byl to velmi dlouhý a intenzivní proces a naprosto rozumíme tomu, že to u některých lidí vyvolalo silné emoce. Na druhou stranu je to nejlepší možný způsob, jak na situaci zareagovat. Kdybychom na válku vůbec nereagovali, nebyli bychom v dobré pozici.

Věřím, že voliči vidí, jak je situace těžká. Jako sociální demokraté k nim máme veliký respekt a věříme, že děláme pro Švédsko to nejlepší. Kdybychom se rozhodli do NATO vstoupit v jiné době, voliči by možná byli zklamaní a daleko nejistější. Ale teď panuje shoda i mezi vládou a opozicí, což nás jen utvrzuje v tom, že jsme se rozhodli správně. Magdalena Andersson jela na zahraniční návštěvu do USA s Annie Lööf, která je předsedkyní centristů, a tedy opoziční politička. To je další silný signál.

Změnila válka na Ukrajině Švédsko a švédskou politiku ještě nijak jinak?

Teď už ji nepociťujeme tolik, jako když začala a my začali mluvit o vstupu do NATO. V posledních týdnech už švédská politika funguje, jako by tu válka vůbec nebyla. Třeba před měsícem opozice vyvolala hlasování o nedůvěře našeho ministra. Takže domácí politiku válka zas tolik nezměnila. Na zahraničním poli pár změn nastalo, aktivně na Ukrajinu posíláme zbraně, což Švédsko nikdy předtím neudělalo. Ještě uvidíme, co přesně změní a přinese členství v NATO.

Proti vstupu do NATO vystupuje Levicová strana, Strana zelených je na hraně vstupu do Riksdagu. Nebojíte se, že když vyhrajete volby, nebudete mít s kým skládat koalici?

Přestože je levice proti vstupu do NATO, tak nás podrželi v hlasování o rozpočtu i o důvěře našeho ministra Morgana Johanssona. Akceptují fakt, že máme demokracii a v Riksdagu převládala podpora vstupu do NATO. Můžou být proti, ale musí respektovat rozhodnutí většiny.

Levice s námi má shodu v tom, že chceme Švédsko zachovat progresivní, zlepšit situaci na poli lidských práv, takže si nemyslím, že by s námi po volbách nechtěli do koalice. Se zelenými a jejich aktuálním stavem je to složitější. Je tu spousta progresivních voličů, kteří ví, jak je jejich hlas v Riksdagu potřeba. Voličům říkám, že pokud nechtějí volit nás, ale zároveň nechtějí za premiéra Ulfa Kristerssona (lídr Umírněné strany, nejsilnější strany opozice pozn. red.), tak ať volí zelené.

Volby jsou už v září. Co je jejich největším tématem?

Napadá mě jich víc. Rozhodně segregace spojená s gangy, zlepšení sociálního státu nebo konec privatizace. Ale abych byl střízlivý, tak kromě gangů rozhodně bude dominovat otázka cen energií, zejména plynu. Záleží tedy na tom, jak moc ještě stoupnou, ale ekonomické problémy se nevyhnou ani Švédsku. A pak je tu ještě rozhodně klima a řešení klimatické krize.

Právě kvůli segregaci a násilí gangů Švédští demokraté nedávno usilovali o rezignaci vašeho ministra vnitra a spravedlnosti Johanssona. Ten nakonec hlasování ustál, ale problém přetrvává. Ohrozilo hlasování nějak důvěru voličů ve vládu?

Podle průzkumů ne, naopak důvěra lehce posílila. Lidé jsou unavení z politických her, chtějí politiky, kteří převezmou zodpovědnost, zajistí bezpečí a nenechají je padnout hlady. Taky chápou, že Morgan Johansson není zodpovědný za úplně každou špatnou věc, která se stane.

Jsou násilné demonstrace problém? A jak je chcete řešit?

Neřekl bych demonstrace, tohle jsou nepokoje. A samozřejmě je problém, když k nim dochází, jak se to stalo třeba kolem Velikonoc. Tehdy odvedla policie, správa sociálního zabezpečení, ale i vláda a ostatní organizace velmi dobrou práci, když se jim podařilo nepokoje potlačit. Koncem června padly první rozsudky proti lidem, kteří se na násilných akcích podíleli. Ty tresty nejsou malé a je dobře, že orgány reagují rychle a tvrdě.

Bohužel to není poprvé, kdy Švédsko něco podobného řeší. Kolem roku 2008 se konala řada násilných nepokojů v Malmö, kde je dneska naopak poměrně nízká kriminalita. Takže nepokoje nejsou pro Švédsko bohužel nic neobvyklého, jakkoliv ty kolem Velikonoc byly možná nejhoršími v moderní historii. Proto si myslím, že bychom neměli reakci odkládat.

A jak chcete vyřešit segregaci? Sám jste zmínil, že je to jedno z hlavních témat voleb. Ministr Johansson o účastnících nepokojů řekl, že jde hlavně o extremisty. Nedojde pak k uplatňování kolektivní viny vůči všem muslimům ve Švédsku?

To je složitá otázka a nevím, jestli se mi na ni podaří odpovědět stručně. Ve zkratce jde hlavně o to, aby jich co největší počet našel práci a panovala mezi nimi vysoká zaměstnanost. Ty práce samozřejmě musí být důstojné, včetně mzdy a ostatních podmínek. Což dnes bohužel často neplatí.

Druhá věc je školství. Z většiny lidí, jimž se dostane dobrého vzdělání, se nestanou kriminálníci. Kriminalita jde bohužel ruku v ruce s chudobou. Z tohoto důvodu potřebujeme mít co nejlepší školství. To se nám zatím úplně nedaří, máme například problémy se soukromými školami.

[rcblock id=“63080″]

Zatřetí je to celé o společnosti. Jeden anglický idiom říká, že dítě vychovává celá vesnice (It takes a village to raise a child, pozn. red.), a přesně o tom to je. Záleží na tom, jak funguje sociální stát, jakou máme společnost a v jakém žijeme sousedství, na což se tedy váže i situace na trhu s bydlením. Pokud žije deset lidí ve dvoupokojovém bytě, tak to není v pořádku, a jen to vytváří úrodnou půdu pro další problémy. Dítě, které nemá prostor, kde by si v klidu udělalo domácí úkoly, skončí dříve nebo později na ulici v nějakém z gangů. Takže bydlení je taky jeden z problémů, bohužel další velká otázka voleb.

Co voličům může slíbit sociální demokracie? Vládnete od roku 2014, to už se těžko nespokojeným voličům slibuje změna. V tomhle má vždy výhodu opozice.

Jsme sice ve vládě, ale je menšinová, takže jsme nemohli udělat spoustu věcí, které nám zablokovala pravicová opozice. Ještě toho můžeme voličům spoustu nabídnout, ale máte pravdu v tom, že očekávání od vládní strany je vždy vyšší než u opozičních stran a je těžké si důvěru voličů obhájit. Poslední dvě volební období ukázala, že to není jednoduché, ale vždy jsme to zvládli. Máme témata, která jsem jmenoval, a už na nich pracujeme a chceme v naší práci pokračovat i nadále.

Takže předvolební kondici sociální demokracie vnímáte pozitivně? Když v prosinci Magdalena Andersson přebírala vedení od Stefana Löfvena, byla na nízkých číslech. Poslední průzkumy vám ale věští vítězství.

Když budu mluvit za sebe, tak jsem spokojený. Samozřejmě s blížícím se termínem voleb se zvyšuje nervozita. Tohle volební období nám ukázalo, že stát se může úplně cokoliv a kdykoliv. Jinak nálada uvnitř strany je dobrá, na sociálních sítích máme skvělou odezvu na probíhající kampaň. Momentálně ve straně nebují ani žádné spory, s čímž bohužel máme bohatou historii. Cítím, že strana nabírá na síle a je to i tím, že máme v Magdaleně Andersson skvělou lídryni, které věříme.

Autorka je spolupracovnice redakce Alarmu.

Čtěte dále